Výrok
I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 13 853,52 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 977 Kč za dobu od 8. 10. 2024 do zaplacení, částku 657,09 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 14 510,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 977 Kč za dobu od 8. 10. 2024, s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne 6. 6. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr až do výše 19 300 Kč s postupným čerpáním. Žalovaný čerpal na účet č. [č. účtu] dne 10. 6. 2024 částku 1 000 Kč, dne 9. 6. 2024 částku 500 Kč, dne 8. 6. 2024 částku 500 Kč, dne 9. 6. 2024 částku 500 kč, dne 8. 6. 2024 částku 500 Kč, dne 6. 6. 2024 částku 1 500 Kč, dne 8. 6. 2024 částku 500 Kč, dne 8. 6. 2024 částku 500 Kč. Celkem tedy 5 500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek a žalobkyně proto vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 7. 10. 2024. Žalovaný je tak v prodlení s úhradou celého dluhu od 8. 10. 2024, žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 5 499,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 109,45 Kč, smluvního úroku ve výši 6 876,52 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 47,58 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 1 320 Kč, a dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky za dobu 7. 7. 2024 do 5. 10. 2024, v celkové výši 657,09 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupkyně žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Z jednotlivých listinných důkazů soud učinil na základě dílčí skutkových zjištění následující závěr o skutkovém stavu.
5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 6. 6. 2024 soud zjistil, že byla mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem, a žalobkyně se s žalovaným dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému částku až do výše 19 300 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, na účet žalovaného č. [č. účtu] a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátí v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek, splatnost 1. splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Byla sjednána úroková sazba 1,066 % denně. Z přehledu bankovních transakcí a výpisu z účtu [č. účtu] soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému na účet uvedený ve smlouvě o revolvingovém úvěru č. [hodnota] celkem částku 5 500 Kč, a to platbami připsanými na účet dne 6. 6. 2024, 8. 6. 2024, 9. 6. 2024, 10. 6. 2024. Z dokumentu označeného „termination_e-mail.pdf.“ soud zjistil, že žalobkyně dne 7. 10. 2024 odeslala žalovanému e-mail, v němž mu oznamuje, že je v prodlení s uhrazením dluhu v délce 93 dnů a z tohoto důvodu žalobkyně vypovídá smlouvu o úvěru, a že celková dlužná částka včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut činní 14 930,61 Kč.
6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalovaného splácet tak, že ověřila tvrzenou výši příjmu žalovaného ve výši 23 000 Kč z příchozích transakcí na bankovní účet žalovaného, a vyšla z příjmu ve výši 19 834 Kč, dále vyšla z informací uvedených žalovaným, a to z měsíčních výdajů na splátky 3 000 Kč, pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 10 500 Kč, dalších nezbytných měsíčních výdajů 0 Kč, ostatních zbytných výdajů 0 Kč. žalobkyně stanovila minimální výdaje ve výši 11 610 Kč. Uvedené soud zjistil z listiny „Výpis posouzení úvěruschopnosti u společnosti [Jméno žalobkyně].“ a listiny „Identifikované příjmy“.
7. Z dopisu ze dne 20. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dluhu před podání žaloby dopisem ze dne 20. 1. 2025, a dle poštovního podacího lístku byl dopis odeslán žalovanému dne 20. 1. 2025.
8. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce vyhodnotil následovně. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na smlouvě úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z., přičemž na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024, (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, že je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena. Povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele pak není vázána na výši poskytovaného spotřebitelského úvěru, tato povinnost musí být poskytovatelem úvěru splněna vždy, pokud závazkový vztah spadá pod působnost ZoSÚ.
9. V dané věci žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřila výši příjmu žalovaného, ale již nikoli výši jeho skutečných výdajů, spokojila se toliko s tím, co uvedl sám žalovaný. Nikterak nebyly ověřovány a zjišťovány skutečné výdaje žalovaného, zejména výdaje na bydlení a další splátkové zatížení žalovaného, přičemž nahlédnutí do příslušných registrů spotřebitelských úvěrů ke zjištění těchto údajů, považuje soud nerozporně za součást odborné péče poskytovatele spotřebitelských úvěrů, stejně jako soud nepovažuje požadavek na prokázání skutečných výdajů na bydlení nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Soud má za to, že pro postup s odbornou péčí je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru skutečnou výši výdajů na bydlení ověřil, a jestliže tak neučinil, nelze uzavřít, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, tak aby nebyly dány pochyby o tom, že žalovaný bude schopen poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.
10. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Při stanovení výše jistiny, kterou má žalovaný uhradit žalobkyni je nutno odečíst od výše prokázaného plnění ze strany žalobkyně to, co žalovaný již žalobkyni uhradil. Žalobkyně, ač v rámci přípravy jednání byla soudem k doplnění tvrzení o tom, kolik celkem žalovaný uhradil vyzvána, toto tvrzení neuvedla, a uvedené nelze zjistit ani z předložených důkazů. Přičemž z toho, že žalobkyně tvrdí, že dluh na jistině je nižší než kolik činila skutečně poskytnutá jistiny, je zjevné, že žalovaný již žalobkyni musel něčeho uhradit, avšak vzhledem k tomu, že dle smlouvy měl hradit též smluvní úrok, nelze uzavřít, že žalovaný uhradil žalobkyni toliko rozdíl mezi tvrzenou výší dluhu na jistině a poskytnutou jistinou. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Protože soud nemohl určit výši povinnosti žalovaného dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, žalobu v celém rozsahu zamítl.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly