Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

27 C 12/2024

Soud: Okresní soud v KarvinéDatum rozhodnutí: 26. 9. 2024Č. j.: 27 C 12/2024-64Samosoudce: JUDr. Roman HlaváčAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 22. 11. 2024Předmět řízení: o zaplacení částky 17 099 KčECLI:CZ:OSKI:2024:27.C.12.2024.1
smlouva o úvěruelektronický podpisnarovnáníbezdůvodné obohacenísmlouva o zápůjčce
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (20) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 519 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 580 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 4 758 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Svědkovi [jméno FO], narozenému dne [datum], bytem [adresa], t.č. bytem [adresa], se ukládá povinnost nahradit žalobkyni za zmařená jednání dne 18. 6. 2024 a 30. 7. 2024 na nákladech řízení částku 5 130,40 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 11. 2023 se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 17 099 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 27. 12. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaná prostřednictvím těchto prostředků požádala elektronickým podepsáním návrhu Smlouvy žalobkyni o její uzavření, s tím, že elektronický podpis tohoto Návrhu byl připojen na základě zadaného kódu, který byl žalované zaslán prostřednictvím SMS na ověřené telefonní číslo, a žalobkyně tento návrh akceptovala opatřením Smlouvy elektronickým podpisem. Elektronické podpisy stran byly učiněny v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES. Žalobkyně předně doplňuje, že před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalované na základě KYC metody – zjednodušená identifikace. Způsob ověření totožnosti byl zvolen přímo žalovanou. V tomto případě se žalovaná prokázala scanem přední a zadní strany svého občanského průkazu a zároveň svou fotografií (tzv. selfie fotografií), na níž je kromě obličeje žalované i zároveň čitelně vidět občanský průkaz žalované. Údaje uvedené v občanském průkazu žalované odpovídaly údajům sděleným žalovanou při uzavírání smlouvy. Fotografie žalované byla zároveň shodná s fotografií na jejím občanském průkazu. Žalobkyně proto měla jednoznačně ověřeno, že uzavírá smlouvu s osobou žalované. K. M. Pay žalobkyně odesílala žalované poštou na adresu zadanou přímo žalovanou. Kartu nelze použít k žádným platbám, dokud žalovaná v zabezpečené části klientského portálu, nepotvrdí její převzetí a nepožádá zde o její aktivaci. Přístup do svého zákaznického účtu má přitom pouze žalovaná a tento přístup je chráněn vícefaktorovou autentizací. Poté se žalované prostřednictvím klientského portálu zobrazil také její PIN. Pokud by se karta dostala do rukou jiné osoby než žalované, nemohla by ji tato osoba použít k platbě, dokud by žalovaná neprovedla aktivaci karty. Žalovaná zase přirozeně nepřistoupila k aktivaci karty, dokud se tato neocitla v jejím držení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně pečlivě přezkoumala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. Vycházela přitom z pokročilých scoringových a sociodemografických modelů a z výše příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně se nespolehla pouze na údaje sdělené žalovanou, ale vyžádal si od ní potvrzení jí tvrzeného příjmu. Žalobkyně zároveň ověřovala výši výdajů žalované mimo jiné tím, že zkoumala platební morálku žalované prostřednictvím lustrace Insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, BRKI/NRKI (bankovní a nebankovní registr klientských informací). Žalobkyně z uvedených zdrojů po vyhodnocení pokročilým ekonomickým modelem nezjistila žádné informace, které by naznačovaly, že by žalovaná neměla být v budoucnu schopná poskytnutý úvěr řádně splácet. Na základě Smlouvy byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 15 000 Kč. K čerpání úvěru docházelo dvěma způsoby: 1) platbami za zboží a služby na vybraných e-shopech formou Skip Pay platby, kdy prodejce po dokončení nákupu pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni, žalobkyně prodejci cenu za zboží a služby zaplatila a platbu zapsala na úvěrový účet žalované, 2) bezhotovostními platbami za zboží a služby a výběry hotovosti z bankomatů prostřednictvím Skip Pay karty, takto provedená čerpání úvěru byla rovněž zapsána na úvěrový účet žalované. Jednotlivá čerpání úvěru a splátky žalované jsou uvedeny v přehledu transakcí, který je výstupem certifikovaného informačního systému žalobkyně, jehož funkčnost a zabezpečení vzhledem k tomu, že žalobkyně je platební institucí podle zákona o platebním styku, podléhají stejně jako další činnosti žalobkyně kontrole České národní banky. V souladu s čl. 4.

2 VOP se na úvěrový účet žalované připisovaly rovněž veškeré poplatky, a to ve výši dle platného Ceníku. Jelikož žalovaná ani přes výzvy nedoplatek neuhradila, neuhrazená částka se dle čl. 6.2 Smlouvy dne 25. 7. 2023 stala splatnou a žalobkyně v souladu s čl. 8.5 a 8.6 Smlouvy přistoupila k odstoupení od Smlouvy, o čemž žalovanou informovala dopisem odeslaným dne 31. 7. 2023 a současně ji vyzvala k úhradě celé dlužné částky, a to nejpozději do osmi kalendářních dní ode dne odeslání této výzvy. Dlužná částka ve výši 17 099 Kč se skládá z vyčerpaných finančních prostředků a případných neuhrazených poplatků za vedení účtu ve souhrnné ve výši 15 499 Kč a poplatků ve výši 1 600 Kč.2. Žalovaná k věci uvedla, že si není vědoma, že by nějaký úvěr s předmětnou společností uzavírala a čerpala od ní nějaké částky. Uvádí, že je možné, že za ni tento úvěr uzavřel její bývalý přítel [jméno FO], se kterým tehdy sdílela společnou domácnost. Po předestření fotografie ženy s občanským průkazem uvádí, že je to skutečně ona, ale tudle fotografii po ní chtěl právě její přítel, aniž by uvedl, k čemu ji potřebuje. Navrhuje jej vyslechnout k okolnostem uzavření úvěrové smlouvy jako svědka. Žalovaná k telefonnímu číslu a e-mailu použitým při uzavření smlouvy uvedla, že jsou skutečně její, pan [jméno FO] však měl přístup do její mailu, protože mu sdělila heslo, neví o tom, že by jí od žalobkyně na e-mail chodily nějaké zprávy, ale nevylučuje, že její tehdejší přítel je mohl mazat. Její tehdejší přítel znal i její přístupové heslo k jejímu účtu, který tehdy asi měla u Airbank.

3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, Identifikace klienta prostřednictvím OP, Karetního schématu, NRKI, Zesplatnění, Předžalobní výzvy včetně podacího archu, Ceníku, VOP, Podmínek pro používání karet, Výpisu transakcí. Jelikož se svědek [jméno FO] opakovaně k jednání nedostavil a ani jej nebylo možno předvést prostřednictvím Policie ČR, soud tento důkaz neprovedl.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Z elektronicky uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 27. 12. 2022 soud zjistil, že se žalobkyně a Zákazník označený ve smlouvě identifikačními údaji [Jméno zainteresované osoby 0/0], Datum [Datum narození zainteresované osoby 0/0], Trvale bytem: [adresa], [adresa], Česká Republika, Kontaktní e-mail.: [e-mail], Kontaktní telefon: +[tel. číslo] úvěrovaný uzavřeli tohoto dne v elektronické podobě smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout Zákazníkovi revolvingový úvěr až do limitu 15 000 Kč a kartu k jeho čerpání. Žalovaná byla při uzavření smlouvy identifikována podle zaslané fotografie s ní samou a s jejím občanským průkazem v ruce. Smlouva byla podepsána kódem v SMS zaslané na mobil žalované. Ze skutkových tvrzení žalované vzal soud za zjištěno, že i ve smlouvě uvedené telefonní číslo a e-mailová adresa jsou rovněž jí užívaným telefonním číslem a e-mailem. Žalovaná se zavázala splácet vyčerpaná částku ve lhůtě sjednané ve smlouvě, a v takovém případě nebude čerpaná částka úročena. Z výplatní pásky na jméno žalované za měsíc říjen 2022 soud zjistil, že čistý příjem žalované za tento měsíc u společnosti [právnická osoba] činil 18 515 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu vzal soud za zjištěno, na úvěr byla postupně vyčerpána částka 21 350 Kč. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že na dluh dosud byla uhrazena částka 7 831 Kč. Výslech svědka [jméno FO] nebylo možno provést, neboť tento se opakovaně nedostavil, ani jej nebylo možno předvést prostřednictvím Policie ČR k jednání. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

7. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalovaná namítala, že předmětnou úvěrovou smlouvu neuzavřela, že tam ale mohl učinit její bývalý přítel [jméno FO], se kterým tehdy sdílela společnou domácnost, a kterému sdělila přístupová hesla k svému telefonu, e-mailu i účtu a který ji rovněž požádal o nafocení jejího občanského průkazu s ní. Toto své tvrzení však nebyla s to prokázat. Jí navržený výslech svědka [jméno FO] nebylo možno provést, neboť tento se opakovaně nedostavil k jednání, ani jej nebylo možno předvést prostřednictvím Policie ČR k jednání, když dle šetření Policie ČR jej na udávané adrese nikdo neviděl. Nad rámec tohoto soud uvádí, že i pokud by skutečně došlo k zneužití jejích údajů, pak šlo ze strany žalované o hrubou nedbalost, jestliže poskytla třetí osobě současně svůj občanský průkaz a přístupové heslo k svému telefonu a e-mailu, a musí proto nést důsledky tohoto svého nedbalostního jednání. Soud proto tvrzení žalované neuvěřil. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy byla za použití identifikačních údajů žalované uzavřena smlouva, na základě níž byla čerpána částka v celkové výši 21 350 Kč. Soud však má za to, že smlouvu o revolvingovém úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o zápůjčce prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost žalované jako spotřebitele úvěr řádně splácet, když k tomuto doložila pouze 1 výplatní pásku žalované. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalované (náklady na bydlení, energie, léky, vyživovací povinnosti, jiné dluhy apod.), čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, K. A. C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, M. M., C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.

9. Žalobkyně prokázala, že na úvěr byla postupně čerpána částka v celkové výši 21 350 Kč. Soud proto žalovanou zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovanou nevrácené jistiny, tedy částku 13 519 Kč (rozdíl mezi jistinou 21 350 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovanou uhrazenou částkou 7 831 Kč). Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. upravující vydání bezdůvodného obohacení v takovém případě je pak speciální k § 2991 a násl. občanského zákoníku, jehož úprava zde použije jen subsidiárně. Z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti dluhu byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto soudním rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Ve zbytku, tedy aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 3 580 Kč, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků, jakož i z důvodu, že se žalovaná dosud nedostala se zaplacením přiznaného dluhu do prodlení, zamítnul.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalované k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně tak ke dni rozhodnutí soudu činí 79 % původně žalované částky, její neúspěch 21 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 58 %. Soud proto přiznal žalobkyni 58 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení po separaci nákladů (viz níže) v celkové výši 8 203,74 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, předžalobní výzvu, sepis a podání žaloby), 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b téže vyhlášky, odměna za 2 úkony právní pomoci po 1 820 Kč dle § 7 téže vyhlášky za účet na jednáních dne 22. 4. 2024 a 26. 9. 2024, 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, náhrada za ztrátu času za 3 půlhodiny po 100 Kč za cestu z Frýdku-Místku do Karviné a zpět k jednání dne 26. 9. 2024, náhrada cestovních výdajů za cestu automobilem z Frýdku-Místku do Karviné a zpět k jednání dne 26. 9. 2024 a 21% DPH. 58 % z částky 8 203,74 Kč činí 4 758 Kč a tuto částku soud uložil žalované k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení. O náhradě pr. zástupce žalobkyně za 2 úkony první pomoci za účasti u jednání dne 18. 6. 2024 a 30. 7. 2024 zmařených nedostavením se svědka [jméno FO] soud rozhodl samostatně v IV. výroku rozsudku podle § 147 odst. 2 o.s.ř. (viz níže).

11. Podle § 147 odst. 2 o.s.ř. soud může uložit svědkům, fyzickým osobám uvedeným v § 126a, znalcům, tlumočníkům nebo těm, kteří při dokazování měli nějakou povinnost, jestliže zavinili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, aby je nahradili účastníkům. Ve věci byla na dny 18. 6. 2024 a 30. 7. 2024 nařízena jednání za účelem výslechu svědka [jméno FO], na která se však bez omluvy nedostavil, čímž obě tato jednání zmařil, neboť byla nařízena pouze za účelem jeho svědeckého výslechu, a soud proto musel jednání opakovaně odročit. Soud proto ve vztahu k těmto jednáním rozhodnul o separaci nákladů řízení podle § 147 odst. 2 o.s.ř., které by jinak nevznikly a které způsobil výlučně svým zaviněním svědek [jméno FO], jenž se k těmto jednáním nedostavil bez omluvy. Náklady řízení žalující strany za účast u těchto dvou jednání se sestávají z odměny za zastupování advokátem za 2 úkony právní služby po 1 820 Kč za účast u jednání dne 18. 6. 2024 a 30. 7. 2024 dle ust. § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., 2 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH. Separované náklady řízení žalobkyně tak činí částku 5 130,40 Kč. Podle ust. § 147 odst. 2 o.s.ř. byl svědek [jméno FO] v IV. výroku rozsudku zavázán zaplatit tuto částku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací