27 C 410/2024

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2024 domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 48 183,51 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost [právnická osoba]. uzavřela se žalovaným dne 5. 4. 2022 smlouvu o úvěru [Anonymizováno] na základě níž poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i smluvní úrok 16,5 % a sjednané poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, proto byl úvěr bankou zesplatněn dne 29. 12. 2023. Žalovaný uhradil pouze 5 204,81 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení: dlužné jistiny úvěru ve výši 3 011,58 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 900 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 213,27 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 249,48 Kč. Společnost [právnická osoba] dále uzavřela se žalovaným dne 29. 3. 2022 smlouvu o úvěru [Anonymizováno], na základě níž poskytla žalovanému částku 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i smluvní úrok 10,7 % a sjednané poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, proto byl úvěr bankou zesplatněn dne 29. 12. 2023. Žalovaný uhradil pouze 21 490,86 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení: dlužné jistiny úvěru ve výši 37 318,35 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 700 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 1 699,93 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 581,81 Kč. Společnost [právnická osoba] dále uzavřela se žalovaným dne 3. 4. 2022 smlouvu o úvěru [Anonymizováno] na základě níž poskytla žalovanému částku 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i smluvní úrok 16,5 % a sjednané poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, proto byl úvěr bankou zesplatněn dne 29. 12. 2023. Žalovaný uhradil pouze 21 490,86 Kč. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení: dlužné jistiny úvěru ve výši 2 153,58 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 152,45 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 178,20 Kč. Pohledávky byly ke dni 21. 6. 2024 postoupeny na žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru včetně obchodních podmínek – 3x, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu, 3x produktových podmínek, 3x sazebníku, 3x výpisu z úvěrového účtu, 3x zesplatnění, žádosti na čl. 25, vyjádření na čl. 26 spisu, vysvětlení na čl. 29, formuláře na čl. 30-31, žádosti na čl. 32, platební historie na čl. 33, potvrzení na čl. 34, vysvětlení na čl. 35, formuláře na čl. 36-37, vyjádření na čl. 38-39, přílohy na čl. 40, žádosti na čl. 41, platební historie na čl. 42-44, vysvětlení na čl. 45, formuláře na čl. 46-47, vyjádření na čl. 48-49, příloh na čl. 50.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy smlouvu o úvěru [Anonymizováno] bylo zjištěno, že byla elektronicky uzavřena dne 5. 4. 2022 mezi společností [právnická osoba]. jako bankou a žalovaným na částku 7 000 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovanému byla na jeho účet dne 5. 4. 2022 bankou převedena částka ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu spolu s úrokem 16.5 % v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 344,42 Kč splatných vždy k 26 dni v měsíci počínaje dnem 26. 5. 2022.

6. Ze smlouvy smlouvu o úvěru Expres půjčka bylo zjištěno, že byla elektronicky uzavřena dne 5. 4. 2022 mezi společností [právnická osoba]. jako bankou a žalovaným na částku 7 000 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovanému byla na jeho účet dne 5. 4. 2022 bankou převedena částka ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu spolu s úrokem 16,5 % v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 344,42 Kč splatných vždy k 26. dni v měsíci počínaje dnem 26. 5. 2022. Ze smlouvy smlouvu o úvěru Expres půjčka bylo zjištěno, že byla elektronicky uzavřena dne 29. 3. 2022 mezi společností [právnická osoba]. jako bankou a žalovaným na částku 45 000 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovanému byla na jeho účet dne 29. 3. 2022 bankou převedena částka ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu spolu s úrokem 10,7 % v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 849,63 Kč splatných vždy k 26. dni v měsíci počínaje dnem 26. 4. 2022. Z listiny Expres Core soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, celkový příjem domácnosti činí 70 000 Kč, nemá žádné vyživovací povinnosti ani nesplácí jiné úvěry, je zaměstnán na dobu určitou do 31. 12. 2022. Ze smlouvy smlouvu o úvěru Expres půjčka bylo zjištěno, že byla elektronicky uzavřena dne 3. 4. 2022 mezi společností [právnická osoba]. jako bankou a žalovaným na částku 7 000 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovanému byla na jeho účet dne 4. 4. 2022 bankou převedena částka ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit jistinu spolu s úrokem 16,5 % v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 246,01 Kč splatných vždy k 26. dni v měsíci počínaje dnem 26. 5. 2022. Z listiny Expres Core soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, celkový příjem domácnosti činí 70 000 Kč, nemá žádné vyživovací povinnosti ani nesplácí jiné úvěry, je zaměstnán na dobu určitou do 31. 12. 2022. Z potvrzení o výši příjmů z 8. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný má pracovní smlouvu na dobu určitou od 1. 11. 2018 a průměrný čistý příjem za poslední 3 měsíce 26 301 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 19. 6. 2024 mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovaným z předmětných 3 smluv o úvěru. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě uzavřených 3 smluv o úvěru poskytla žalovanému částky 7 000 Kč, 45 000 Kč a 5 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvy o úvěru je nutno hodnotit jako neplatné, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smluv o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně si vyžádala pouze potvrzení o výši příjmů jako jediný doklad o příjmech a výdajích a osobních poměrech žalovaného. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně dostatečně nezkoumala příjmovou a hlavně výdajovou stránku žalovaného, když k tomuto si nenechala doložit ničeho. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nezkoumala předchůdkyně žalobkyně náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nenechala si doložit například čestným prohlášením, že žalovaný u svých rodičů skutečně bydlí a zda a kolik jim na bydlení přispívá, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek. Předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, K. A. C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, M. M., C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2390 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.

8. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tedy částku 26 588,78 Kč. Tato částka je součtem jistiny 1 795,19 Kč (rozdíl mezi jistinou 7 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenou částkou 5 204,81 Kč u úvěru ze dne 5. 4. 2022), jistiny 23 509,14 Kč (rozdíl mezi jistinou 45 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenou částkou 21 490,86 Kč u úvěru ze dne 29. 3. 2022) a jistiny 2 969,13 Kč (rozdíl mezi jistinou 5 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovaným uhrazenou částkou 3 715,55 Kč u úvěru ze dne 3. 4. 2022), tedy 1 795,19 Kč + 23 509,14 Kč + 1 284,45 Kč = 26 588,78 Kč. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. upravující vydání bezdůvodného obohacení v takovém případě je pak speciální k § 2991 a násl. občanského zákoníku, jehož úprava zde použije jen subsidiárně. Z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti dluhu byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto soudním rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Ve zbytku, tedy aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 2 116,39 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 249,48 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 213,27 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 911,58 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 16,5 % ročně z částky 3 011,58 Kč od 30. 12. 2023 do zaplacení, částku 16 509,21 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 581,81 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 699,93 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 40 018,35 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 10,7 % ročně z částky 37 318,35 Kč od 30. 12. 2023 do zaplacení, částku 3 115,05 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 178,20 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 152,45 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 253,58 Kč od 26. 6. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 16,5 % ročně z částky 2 153,58 Kč od 30. 12. 2023 do zaplacení, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků, jakož i z důvodu, že se žalovaný dosud nedostal se zaplacením přiznaného dluhu do prodlení, zamítnul.

9. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle § 1879 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. V příloze se mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávka za žalovaným. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, měl by právo na přiznání poměrné části náhrady nákladů řízení. Protože však žalovanému s řízením žádné náklady nevznikly, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.