Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to v pravidelných po sobě následujících měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč, splatných vždy k poslednímu dni v kalendářním měsíci, přičemž první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci.
II. Žaloba se zamítá co do částky 12 000 Kč, částky 9 180 Kč, úroku z prodlení z částky 42 000 Kč za dobu od 17. 12. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 538 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem 1. stupně ve výši 511 Kč na bankovní účet č. [účet], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném, aby jí zaplatil částku 51 180 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč za dobu od 17. 12. 2024 do zaplacení. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 30 000 Kč, a ze smluvního úroku v kapitalizované výši 12 000 Kč, a dále smluvní pokuty v kapitalizované výši 9 180 Kč za prodlení s uhrazením zesplatněného úvěru. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] poskytla žalovanému úvěr na jeho bankovní účet č. [č. účtu] dne 13. 8. 2024, 18. 8. 2024, 19. 8. 2024 celkem částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl úvěr splácet měsíčně, a to vždy nejpozději k 24. dni v měsíci. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou úvěru, došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 16. 12. 2024, což bylo žalovanému sděleno, současně byl žalovaný vyzván k jeho úhradě. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k uhrazení dluhu, avšak bezvýsledně.
2. Žalovaný uvedl, že ničeho neuhradil a že není schopen uhradit dlužnou jistinu najednou, když už je 3 měsíce v pracovní neschopnosti, pobírá nemocenskou ve výši asi 24 000 Kč měsíčně, od příštího měsíce, po doplacení jiné půjčky by byl schopen splácet 5 000 Kč měsíčně. Po prvním čerpání mu od žalobkyně stále někdo volal a nabízel mu více peněz, s čímž nakonec souhlasil, proto čerpal více než je uvedeno ve smlouvě. Potom, co souhlasil s tím dalším čerpáním, tak si myslel, že z toho dalšího čerpání bude platit úrok až následující měsíc. Ale žalobkyně požadovala celý úrok, asi 16 000 Kč, hned spolu s tím úrokem za to první čerpání. To byla moc vysoká částka, žalovaný jí nebyl schopen uhradit. Chtěl se domluvit na splátkách, ale žalobkyně trvala na tom, že musím uhradit úrok najednou a splácet jistinu je možné až poté.
3. Z jednotlivých, dále uvedených listinných důkazů, soud učinil následující dílčí skutková zjištění, která jsou závěrem o skutkovém stavu věci.
4. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], si žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Úvěr je poskytovaný na dobu neurčitou, smlouva trvá do doby úplného splacení jistiny. Úvěr bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně, žalovaný se zavazuje splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 12. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu může splatit kdykoli v průběhu trvání smlouvy. Dopisem ze dne 13. 12. 2024 žalobkyně oznamuje žalovanému, že došlo k zesplatnění celého úvěru. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] a z jednotlivých potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného a že platbou ze dne 19. 8. 2024 poskytla žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč, ze dne 18. 8. 2024 částku 3 000 Kč, ze dne 12 000 Kč. Z předložené kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalované má soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy dle těchto dokladů ověřila totožnost žalovaného.
5. Žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 19. 10. 2025, který byl žalovanému odeslán dne 21. 10. 2025, k uhrazení dluhu před podáním žaloby, ve lhůtě 3 dnů, což bylo zjištěno z předmětného dopisu a poštovního podacího lístku.
6. Z předloženého náhledu na účet žalovaného soud vzal za prokázané, že žalobkyně ověřovala při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným příjem žalovaného.
7. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Žalobkyně zakládala důvodnost nároků uplatněných žalobou na smlouvě, na níž se vztahuje úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), když smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 ZoSÚ, žalovaný vystupoval v daném právním vztahu v pozici spotřebitele. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Při hodnocení, zda posouzení úvěruschopnosti bylo ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru dostatečné a v souladu s odbornou péčí, soud vychází z toho, že má jít o takový postup, aby došlo k naplnění účelu zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), a v návaznosti na vyložený účel zákona je v těchto rozhodnutích definovaný obsah odborné péče, se kterou musí poskytovatel spotřebitelského úvěru postupovat, aby došlo k naplnění účelu zákona o spotřebitelském úvěru, tedy odbornou péčí v daném případě je vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
10. Povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele pak není vázána na výši poskytovaného spotřebitelského úvěru, tato povinnost musí být poskytovatelem úvěru splněna vždy, pokud závazkový vztah spadá pod působnost ZoSÚ.
11. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru, posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.
12. Žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ověřila výši příjmu žalovaného, a lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Lustraci v těchto registrech, nedoložila. Žalobkyně neuvedla, jaké informace byly z těchto registrů zjištěny, ani jak byly v rámci posouzení úvěruschopnosti zohledněny. Stejně tak žalobkyně neuvedla ničeho ohledně toho, zda a případně jak byly zjištěny výdaje žalovaného.
13. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu.
14. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 30 000 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny, vycházeje přitom z toho, že žalovaný je dle předmětného ustanovení zákona povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný uváděl, že není v jeho možnostech uhradit celou dlužnou částku najednou a k tomu, jaké jsou jeho možnosti vrátit zůstatek na poskytnuté jistině uvedl, že je schopna hradit 5 000 Kč měsíčně, je má příjem z dávek nemocenského pojištění ve výši 24 000 Kč. K této výši příjmu se pak splátka ve výši 5 000 Kč nejeví jako nepřiměřená. Soud proto zavázal žalovaného, aby dlužnou jistinu uhradil ve splátkách ve výši 5 000 Kč. K určení lhůty pro uhrazení zůstatku na jistině dle § 87 ZoSÚ soud uvádí, že nelze vyjít k judikatury vymezující podmínky pro určení splátek dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o dva odlišné právní instituty, kdy v případě určení lhůty k vrácení jistiny dle § 87 ZoSÚ zákon stanoví toliko jedné kritérium a to možnosti spotřebitele, hlediska na straně poskytovatele úvěru (věřitele) jsou irelevantní, soud tedy do své úvahy nemůže zahrnout to, aby délka splácení nepřiměřeně nezasáhla do majetkové sféry věřitele, tak jako při určení pariční lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ostatně je nutno nepouštět ze zřetele, že právo spotřebitele na uhrazení zůstatku jistiny v době přiměřené jeho možnostem je součástí sankčního následku stíhajícího poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostál svým povinnostem dle § 86 ZoSÚ.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., podle poměru úspěchu ve věci, žalobkyně byla úspěšná co do 52 % (se zohledněním výše příslušenství ke dni rozhodnutí soudu). Po odečtení neúspěchu od úspěchu tak má žalobkyně nárok na 4 % nákladů řízení, tj. částku 538 Kč. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 2 559 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem 600 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky ve výši odměny 3 180 Kč za jeden úkon oprávní služby; c/ náhrada hotových výdajů advokáta 1 350 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 450 Kč na jeden úkon podle § 13 odst. 4 vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta zastupujícího žalobkyni.
16. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 511 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 2 048 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 2 559 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.