Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

28 C 114/2025

Soud: Okresní soud v KarvinéDatum rozhodnutí: 17. 9. 2026Č. j.: 28 C 114/2025-248Samosoudkyně: Mgr. Renáta PešlováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 19. 11. 2026Předmět řízení: 1 652 857 KčECLI:CZ:OSKI:2026:28.C.114.2025.1
společné jmění manželůrodinná domácnostbezdůvodné obohacení
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (173) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 600 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 6. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 1 052 857 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 6. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 67 783,80 Kč k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v řízení domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí celkem částku 1 652 857 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od 6. 8. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela manželství dne [datum], které bylo rozvedeno ke dni [datum]. V průběhu trvání manželství, dne 13. 11. 2012, uzavřeli účastníci dohodu o zúžení společného jmění, na základě které došlo k zániku společného jmění manželů. Žalovaný měl již před uzavřením manželství ve svém výlučném vlastnictví nemovité věci zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], a to pozemek parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je dům č. p. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [Anonymizováno] 2, pozemek parc. č. [hodnota], pozemek parc. č. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [hodnota] a pozemek parc. č. [Anonymizováno]

2. S předmětnými nemovitými věcmi jsou účelově spojeny dva výlučné závazky žalovaného. Žalovaný uzavřel dne 18. 11. 2008 smlouvu o úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota] s [Anonymizováno] a.s., výše úvěru činila 496 694,97 Kč a úvěr byl určen na rekonstrukci domu č.p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Dále žalovaný uzavřel jako výlučný dlužník dne 3. 12. 2009 smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. [anonymizováno] na základě smlouvy o stavebním spoření č. [hodnota] s [Anonymizováno] a.s., výše úvěru činila 1 200 000 Kč, a úvěr byl použit na uhrazení úvěru u [právnická osoba]., který byl použit na zaplacení kupní ceny za dům č. p. [Anonymizováno]. Žalobkyně po zániku společného jmění dohodou ze dne 13. 11. 2012 hradila splátky obou uvedených úvěrů, za dobu od zúžení společného jmění do rozvodu manželství uhradila na úvěr č. [hodnota] celkem částku 324 908 Kč, na splátky úroků pod č. [hodnota] celkem částku 289 393 Kč a na vklad stavebního spoření č. [adresa] celkem částku 380 756,40 Kč. Z uvedeného důvodu žalobkyně požaduje, aby jí žalovaný zaplatil celkem 995 057 Kč. Žalobkyně uváděla, že splátky úvěrů žalovaného hradila proto, že žalovaný neměl prostředky na úhradu splátek a ona nechtěla, aby přišli o střechu nad hlavou. Žalovaný hradil spotřebu elektřiny, plynu a vody. Žalobkyně nesouhlasila s obranou žalovaného, že splátky hradila v souladu s dohodou mezi ní a žalovaným o tom, že takto bude přispívat na chod společné domácnosti. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení celkové částky 657 800 Kč, kterou žalovanému poskytla platbami ze svého účtu vedeného u [právnická osoba]. na účet žalovaného č. [č. účtu], v roce 2014 mu takto poskytla 8 000 Kč, v roce 2016 celkem 46 800 Kč, v roce 2017 celkem 600 000 Kč, z důvodu limitu pro převod 6 platbami ve výši 100 000 Kč, a to jako zápůjčky, které žalovaný ani po výzvě žalobkyně nevrátil. Peníze žalobkyně žalovanému poskytla na základě jeho výslovných žádostí, které odůvodňoval tím, že peníze potřebuje zejména na nákup materiálu pro své podnikání.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhoval její zamítnutí v celém rozsahu. Učinil nesporným tvrzení o uzavření dohody o zúžení společného jmění, o čerpání úvěrů dle smlouvy ze dne 18. 11. 2008 a dle smlouvy ze dne 3. 12. 2009, taktéž učinil nesporným, že tyto úvěry hradila od listopadu 2012 žalobkyně, tak jak je uvedeno v žalobě. Platby úvěrů prováděla žalobkyně po dohodě s žalovaným, kdy žalovaný to považoval za příspěvek žalobkyně na chod společné domácnosti. Žalovaný hradil veškeré náklady spojené s bydlením a provozem domácnosti. Není pravdivé tvrzení žalobkyně, že splátky hradila proto, že by žalovaný neměl prostředky na splácení, ale proto že se tak dohodli v rámci společného hospodaření. Žalovaný měl dostatek finančních prostředků na hrazení splátek. Žalovaný nesouhlasil s tím, že žalobkyní specifikované převody peněz na jeho účet byly půjčkami. Ohledně plateb ze dne 7. 11. 2014, 23. 12. 2014 a 24. 2. 2015 uvedl, že s ohledem na označení platby „office“ se nejspíše jedná o platbu za pronájem kanceláře v domě, a ostatní platby, vyjma platby ze dne 26. 7. 2016 označené „[anonymizováno] “, byly dohodnutým příspěvkem na chod společné domácnosti. K platbě označené „[anonymizováno] “ žalovaný uvedl, že pan [anonymizováno] je živnostníkem, který provádí zemní práce a provozuje autodopravu, je tedy možné, že pan [anonymizováno] prováděl nějaké práce na stavbě domu žalobkyně v [Anonymizováno], práce v hotovosti uhradil žalovaný a žalobkyně mu je takto proplatila. Pokud žalobkyně uvádí, že žalovaný odůvodňoval žádosti o poskytnutí peněz tím, že je potřebuje do svého podnikání, tak k tomu žalovaný namítal, že podnikal jako jednatel ve společnosti [právnická osoba] (dále jen „[anonymizováno] “), a druhým jednatelem a společníkem s podílem ve výši 50 % byla žalobkyně.

3. Žalovaný uvedl, že žalobkyni na základě smlouvy o pronájmu poskytl v domě kancelář, se sjednaným měsíčním nájemným ve výši 4 000 Kč, což za dobu od 21. 5. 2008 do 28. 4. 2023 představuje částku 716 000 Kč a tuto částku pak uplatňuje jako procesní obranu proti uplatněnému nároku na vrácení 657 800 Kč. K tomu žalobkyně uvedla, že fakticky nikdy žádnou kancelář v domě žalovaného neměla, kanceláře měla k dispozici v rámci výkonu práce jako OSVČ, a to od 1. 6. 2008 do 31. 1. 2023 u společnosti [právnická osoba]. v [adresa]. Od 1. 12. 2013 do 30. 9. 2016 u společnosti [právnická osoba]. v [adresa], a od 1. 10. dosud u [právnická osoba]. na [adresa].

4. Žalovaný jako procesní obranu dále uplatnil pohledávku ve výši 163 500 Kč, resp. po změně učiněné podáním ze dne 19. 12. 2025 ve výši 330 000 Kč, která měla vzniknout tím, že účastníci měli ve společném jmění bytovou jednotku č. [Anonymizováno], na adrese [adresa], jednotka byla pronajímána s čistým výnosem 6 000 Kč měsíčně a uplatněná pohledávka tvoří polovinu měsíčního výnosu za období od 1. 1. 2012 do 28. 2. 2021. S touto obranou žalobkyně nesouhlasila, uváděla, že příjem z pronájmu bytu nebyl čistým ziskem, z větší části byl užit na úhradu měsíčního nájemného vůči družstvu na provoz a správu nemovitostí, po určitou dobu byt užíval syn žalovaného, byt byl prodán v roce 2021 za kupní cenu 1 350 000 Kč, která byla poukázána na účet žalovaného a žalobkyně z této částky nic neobdržela. Žalovaný k tomu uvedl, že není schopen tvrdit a prokázat skutečnou výši výnosu z pronájmu bytu.

5. Žalovaný v podání doručeném soudu dne 19. 12. 2025 vznesl námitku promlčení, ve znění, že žaloba byla podána po uplynutí 3 let od ukončení společného hospodaření, ke kterému došlo v březnu 2022.

6. Základ skutkového stavu, z nějž soud při právním posouzení věci vycházel, učinili účastníci nesporným, současně byla tvrzení účastníků v souladu s obsahem provedených důkazů.

7. Účastníci učinili nesporným, že uzavřeli manželství dne [datum], manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne [datum], č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], a že dne 13. 11. 2012 uzavřeli ve formě notářského zápisu dohodu o zúžení společného jmění manželů. Uvedené vyplývá též z provedených důkazů: oddacího listu, rozsudku o rozvodu, notářského zápisu sepsaného dne 13. 11. 2012 notářkou JUDr. [jméno FO], sp. zn. [Anonymizováno]. Dále účastníci učinili nesporným, že i po uzavření dohody o zúžení společného jmění ze dne 13. 11. 2012 společně hospodařili, společně bydleli v domě žalovaného č. p. [Anonymizováno] v [adresa], a to do března 2022, uvedené vyplývá též z jejich výpovědí. Dále mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaný před uzavřením manželství nabyl nemovité věci zapsané na LV [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa], že žalovaný uzavřel dne 18. 11. 2008 se společností [právnická osoba]. smlouvu o úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota] s výši úvěru 496 694, 97 Kč určenou na rekonstrukci domu č. p. [Anonymizováno] v [adresa], a že dne 3. 12. 2009 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba]. smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota] na základě smlouvy o stavebním spoření č. [hodnota], s výši překlenovacího úvěru 1 200 000 Kč. Překlenovací úvěr byl použit na zaplacení úvěru u [právnická osoba]., který byl použit na zakoupení domu č. p. [Anonymizováno] v [adresa]. Závazky z předmětných úvěrových smluv na místo žalovaného hradila od listopadu 2012 žalobkyně. Uvedené je rovněž prokazováno smlouvou o překlenovacím úvěru č. [hodnota] ze dne 3. 12. 2009 a smlouvou o úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota] ze dne 18. 11. 2008.

8. Z výpisu z účtu žalobkyně č. [č. účtu] soud zjistil, že z tohoto účtu byly na účet č. [č. účtu] odeslány tyto platby: dne 7. 11. 2014 ve výši 4 000 Kč s označením OFFICE, dne 22. 12. 2014 s označením OFFICE, dne 1. 6. 2015 ve výši 14 000 Kč bez označení, dne 2. 7. 2015 ve výši 15 000 Kč bez označení, dne 23. 2. 2015 ve výši 10 000 Kč s označením OFFICE, dne 19. 1. 2015 ve výši 4 000 Kč s označením OFFICE, dne 3. 5. 2016 ve výši 30 000 Kč bez označení, dne 25. 7. 2016 ve výši 16 800 Kč s označením PLATBA [jméno FO], ze dne 25. 1. 2017 ve výši 100 000 Kč bez označení, dne 26. 1. 2017 ve výši 100 000 Kč bez označení, dne 27. 1. 2017 ve výši 100 000 Kč bez označení, dne 13. 2. 2017 ve výši 100 000 Kč bez označení, dne 15. 5. 2017 ve výši 100 000 Kč bez označení, dne 22. 6. 2017 ve výši 100 000 Kč bez označení. Dne 10. 6. 2019 byla na účet žalobkyně připsána platba ve výši 40 000 Kč z účtu žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný učinil nesporným, že tyto platby byly z účtu žalobkyně na jeho účet odeslány.

9. Ze stejnopisu notářského zápisu sepsaného dne 13. 11. 2012 notářkou [tituly před jménem] [jméno FO], sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že obsahem je dohoda mezi žalobkyní a žalovaným, v níž se účastnici dohodli, že jejich společné jmění bude do budoucna zúženo tak, že budou věci nabývat do svého výlučného vlastnictví a ze závazků bude zavázán jen ten manžel který bude účastníkem příslušného budoucího závazkového vztahu.

10. Ze smlouvy o zřízení zástavních práv k nemovitostem ze dne 3. 12. 2009 soud zjistil, že žalovaný jako zástavce touto smlouvou zřizuje pro [právnická osoba]. zástavní právo k zajištění pohledávek ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota], a k nemovitým věcem zapsaným na LV [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa].

11. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] soud zjistil, že jako jednatel byla zapsána dne 20. 11. 2008 žalobkyně (pod svým předchozím příjmením [jméno FO]) a funkce jednatelky jí zanikla 3. 3. 2022, žalobce byl jako jednatel zapsán 5. 10. 2009 a je jednatelem dosud, žalobkyně byla společníkem s podílem o velikosti 50 % zapsána dne 20. 11. 2008 a vymazána 4. 3. 2022, žalovaný byl jako společník s podílem o velikosti 50 % zapsán dne 20. 11. 2008 a jako společník o velikosti podílu 100 % dne 4. 3. 2022.

12. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného, ke dni 29. 2. 2012 činil zůstatek na účtu 1 413 266,94 Kč, ke dni 31. 12. 2013 802 324,30 Kč a na účet byla dne 14. 1. 2013 připsána platba označená jako mzda/spoření od [právnická osoba] ve výši 9 145 Kč.

13. Ze mzdových listů žalovaného od zaměstnavatele [právnická osoba] za roky 2017 – 2020 soud zjistil, že žalovanému byla vyplácena hrubá měsíční mzda ve výši do 15 000 Kč v roce 2017 a 2018, a za rok 2019 celkem 192 677 Kč, za rok 2020 celkem 250 000 Kč.

14. Z přehledu plateb kartou za období od 1. 1. 2015 do 31. 3. 2022 soud neučinil žádná právně relevantní skutková zjištění.

15. Z výstupu z portálu živnostenského podnikání soud zjistil, že žalobkyně měla od 21. 5. 2008 do 28. 4. 2023 zapsanou adresu podnikání [adresa].

16. Ze smlouvy o podnájmu nebytových prostor č. [hodnota] ze dne 19. 4. 2017 soud zjistil, že je uzavřena mezi [právnická osoba], jako pronajímatelem a žalobkyní jako nájemcem, předmětem nájmu jsou kancelářské prostory v budově na adrese [adresa], podnájem se sjednává na dobu neurčitou od 1. 4. 2017.

17. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 6. 2011 soud zjistil, že je uzavřená mezi žalovaným jako pronajímatelem a společností [právnická osoba] jako nájemcem, předmětem nájmu je garáž a část hospodářské budovy na pozemku [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa].

18. Mezi účastníky probíhala před podáním žaloby jednání o věci, jak vyplývá z předložených dopisů, a to ze dne 20. 9. 2022 vyhotovený Mgr. [jméno FO] adresovaným žalovanému, ze dne 3. 10. 2022 vyhotoveným Mgr. [jméno FO] adresovaným Mgr. [jméno FO], ze dne 30. 7. 2024 vyhotoveným Mgr. [jméno FO] adresovaným [Jméno advokáta A], ze dne 15. 8. 2024 vyhotovený [Jméno advokáta A] adresovaným Mgr. [jméno FO], ze dne 27. 1. 2025 vyhotoveným [Jméno advokáta B] adresovaným [Jméno advokáta A], ze dne 5. 2. 2025 vyhotovený [Jméno advokáta A] adresovaným JUDr. [jméno advokáta].

19. Dopisem ze dne 3. 7. 2024 adresovaným žalovanému advokát zastupující žalobkyni vyzval žalovaného k zaplacení částky 1 652 857 Kč se shodným odůvodněním a specifikací nároků jako v žalobě, k zaplacení do 5. 8. 2024.

20. Žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že do února 2012 hradil veškeré náklady na bydlení sám, pak žalobkyně zprostředkovala ten úvěr s tím, že se dohodli, že ona bude splácet ten úvěr a žalovaný bude platit zbytek nákladů. Prostředky z úvěru byly použity na rekonstrukci domu, to že se dům bude rekonstruovat bylo společné rozhodnutí žalobkyně a žalovaného, nápady, co udělat vyšly od žalobkyně. Žalovaný uvedl, že si nepamatuje, proč zrovna v tom únoru 2012 žalobkyně řekla, že bude platit splátky úvěru. Byla to žalobkyně, kdo spravoval rodinné finance, takže to vzešlo od ní, žalovaný uvedl, že opravdu neví proč.

21. Ohledně částek, které mu žalobkyně zaslala na účet uvedl, že ty platby, které mají poznámku, tak u těch je účel jasný, office je platba za kancelář, platba s poznámkou [jméno FO] souvisí s tím, že v té době se stavěl dům žalobkyně v Dětmarovicích, tu stavbu částečně zajišťoval žalovaný, částečně společnost [právnická osoba], a [jméno FO] je živnostník, který vykonává zemní práce, a tedy tento asi prováděl práce na stavbě domu žalobkyně, žalovaný mu zaplatil v hotovosti a žalobkyně mu to potom posílala. O dalších platbách si už nic bližšího nepamatoval, uvedl, že jako manželé si mezi sebou s žalobkyní posílali peníze, hospodařili s docela velkým domácím rozpočtem, žalovaný nebyl schopen říct, z jakého důvodu si mezi sebou posílali peníze, určitě to ale nebyly půjčky, což vysvětloval tím, že pokud by to byla půjčka, tak by o tom měl evidenci a s ohledem na to, v jakém oboru podniká žalobkyně, tak ta by určitě také neposílala peníze jen tak, měla by to písemně podchycené.

22. Ohledně nájemní smlouvy na kancelář žalobkyně v domě žalovaného, žalovaný uvedl, že smlouva byla asi zapotřebí pro živnostenský úřad, k doložení právního titulu užívání sídla. Nicméně žalobkyně měla platit to sjednané nájemné 4 000 Kč. S žalobkyní neřešili navyšování nájmu. Žalovaný nedokázal odpovědět na otázku, proč neřešil, že od roku 2008, kdy došlo k uzavření první nájemní smlouvy, žalobkyně nájem neplatila.

23. Žalovaný uvedl, že problémy mezi ním a žalobkyní a jejími dětmi začaly po narození jeho vnučky, když vyvstala otázka, kdo získá po žalovaném dědictví.

24. Byt v [adresa] kupovali jako investici. Byt, který si koupila v roce 2015 žalobkyně, byl také koupen jako investice. Peníze za prodej bytu v [adresa] byly poukázány na účet žalovaného, protože to byl on, kdo financoval zakoupení toho bytu, byla to dohoda mezi ním a žalobkyní.

25. Ke společnému hospodaření žalovaný uvedl, že při dohodě o tom, že žalobkyně bude platit splátky úvěru, nezaznělo, že to v budoucnosti bude chtít zpátky, byl to prostě její podíl na náklady bydlení. Vrácení zaplacených splátek úvěru a částek, které mu žalobkyně poslala na účet po něm žalobkyně nepožadovala, poprvé se o tom dozvěděl z předžalobní výzvy. Dohoda o placení splátek se nezměnila po uzavření dohody o zúžení společného jmění. Žalobkyně se nikdy nezmínila, že by chtěla od té dohody o placení splátek odstoupit nebo ji nějak změnit. Žalovaný v souvislosti s bydlením platil energie, tedy vodu, elektřinu, plyn, daň z nemovitosti, odpady, koncesionářské poplatky, tedy veškeré provozní náklady. Za tu dobu od roku 2012 to v průměru mohlo být kolem 7 000 Kč, žalobkyně platila těch 8 000 Kč, a to tedy odpovídalo té dohodě, že náklady budou hradit napůl. Nákupy potravin asi z takových 70 % dělal žalovaný. Měsíční rozpočet čili to, co měsíčně utratili jako domácnost, bylo něco mezi 50 000 Kč až 100 000 Kč. S placením dovolené to bylo tak, že ze začátku je platil žalovaný a pak postupně se to vyvinulo tak, že žalobkyně třeba zajistila letenky a žalovaný platil na dovolené to, co se tam utratilo.

26. Ohledně kanceláře žalobkyně v jeho domě žalovaný uvedl, že žalobkyně i přesto, že měla ještě i jiné kanceláře, využívala kancelář v domě žalovaného, v případě, že neměla nasmlouvané schůzky v těch jiných kancelářích, pracovala v kanceláři v domě. Bylo tak 20 nebo 30 % její činnosti. Nicméně dále ve své výpovědi uvedl, že schůzky s klienty měla žalobkyně i v této kanceláři, ale pouze výjimečně. Jednalo se o místnost, která byla plně vybavena nábytkem i technikou, je to místnost velká asi 20 m2.

27. Soud považuje výpověď žalovaného v části ohledně nájemní smlouvy na kancelář za nepravdivou, byla vyvrácena svědkyněmi, které uvedly, že kancelář měl v domě žalovaný, jiná místnost, která by svým vybavením odpovídala využití jako kancelář v domě nebyla. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] vyplývá, že je vysoce nepravděpodobné, že by si žalobkyně domu vodila klienty, k tomu měla prostory v rámci poboček [Anonymizováno]. Popsaný obsah pracovní náplně žalobkyně jak pak v rozporu s tím, co uváděl žalovaný, že 20 % nebo 30 % činnosti vykovávala žalobkyně doma.

28. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi uvedla, že s žalovaným začali společně bydlet v jeho domě v červenci 2005. Hospodařili tak, že každý měl svůj účet a v nákupech se střídali. O té doby co spolu začali bydlet platil žalovaný veškeré náklady spojené s domem, tedy splátky půjčky i energie. Dům se rekonstruoval přes společnost [právnická osoba], proto i firma začala mít méně zakázek. Žalobkyně zadávala ve firmě faktury do počítače, dělala mzdové listy, nedělala daňové přiznání. Proto věděla, že na začátku roku 2012, když za ní žalovaný přišel s tím, že firma nemá zakázky a že on tedy potřebuje, aby žalobkyně hradila splátky úvěru na dům, tak firma opravdu tolik zakázek neměla. Žalovaný po celou dobu platil energie, dále platil za sebe odpady a daň z nemovitosti, ale několikrát toto uhradila i žalobkyně, protože žalovaný neměl peníze. Běžné nákupy a potřeby do domácnosti platili tak napůl, střídali se v nákupech. Po zúžení společného jmění nedošlo k nějaké změně v tom, jak se podíleli na nákladech domácnosti oproti předchozí době.

29. Žalobkyně si už nevybavila, jak přesně jí žalovaný řekl, aby platila ty hypotéky, ale prostě řekl, že to má platit, tak to platila. Vnitřní postoj žalobkyně se změnil poté, co si rozdělili společné jmění a žalobkyně věděla, že z domu nic nedostane, že ho budou dědit děti žalovaného a vlastně splácí cizím lidem na jejich dům.

30. Žalobkyně uvedla, že od počátku dávala do společnosti [právnická osoba] nějaké finance, hned po založení dala 200 000 Kč, a později když ve firmě nebyly peníze, tak platila třeba daň nebo odvody na pojištění. Dělala to z důvodu, že vycházela z toho, že společnost začne vydělávat a jí a žalovanému z ní bude plynout příjem. Po nějaké žalobkyně peníze, když jí žalovaný požádal, neposílala na účet společnosti, ale na účet žalovaného, z důvodu, že měla za to, že takto bude zřejmé, že peníze posílá žalovanému.

31. Žalovaná to vnímala tak, že se s ní jednou žalovaný vyrovná.

32. Žalobkyně uvedla ohledně kanceláře v domě, že si nikdy nezvala klienty k sobě domů, možná se párkrát stalo, že s klienty firmy [právnická osoba] v rámci prací, které firma prováděla, řešila financování pro tyto klienty, ale jinak nic pracovního doma neřešila, kromě občasných nedodělků z práce, což mohla řešit u stolu v obýváku.

33. Žalobkyně navrhovala žalovanému, aby na ni přepsal polovinu domu, to on odmítl s tím, že to není potřeba, že až umře, tak jako manželka zdědí polovinu nemovitosti.

34. Poté, co žalovanému oznámila, že chce od něj odejít, tak na ni tlačil, aby převedla svůj podíl ve společnosti [právnická osoba], žalobkyně mu věřila, že když to udělá tak se s ní vyrovná. To vyrovnání myslela tak, že určitě chce zpátky tu zaplacenou hypotéku a ty větší částky, co dala do firmy a poslala žalovanému. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaný určitě věděl, co bude chtít v rámci vyrovnání. Přesně věděl, které věci v domu jsou žalobkyně a které chce. Žalobkyně uvedla, že žalovaný věděl, že nebyl důvod, aby platila hypotéku pro cizí lidi.

35. K hrazení splátek úvěrů žalobkyně uvedla, že ty splátky platila proto, že žalovaný umí velmi dobře manipulovat lidmi, žalovaný jí řekl, že je potřeba, aby to platila, tak to platila. Nebrala to však tak, že se touto platbou podílí na nákladech domácnosti, protože ona se o všechno starala, uklízela, pracovala na zahradě a neviděla tedy důvod, proč by to měla platit. Žalobkyně to brala tak, že pokud by odešla od žalovaného, tak by přestala splátky platit, ale dokud společně žili, byli jsme manželé, tak to platila.

36. Společnost [právnická osoba] žalobkyně nikdy nevnímala jako svoje podnikání, vždycky to bylo podnikání žalovaného. Důvodem, proč tam byla jako jednatelka, bylo, že předchozí firma žalovaného skončila v konkurzu, a proto žalovaný nemohl být jednatelem v nově založené firmě, a proto se to založilo na žalobkyni a už to tak zůstalo.

37. K označení plateb „office“ žalobkyně uvedla, že to v té době tak označila, aby si to pro sebe odlišila od jiných plateb, které posílala žalovanému. Platba označená „[jméno FO] “ byla platbou pro společnost. Společnost měla zaplatit tomuto dodavateli, u platby je i variabilní symbol, což je číslo faktury. Těch 6 plateb po 100 000 Kč bylo na základě jedné žádosti žalovaného. Žalobkyně to musela posílat na několikrát z důvodu limitu na účtu.

38. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že byla nadřízenou žalobkyně v [Anonymizováno]., v té žalobkyně skončila před 8 nebo 10 lety. Žalobkyně jako úvěrový garant jezdila mezi pobočkami, byla nápomocna poradcům. Nejvíce se asi vyskytovala v [adresa], ale jezdila i na [adresa] nebo do [adresa], i na pobočky do [adresa]. Není obvyklé, aby poradci měli svoje vlastní prostory, kam by si zvali klienty. Rozhodně to není oficiální a nemůžou mít jiný prostor než oficiální pobočku označenou logem [Anonymizováno]. Je samozřejmě možné, že poradci mají doma nějaký svůj pracovní kout, aby si dodělávali práci, ale svědkyni nepřipadalo pravděpodobné, že by si někdo k sobě domů zval klienty. Svou vlastní kancelář má jen oblastní ředitel. Žalobkyně mohla využívat stůl, respektive pracovní prostor vždy v rámci dané pobočky. [právnická osoba] ani [právnická osoba] nikdy poradcům neumožňovala, aby si místo podnikání evidované v živnostenském rejstříku nahlásili na pobočku. Svědkyně měla jako místo podnikání své bydliště a současně měla v živnostenském rejstříku vždy jako místa výkonu činnosti uvedené také veškeré pobočky.

39. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že je kamarádka žalobkyně, s žalobkyní se zná 30 let. S žalovaným se nikdy nestýkala, kromě toho, když byla na návštěvě u žalobkyně doma. To bylo tak třikrát do roka. Svědkyně věděla o tom, že žalobkyně platí splátky úvěru, který je závazkem žalovaného, bavily se o tom společně ve skupince, do které vedle svědkyně a žalobkyně patří ještě [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Ona a kamarádky se žalobkyně ptaly proč to platí, když je to dům žalovaného, svědkyně odpověď žalobkyně pochopila tak, že je to proto aby nepřišli o střechu nad hlavou. Žalobkyně jim řekla, že chtěla, aby jí za to žalovaný převedl podíl na domě, ale to on odmítl. V době, kdy žalobkyně začala platit hypotéku měl žalovaný problémy v podnikání, neměl peníze, proto to začala platit žalobkyně a pak už to tak zůstalo, protože žalobkyně měla stabilní příjem a byla jistota, že z jejího účtu splátka vždy odejde. Když žalobkyně s žalovaným řešili vypořádání peněz, tak žalovaný slíbil, že když mu žalobkyně přepíše svůj podíl ve firmě, tak jí ty peníze vyplatí, to se ale nestalo. Žalobkyně pomáhala ve firmě tak, že dělala účetnictví, zadávala věci do počítače. Pomáhala firmě i finančně. Svědkyně uvedla, že ví, že žalobkyně že několikrát poslala vyšší částku žalovanému. Jedna částka byla kolem 100 000 Kč, to ví svědkyně, proto, že kromě toho, že jí to žalobkyně řekla, tak svědkyně pracovala v [právnická osoba], takže mohla nahlédnout na účet žalobkyně a ona jí několikrát volala, aby se ujistila, že platba odešla. Mohlo to být tak někdy před desíti lety. Důvodem, proč žalobkyně ty peníze posílala žalovanému, bylo, že on říkal, že je potřebuje k podnikání a žalobkyně chtěla, aby mu podnikání jelo. Stejně tak, když měla nějaké peníze, například, když prodala svůj byt a kupovala si menší, tak ten rozdíl dala do firmy nebo do domu žalovaného, kde společně bydleli. Ty peníze mu posílala proto, že to vnímala tak, že chce, aby podnikání žalovaného pokračovalo a přitom očekávala, že spolu budou dál žít. Svědkyně uvedla, že si myslí, že pokud by se nerozvedli, tak by po něm ty peníze zpět žalobkyně nechtěla. Žalovaný sám před svědkyní řekl, že se mu v podnikání nedaří. Ohledně kanceláře v domě žalovaného svědkyně uvedla, že v domě se nacházela kancelář žalovaného, dále v domě byl obývací pokoj, kuchyně a dva pokoje. Tu kancelář svědkyni ukazoval sám žalovaný, byl na tu kancelář hrdý, měl v ní kožená křesla, počítač, a protože je motorkář tak i nějaké tematické obrazy. Ve středu místnosti byl jeden velký stůl. Žalobkyně nepracovala z domova, dojížděla na pobočky.

40. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že se s žalobkyní zná od devadesátých let, pravidelně se schází, s žalovaným se vídala jen když byla na návštěvě u žalobkyně. Svědkyně uvedla, že věděla, že žalobkyně platila dvě hypotéky. Informace o tom, co žalobkyně platila měla proto, že dělala žalobkyni bankovní poradkyni v [právnická osoba] a v rámci schůzek poradce – klient společně nahlížely na účet žalobkyně a řešily, co kam odchází. Žalobkyně ty platby hypoték vysvětlovala tak, že žalovaný nemá momentálně finanční prostředky, aby to platil, tak to platí ona. Podrobněji se o tom nebavily, jen jí žalobkyně říkala, že musí táhnout celou domácnost. O jiných platbách, které by žalobkyně zasílala žalovanému, svědkyně nevěděla. Svědkyně se žalobkyně ptala, proč platí ty hypotéky a ona jí řekla, že pokud by je neplatila, tak by přišli o dům a ona k tomu domu měla silnou citovou vazbu, měla to tam moc ráda. Z toho, co jí žalobkyně říkala, tak svědkyně ví, že žalovaný žalobkyni říkal, že když se žalobkyně vzdá firmy, tak jí vyplatí a tím se to všechno vyřeší. To vyplacení vnímala svědkyně tak, že žalovaný nahradí žalobkyni tu hodnotu podílu firmy. Ohledně kanceláře svědkyně uvedla, že v domě, ve kterém bydlela žalobkyně s žalovaným, žalobkyně kancelář neměla. Měla kancelář v [adresa], později snad i v [adresa], v [adresa], dům ve kterém žalobkyně žila s žalovaným znala, chodila tam na návštěvy. Vnitřní uspořádání domu popsala tak, že když se vstoupí do domu, tak je tam předsíňka, vlevo kancelář žalovaného a veliký obývák se vstupem do zahradu. Pokud by v domě byla kancelář žalobkyně, tak by si toho určitě všimla. V domě ani nebyla místnost, ve které by žalobkyně mohla mít kancelář. Byla tam kancelář žalovaného, ložnice a hostovský pokoj. Jiné místnosti kromě kuchyně už tam nebyly. To, že kancelář byla kanceláří žalovaného, svědkyně věděla protože sám žalovaný ji provázel domem a ukazoval svou kancelář o té řekl, že je to jeho království, kam jeho žena nesmí.

41. Žalovaný ke svému tvrzení o výnosu z pronájmu byt. jednotky č. [Anonymizováno] v [adresa] předložil nepodepsanou nájemní smlouvu, v níž jsou jako pronajímatelé uvedeni žalobkyně a žalovaný a jako nájemce [jméno FO], nájemné je stanoveno ve výši 4 500 Kč. Nepodepsanou listinu nadepsanou „Dodatek č.1 ke smlouvě o nájmu bytu“, tato je datována 31. 1. 2017 a je v ní uvedeno, že se původní smlouva mění tak, že doba nájmu se sjednává na dobu určitou od 1. 2. 2017 do 31. 1. 2018, nájemcem je [jméno FO].

42. K tvrzení o nároku na zaplacení částky 716 000 Kč jako dlužného nájemného žalovaný předložil nájemní smlouvu ze dne 1. 10. 2009 a předávací protokol, v nájemní smlouvě je jako pronajímatel uveden žalovaný a jako nájemce žalobkyně, předmětem nájmu je kancelář o velikosti 17m2 v domě č.p. [Anonymizováno] v [adresa]. Je sjednána povinnost nájemce platit nájemné ve výši 4 000 Kč měsíčně, k 15. dni v měsíci, na účet pronajímatele č. [č. účtu]. Ve smlouvě je uvedeno, že o předání předmětu nájmu bude sepsán zápis. Protokol o předání prostor - kanceláře dle nájemní smlouvy ze dne 1. 10. 2009, je podepsán za přejímající a za předávajícího. Obsahově zcela shodná je nájemní smlouva ze dne 1. 5. 2008 a předávací protokol k této smlouvě, s tím, že smlouva je jako nájemce je uvedena [jméno FO], tedy je uzavřena s žalobkyní před tím, že při sňatku s žalovaným přijala jeho příjmení.

43. Z kupní smlouvy a smlouva o úschově ze dne 1. 4. 2021, soud zjistil, že koupě předmětem byla koupě jednotky č. [Anonymizováno] v [adresa], prodávajícími jsou žalobkyně a žalovaný jako manželé, kupní cena byla ve výši 1 500 000 Kč.

44. Z výpisu z katastru nemovitostí LV [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa], soud zjistil, že žalobkyně zapsána jako vlastník jednotky č. [Anonymizováno], a to na základě kupní smlouvy ze dne 8. 9. 2015.

45. S ohledem na níže podané právní hodnocení věci soud jako nadbytečná neuvádí skutková zjištění učiněná z výpisů z účtu stavebního spoření a dalších listinných důkazů, kterými bylo prokazováno kolik žalobkyně celkem uhradila na závazky žalovaného z úvěrových smluv u [právnická osoba].

46. Soud při právním hodnocení věci vyšel ze skutkového stavu, že účastníci byli manželé od [datum] do [datum], dohodou ze dne 13. 11. 2012 si sjednali zúžení společného jmění do budoucna, účastníci společně hospodařili do března 2022, do té doby také společně bydleli v domě ve vlastnictví žalovaného č. p. [Anonymizováno] v [adresa]. K uhrazení kupní ceny a financování následné rekonstrukce domu žalovaný jako dlužník čerpal úvěry, závazky z těchto úvěrových smluv hradila od únoru 2012 do února 2023 žalobkyně. Žalovaný a žalobkyně hospodařili tak, že žalovaný platil náklady spojené s bydlením, tj. elektřinu, vodu, plyn, v nákupech potravin a potřeb do domácnosti se žalovaná s žalobkyní rovnoměrně střídali. Žalobkyně závazky z úvěrových smluv hradila, protože jí z počátku žalovaný uvedl, že nemá prostředky k jejich pravidelnému placení a posléze již ke změně nedošlo, i když žalobkyně s tím, že splátky hradí nesouhlasila. Soud vyhodnotil jako nepravdivé tvrzení žalovaného o tom, že mezi ním a žalobkyní došlo k dohodě o tom, že žalobkyně bude hradit splátky úvěrů jako svůj podíl na nákladech domácnosti. Soud vyšel z výpovědi žalobkyně, kterou vyhodnotil jako ucelenou a logickou a souladnou s výpověďmi svědkyň [jméno FO] a [jméno FO]. Jako věrohodné vyhodnotil odůvodnění žalobkyně, proč žádosti žalovaného zprvu vyhověla, když žalobkyně věděla, že z důvodu, že společnost [právnická osoba] své kapacity věnovala rekonstrukci domu žalovaného, měla společnost méně zakázek. Žalobkyně na účet žalovaného zaslala dne 7. 11. 2014 částku 4 000 Kč, dne 22. 12. 2014 částku 4 000 Kč, dne 1. 6. 2015 částku 14 000, dne 2. 7. 2015 částku 15 000 Kč, dne 23. 2. 2015 částku 10 000 Kč, dne 19. 1. 2015 částku 4 000 Kč, dne 3. 5. 2016 částku 30 000 Kč, dne 25. 7. 2016 částku 16 800 Kč, ze dne 25. 1. 2017 částku 100 000 Kč, dne 26. 1. 2017 částku 100 000 Kč, dne 27. 1. 2017 částku 100 000 Kč, dne 13. 2. 2017 ve výši 100 000 Kč, dne 15. 5. 2017 ve výši 100 000 Kč, dne 22. 6. 2017 částku 100 000 Kč. Opakované platby ve výši ve výši 100 000 Kč žalobkyně žalovanému poukázala, protože jí o to žalovaný požádal a žalobkyně vycházela z toho, že tyto prostředky žalovaný potřebuje pro své podnikání, tedy pro společnost [právnická osoba] (bližší odůvodnění tohoto skutkového závěru je uvedeno v rámci právního hodnocení uvedeném v odstavci 54). Žalobkyně převedla svůj 50 % obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba] na žalovaného ke dni 4. 3. 202247. Úvodem právního hodnocení soud uvádí, že vznesenou námitku promlčení ze strany žalovaného shledal jako nedůvodnou. Žalovaný za počátek běhu promlčení lhůty považoval okamžik ukončení společného hospodaření, tak tomu však dle zákona není. Podle § 646 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá. Promlčení tedy počalo běžet právní mocí rozsudku o rozvodu manželství a poslední den lhůty tak připadl na 17. 2. 2026, žaloba byla podána dne 4. 4. 2025, tedy před uplynutím promlčecí lhůty.48. Na základě skutkových zjištění soud dospěl k právnímu závěru, že dohodou ze dne 13. 11. 2012 došlo k zániku společného jmění manželů, když účastníci si v souladu s § 143a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, smluvili zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění do budoucna v rozsahu, který defacto vyloučil, že se od účinnosti dohody mohl nějaký majetek či závazek stát součástí společného jmění.49. Předmětem právního posouzení je jednak plnění ze strany žalobkyně na výlučný závazek žalovaného, a jednak plnění ze strany žalobkyně ve prospěch žalovaného, to vše v době za trvání manželství mezi účastníky, avšak po zániku jejich společného jmění manželů.50. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).51. Podle § 2997 odst. 1 o. z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.52. Podle § 690 o. z. každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.53. Soud vyhodnotil některé platby zaslané žalobkyní na účet žalovaného jako plnění, jehož právní důvod posléze odpadl, a žalovaný je tak povinen k vydání takto vzniklého bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z.54. Žalobkyně poskytovala žalovanému finanční plnění v žalobě specifikovanými platbami (některými z těchto plateb viz dále odstavec 58. tohoto rozsudku) na jeho účet z důvodu budoucí předpokládané návratnosti, vycházela z toho, že společnost [právnická osoba] bude generovat zisk, který bude společným příjmem žalobkyně a žalovaného, s tím, že tato společnost proto, aby mohla plnit své závazky a pokračovat v podnikání potřebovala saturovat momentální nedostatek volných finančních prostředků, jak jí to vysvětloval žalovaný. Uvedené má soud za prokázané z výpovědi žalobkyně, když se jeví jako zcela nepravděpodobné tvrzení žalovaného, že se jednalo o platby na provoz domácnosti, a to zejména ve vztahu k šesti platbám v jednotlivé výši 100 000 Kč realizovaných v rámci půl roku (z toho 3 platby ve třech dnech po sobě následujících a čtvrtá platba následující po necelých 3 týdnech), když žalovaný zároveň nebyl schopen při své výpovědi uvést na co konkrétního byly takto vysoké částky v rámci nákladů domácnosti použity. Je taktéž nutno poukázat na výpověď svědkyně [jméno FO], která uvedla, že žalobkyně posílala žalovanému peníze na jeho podnikání, protože on o to požádal a žalobkyně měla zájem na tom, aby bylo podnikání úspěšné a přitom očekávala, že spolu budou dál žít. Z kontextu tvrzení žalovaného ohledně jeho podnikání, které koresponduje s tím, co uvedly svědkyně [jméno FO] a [jméno FO], jakož i samotná žalobkyně, je zjevné, že žalovaný považoval za své podnikání činnost realizovanou prostřednictvím společnosti [právnická osoba], naopak žalobkyně toto nikdy nepovažovala za své podnikání. Kromě administrativní výpomoci se na podnikání společnosti nijak aktivně svou činností nepodílela, a příjem jí plynul z její práce pro [právnická osoba]., [právnická osoba] a [právnická osoba]. Pokud poskytla částky k žádosti žalovaného, tak to brala tak, že poskytuje peníze žalovanému, do jeho podnikání, a jak uvedla, dělala to proto, že si myslela, že budou spolu dále žít a že je firma jednou bude živit. V dané věci bylo tedy důvodem plnění očekávání budoucího zisku ze společnosti [právnická osoba], o čemž žalovaný musel vzhledem k okolnostem vědět. Tento účel odpadnul rozvodem manželství ve spojení s tím, že žalobkyně převedla svůj obchodní podíl ve společnosti na žalovaného.55. Popsaný skutkový stav je subsumovatelný pod případy, které již byly řešeny v judikatuře Nejvyššího soudu ČR v rámci rozhodování o vypořádání mezi bývalými partnery, kteří společně žili a hospodařili a za trvání tohoto vztahu bylo investováno do nemovité věci jednoho z partnerů, a následně odpadl právní důvod tohoto plnění v důsledku rozchodu partnerů, ukončení společného soužití. Recentně je uvedené shrnuto např. v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2150/2025: „Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1374/2018, rozsudek ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 354/2020, nebo i rozsudek ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1625/2023) skutková podstata bezdůvodného obohacení představující plnění z právního důvodu, který následně odpadl, může být naplněna mimo jiné i v případech, kdy jeden z partnerů žijících ve společné domácnosti investuje do výlučného majetku druhého (například domu či bytu), jejž oba užívají, avšak důvod takového plnění – dohoda o společném bydlení a užívání zhodnocovaného (pořizovaného) obydlí k tomuto účelu, jež může být i neformální, vyplývající z jejich soužití v nesezdaném poměru, blízkého vztahu a podobně – později odpadl, například v důsledku rozchodu partnerů. Bezdůvodné obohacení (coby majetkový prospěch vzniklý plněním bez spravedlivého důvodu) může vznikat mezi životními partnery i tehdy, neexistuje-li mezi nimi (od počátku) dohoda o takovém plnění (ovšem s připomenutím, že zákonná úprava bezdůvodného obohacení obsahuje i tzv. výluky z povinnosti vydat bezdůvodné obohacení, mimo jiné může jíž též o situaci normovanou § 2997 o. z., kdy ochuzený plnil s vědomím, že k tomu není povinen; k tomu srov. např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5089/2017)“56. V rozsudku ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1625/2023 Nejvyšší soud ČR pak výslovně připustil, že plnění se nemusí vztahovat jen ke společně obývané nemovitosti, viz odst. 29: „Hmotná podpora v družském poměru nemusí být nutně motivována pořízením společného bydlení (ač se může jednat o případ nejčastější), ale i získáním další majetkových hodnot jedním nebo druhým partnerem, jež s místem, kde je vedena společná domácnost nebo partneři společně žijí, vůbec nemusí souviset. Motivem pro poskytnutí plnění mezi partnery majícího majetkovou hodnotu pak může být i posílení majetkového stavu jednoho, např. o nabytí vlastnického práva k věci, jež může přinášet zisk.“ Z citovaného rozsudku vyplývá, že nelze omezovat institut odpadnutí právního důvodu jen na investice do společně užívaného obydlí. Nejvyšší soud uvedl, že majetková podpora mezi partnery může sledovat i získání nebo posílení jiných majetkových hodnot jednoho z partnerů. Rozhodující je, zda existovala souvislost mezi poskytnutým plněním a předpokládaným budoucím uspořádáním vztahů.57. Přiznání práva na zaplacení žalovaných částek pak nebrání ani výluka definovaná v § 2997 o. z., v této věci se jedná o condictio ob rem, tedy plnění poskytnuté za účelem dosažení určitého očekávaného výsledku, který se následně neuskutečnil (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2024, sp. zn. 28 Cdo 3255/2023). Aplikace § 2997 odst. 1 o. z. je namístě v případech, kdy nebylo plněno právě za účelem dosažení určitého budoucího stavu, který byl druhé straně znám, neboť pokud tomu tak je a očekávaný účel se nenaplní, nejde o tzv. „vnucené obohacení“ podle § 2997 odst. 1 o. z., jež by bylo z restituce vyloučeno. Ani skutečnost, že žalobkyně věděla, že nemá právní povinnost plnit, sama o sobě nárok nevylučuje. Podle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z. se výluka při vědomém plnění nedluhu neuplatní, jestliže bylo plněno z důvodu, který měl později nastat nebo který následně odpadl. To odpovídá řešené věci, kdy rozvodem se předpoklad, proč žalobkyně poskytovala platby (předpoklad budoucích zisků) definitivně zmařil.58. Soud však shledal žalobu důvodnou jen co do částky 600 000 Kč, výše uvedené závěry jsou totiž aplikovatelné jen u 6 převodů z roku 2017 v jednotlivé výši 100 000 Kč, protože tato výše neodpovídá tvrzení žalovaného, že šlo o příspěvky na domácnost, a soud má za to, že v rámci prokázaných skutkových zjištění nelze tyto platby vysvětlit jinak, než že šlo o plnění k udržení podnikání žalovaného, kdežto ostatní platby s ohledem na jejich výši a označení mohou mít opravdu jinou hospodářskou kauzu, jak namítal žalovaný, tedy nelze vyloučit s ohledem na jejich výši a označení, že se jednalo platby, které byly dohodnutými platbami za skutečně poskytnutá plnění, a proto soud žalobě nevyhověl co do plateb ze dne 7. 11. 2014 ve výši 4 000 Kč, ze dne 22. 12. 2014 ve výši 4 000 Kč, ze dne 1. 6. 2015 ve výši 14 000, ze dne 2. 7. 2015 ve výši 15 000 Kč, ze dne 23. 2. 2015, dne 19. 1. 2015 ve výši 4 000 Kč, ze dne 3. 5. 2016 ve výši 30 000 Kč, dne 25. 7. 2016 ve výši 16 800 Kč.59. Soud nesnížil nárok žalobkyně o prokázanou platbu žalovaného ve výši 40 000 Kč, protože nebyl zjištěn důvod plnění ze strany žalovaného, nebylo jednoznačné, že tato platba má být právě vrácením toho, co žalobkyně poskytla žalovanému platbami, ohledně kterých soud žalobě vyhověl, platba žalovaného není nijak označena, nebyly zjištěny ani tvrzeny žádné skutkové okolnosti, které by mohly vést k závěru, že se jedná o úhradu právě z tohoto titulu (vrácení předmětných částek), a nadto když žalobkyně sama tvrdila, že žalovanému resp. na účet společnosti zaslala více než jen platby, které jsou předmětem žaloby a žalovaný uvedl, že neví, z jakého důvodu tuto platbu realizoval, a odmítal, že by vůči žalobkyni měl povinnost k vrácení předmětných částek, nebylo tedy možno uzavřít, že touto platbou byl umořen žalovaný dluh a žalovaný obranu o tomto obsahu neuplatnil. Soud je v řízení vázán procesními návrhy účastníků a nemůže bez relevantního právního jednání nositele práv a povinností provést započtení na žalovanou pohledávku.60. Soud tedy žalobě vyhověl co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni 600 000 Kč spolu s úrokem z prodlení, když pohledávka se stala splatnou na základě výzvy věřitele (žalobkyně) ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. v dopise ze dne 3. 7. 2024, ve kterém byl žalovaný vyzván k uhrazení ve lhůtě do 5. 8. 2024. Pokud žalovaný v uvedené lhůtě žalobkyni požadovanou nezaplatil, dostal se dnem následujícím, tj. dnem 6. 8. 2024, do prodlení a v souladu s ust. § 1970 a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně, a to až do zaplacení. Ve zbytku, tj. co do 57 800 Kč s úrokem z prodlení, soud žalobě nevyhověl.61. Shodné právní posouzení jako na platby realizované převody z účtu žalobkyně, tedy, že žalobkyně plnila žalovanému na základě právního důvodu, který později odpadl, nelze aplikovat na nárok na zaplacení toho, co žalovaná uhradila na závazky žalovaného z úvěrových smluv. Na tyto platby nelze pohlížet jako na plnění učiněné z právního důvodu, který posléze odpadl, neboť narozdíl od soužití nesezdaných partnerů je mezi manžely dán pro tyto platby právní nárok vyplývající z § 690 o. z., žalobkyně byla povinna přispívat na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Závazky byly nerozporně svázány s pořízením a rekonstrukcí domu č. p. [Anonymizováno], v němž žalobkyně a žalovaný společně bydleli. Jestliže žalovaný hradil náklady na energie a současně bylo bydlení manželů zajištěno tím, že bydleli v domě ve vlastnictví žalovaného, pak vyváženosti povinností odpovídá, že žalobkyně byla povinna taktéž přispívat na náklady bydlení, uvedený závěr soud učinil i při porovnání výše plateb realizovaných žalobkyní s možným příjmem žalobkyně, když žalobkyně dle svých tvrzení i dle toho, co vypověděly svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] dosahovala nejméně průměrného obvyklého výdělku, z tohoto hlediska se pak měsíční úhrada na úvěry jeví soudu jako adekvátní.62. Žalobkyně sama uváděla, že předmětné hradila právě z důvodu, aby možnost bydlení v domě žalovaného byla zachována. Vnitřní mentální rezervace žalobkyně, tedy její nesouhlas tím, že takto do budoucna zajišťuje udržení majetku, který připadne „cizím lidem“, tj. dětem žalovaného, vzniklý v době, kdy vztah mezi žalobkyní a žalovaný začal erodovat, a žalobkyně začala přemýšlet nad tím, že vztah s žalovaným ukončí, je právně zcela bez relevance.63. Nelze odhlédnout ani od toho, že v případě, že by plnění plynulo ze společného jmění, a bylo by přiměřené nákladům, které by jinak manželé museli vynaložit, pokud by k bydlení nevyužívali nemovitost ve vlastnictví jednoho z manželů, nebyl by dán nárok na vypořádání tohoto vnosu ze společného jmění na výlučný majetek žalovaného (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 22 Cdo 3428/2020).64. Z uvedeného důvodu soud žalobu co do souhrnné částky 995 057 Kč představující to, co žalobkyně měla uhradit za žalovaného na závazky dle smlouvy ze dne 18. 11. 2008 o úvěru ze stavebního spoření č. [hodnota] a dle smlouvy ze dne 3. 12. 2009 smlouvu o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. [anonymizováno] na základě smlouvy o stavebním spoření č. [hodnota], zamítl.65. Žalovaný uplatnil jako procesní obranu za prvé nárok ve výši 330 000 Kč jako polovinu hypotetického výnosu z pronájmu bytu v [adresa] a za druhé nárok na dlužné nájemné dle nájemní smlouvy za kancelář pronajímanou žalobkyni.66. Obranu započtením nároku na výnos z pronájmu soud vyhodnotil jako neurčitou, a tedy k ní nepřihlížel, žalovaný neuvedl základní skutkové okolnosti, tedy v jakém období a za jaké nájemné byl byt pronajat, kolik z toho činily povinné platby do fondu oprav a na správu domu apod., naopak uvedl, že „veškeré úvahy žalovaného o předpokládané výši výnosu z pronájmu bytu vycházejí z obecných pravidel pronájmu a cen obvyklých na trhu“. Obranu žalovaného lze též vyhodnotit ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, jako pohledávku nejistou a neurčitou, a tedy nezpůsobilou k započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., přičemž žalobkyně uplatnila účinně svůj nesouhlas s existencí této pohledávky, a to v písemném podání doručeném soudu, které bylo následně soudem doručeno zástupci žalovaného.67. Druhý nárok soud vyhodnotil jako nedůvodný, když v kontextu veškerých skutkových zjištění se nejeví jako pravdivé tvrzení žalovaného, že byla žalobkyně měla čehokoli platit za užívání kanceláře v domě. Z výpovědí svědkyň [jméno FO] a [jméno FO], které vyhodnotil jako věrohodné, ač se jednalo o blízké kamarádky žalobkyně, neb kromě toho vztahu k žalobkyni není dán žádný důvod k pochybnostem o tom, že by nevypovídaly pravdivě, vyplývá, že žalobkyně žádnou kancelář v domě neměla, a ani fakticky svou práci z domova vykonávat nemohla (jak vyplývá ze svědectví svědkyně [jméno FO]). V případě smlouvy o nájmu kanceláře se tedy jednalo o oboustranně simulovaný právní úkon, u obou účastníků chyběla vůle k naplnění nutných náležitostí smlouvy (předání předmětu nájmu nájemci a hrazení nájmu). Je tak zjevné, že předmětné nájemní smlouvy byly uzavřeny jen formálně, pro účely zápisu místa podnikání do živnostenského rejstříku. To koresponduje s tím, co uvedla svědkyně [jméno FO], že [adresa] neumožňovala mít sídlo na adrese pobočky, ona sama měla zapsanou adresu svého bydliště.68. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, podle poměru úspěchu ve věci, procesně úspěšnější byl ve věci žalovaný, tedy žaloba byla zamítnuta ve větším rozsahu, než v jakém bylo žalobě vyhověno, žalovaný byl tak úspěšný co do 64 %, a po odečtení úspěchu od neúspěchu mu náleží náhrada 28 % jeho účelně vynaložených nákladů řízení, které jsou tvořeny náklady těmito náklady právního zastoupení: a/ odměna advokáta ve výši 14 940 Kč za jeden úkon právní služby určené podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“), za 15 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, a to za: převzetí a příprava zastoupení, 6 podání ve věci samé, účast na jednání před soudem dne 21. 11. 2025, 27. 3. 2026 (v rozsahu dvou úkonů právní služby), 10. 8. 2026 (v rozsahu dvou úkonů právní služby) a dne 17. 9. 2026; b/ náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 vyhlášky ve výši 450 Kč za jeden úkon právní služky za celkem 13 úkonů právní služby uvedených ad a/; c/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z uvedeného ad a/, b/ podle § 137 odst. 3 o. s. ř.69. Podle § 149 o. s. ř. je žalobkyně povinna k uhrazení náhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalovaného (platební místo).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací