Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 42 000 Kč od 29. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a částku 8 460 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 10. 2025 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částku 50 460 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25. 6. 2024, 30. 6. 2024, 2. 7. 2024, 3. 7. 2024, 7. 7. 2024, 8. 7. 2024 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému postupně úvěr v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu s dohodnutým úrokem ve výši 40 % měsíčně, tedy 12 000 Kč, v sjednaných splátkách. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas, proto byl úvěr ke dni 28. 10. 2024 zesplatněn. Dluh tvoří jistina 30 000 Kč, úroky 12 000 Kč a smluvní pokuta za prodlení 8 460 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že k ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy, které žalobkyně dokládá v příloze tohoto přípisu. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. K jednání nařízenému na den 2. 2. 2026 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti účastníků řízení, rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. tak, že bude jednáno v jejich nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodnul.
4. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, ověřovací platby, dokladu o vyplacení, předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru, vyjádření banky na čl. 17 spisu.
5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
6. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 25. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně jako poskytovatel a žalovaný jako spotřebitel elektronicky uzavřeli smlouvu, na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvenými úroky 40 % p.m. (měsíční úrok). Dle bodu 4.2. V případě prodlení Úvěrovaného s plněním, tj. s vrácením poskytnutého Úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku, je Úvěrovaný povinen zaplatit Úvěrujícímu také a) účelně vynaložené náklady, které Úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením Úvěrovaného; b) zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem; a c) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je Úvěrovaný v prodlení. Dle bodu 4.3. Výše účelně vynaložených nákladů podle čl. 4.2, písm. a) je blíže upravena v Sazebníku. Dle bodu 5.1. Úvěrovaný se zavazuje, že splatí Úvěr tak, že smluvní úrok podle čl. 2.1.6 (dále jen „Úrok“) bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši Úroku přirostlého za období od předcházejícího Dne splatnosti, a to vždy ke Dni splatnosti a jistinu splatí Úvěrovaný nejpozději ke dni ukončení této Smlouvy (dále jen „Termín splatnosti“), to vše vždy formou bezhotovostního převodu na Bankovní účet Úvěrujícího. Úvěrovaný vrátí Úvěrujícímu poskytnuté finanční prostředky v době dohodnuté v této Smlouvě, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle bodu 6.2. Úvěrující a Úvěrovaný se dohodli, že v případě prodlení Úvěrovaného po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatný celý dluh (tj. nesplacená jistina, nesplacený Úrok a veškeré sankce z prodlení podle čl. 4.2.). Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 28. 12. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl v červnu 2024 jediným majitelem a disponentem účtu č. [č. účtu]. Ze sdělení [právnická osoba] a z potvrzení o platbě soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. [č. účtu] pod VS [var. symbol] tvořeným rodným číslem žalovaného dne 25. 6. 2024 částku 3 000 Kč, dne 30. 6. 2024 částku 2x 5 000 Kč a 2 000 Kč, dne 2. 7. 2024 částku 5 000 Kč, dne 3. 7. 2024 částku 2 000 Kč, dne 7. 7. 2024 částku 1 000 Kč a dne 8. 7. 2024 částku 4 000 Kč a 3 000 Kč. Žalovaný při uzavírání smlouvy zaslal žalobkyni kopii občanského a řidičského průkazu a výpis z účtu u [právnická osoba]. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
9. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Závazkový vztah účastníků, vzniklý na základě smlouvy o úvěru, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., avšak shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z. Žalobkyně ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného tvrdila, že prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, a dále že žalovaný předložil výpis z účtu. Soud však na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávajících se z výpisu z účtu žalovaného. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného nedoložila žalobkyně žádné údaje, nezkoumala prokazatelně náklady na bydlení, počet dalších osob v domácnosti, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala vyživovací povinnosti, náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalovaného, vycházela z matematických propočtů, resp. pomocných parametrů (koeficienty) a údajů o výdajích poskytnutých samotným žalovaným, jevících se jako velmi nevěrohodné a neodpovídající potřebám reálného života, zejména pokud jde o náklady na bydlení a nulové náklady na splátky dalších zápůjček a úvěrů, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohla být poučen podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy k prokázání svých tvrzení o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to v horizontálních sporech. Existuje totiž nebezpečí, že spotřebitel se zejména z důvodu nevědomosti nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně, z čehož vyplývá, že by spotřebitele nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (viz mj. rozsudek Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 8 Co 202/2018). Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
11. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovaným nevrácené jistiny, tedy částku 30 000 Kč (rozdíl mezi jistinou 30 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovanou uhrazenou částkou 0 Kč). Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. upravující vydání bezdůvodného obohacení v takovém případě je pak speciální k § 2991 a násl. občanského zákoníku, jehož úprava zde použije jen subsidiárně. Z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na usnesení Nejvyššího soud ČR ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021-262, či rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č.j. 8 Co 5/2024-160. Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti dluhu byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto soudním rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Ve zbytku, tedy aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 12 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 42 000 Kč od 29. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a částku 8 460 Kč, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků, jakož i z důvodu, že se žalovaný dosud nedostal se zaplacením přiznaného dluhu do prodlení, zamítnul.
12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobkyně pak považuje zavázání žalovaného k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí části žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně tak ke dni rozhodnutí soudu tvoří 52 % původně žalované částky, neúspěch včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí soudu 48 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí pouze 4 %, poměr úspěchu a neúspěch účastníků je tedy přibližně stejný. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.