Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

28 C 168/2024

Soud: Okresní soud v KarvinéDatum rozhodnutí: 12. 8. 2024Č. j.: 28 C 168/2024-41Samosoudkyně: Mgr. Renáta PešlováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 25. 10. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSKI:2024:28.C.168.2024.1
uznání dluhusmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 19. 11. 2026 máme 605 157 z 615 941 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (6) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 109 866,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 26 759,83 Kč, úroku ve výši 11,9 % ročně z částky 134 625,98 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 134 625,98 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaného úroku ve výši 13 617,42 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 473,44 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 920,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit jí částku 136 625,98 Kč s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 134 625,98 Kč za dobu od 1. 12. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 134 625,98 Kč za dobu od 1. 12. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 13 617,42 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 473,44 Kč, s odůvodněním, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 8. 10. 2021, se žalobkyně poskytla úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit nejpozději do 25. 9. 2029 spolu se smluvenými úroky ve výši 11,90 % ročně, výše anuitní měsíční splátky byla stanovena na 2 446 Kč, splatné ke každému 25. dni v měsíci. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek a v souladu s ustanovením všeobecných obchodních podmínek došlo k zesplatění celé pohledávky. O zesplatnění žalobkyně informovala žalovanou dopisem ze dne 4. 10. 2023. Součástí žalované částky jsou také úvěrové poplatky v celkové výši 2 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Žalovaná se z účasti u jednání neomluvila, ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 10. 2021 č. [hodnota], číslo úvěrového účtu [Anonymizováno], soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnou žalované neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč, s dobou trvání 96 měsíců, splatným do 25. 9. 2029 se zápůjční úrokovou sazbou 11,90 % ročně, s výší anuitní splátky 2 446 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit a hradit poplatky. Úvěr je žalovaná oprávněna čerpat od 18. 10. 2021, na účet č. [č. účtu]. Z dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěr č. [hodnota], číslo úvěrového účtu [Anonymizováno], soud zjistil, že dodatek byl uzavřen mezi žalobkyní a žalovanou dne 9. 3. 2023, v dodatku je uvedeno, že na základě čerpání úvěru vznikl žalované dluh, který ke dni 6. 3. 2023 činí 136 454,24 Kč, z toho vyčerpaná jistina úvěru činí 134 625,98 Kč a úroky z úvěru 1 824,56 Kč a úrok z prodlení 3,70 Kč. Tento dluh žalovaná podpisem dodatku uznává co do jeho důvodu a výše. Žalobkyně a žalovaná se v dodatku dohodly, s ohledem na nepřiznivou finanční situaci žalované, na odkladu splátek vyčerpané jistiny úvěru a úroků na období od 25. 3. 2023 do 25. 4. 2023 včetně. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaná čerpala dne 8. 10. 2021 částku 150 000 Kč, a celkem na úvěr uhradila 40 133,85 Kč.

5. Žalobkyně dopisem ze dne 4. 10. 2023 odeslaným dne 5. 10. 2023 vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení dlužných částek po splatnosti ze smlouvy ze dne 8. 10. 2021, což činí 14 934,74 Kč, pokud dlužná částka nebude uhrazena nejpozději do 22. 11. 2023 přistupuje žalobkyně k úvěrovému opatření a vyzývá žalovanou ke splacení celé úvěrové pohledávky. Uvedené soud zjistil z dopisu samého a kopie obálky poštovní zásilky. Žalovaná byla dopisem ze dne 15. 12. 2023 vyhotoveným advokátem zastupujícím žalobkyni, odeslaným dne 15. 12. 2023, vyzvána k uhrazení dluhu před podáním žaloby, nejpozději do 22. 12. 2023. Uvedené soud zjistil z dopisu samého a poštovního podacího archu.

6. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní před uzavřením smlouvy o úvěru soud z jednotlivých listinných důkazů předložených žalobkyní učinil následující skutková zjištění. Z výpisů učtu žalované, který pro žalovanou vedla žalobkyně, soud zjistil, že na účet žalobkyně nebyla v žádném měsíci připsána pravidelná platba v obdobné výši, o které by bylo možné soudit, že se jedná o pravidelný příjem. Přijaté platby jsou vklady hotovosti, v různé výši, v různé dny v měsíci. V období od 27. 7. 2021 – 26. 8. 2021 byla připsána částka 50 700 Kč a odepsána 50 711,20 Kč, konečný zůstatek 0,97 Kč, v období od 26. 6. 2021 - 26. 7. 2021 byla připsána částka 28 500 Kč a odepsána 28 711,18 Kč, konečný zůstatek 12,17 Kč, v období 27. 5. 2021 – 25. 6. 2021 byla připsána částka 25 000 Kč a odepsána 24 777,92 Kč, konečný zůstatek 223,33 Kč, v období od 27.4. 2021 – 26. 5. 2021 byla připsána částka 40 200 Kč a odepsána 40 307,35 Kč, konečný zůstatek 1,25 Kč, v období 27. 3. 2021 – 26. 4. 2021 byla připsána částka 47 100 Kč a odepsána 73 054,65 Kč, konečný zůstatek 108 Kč. Z listiny návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení vzal soud za prokázané, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vyšla z údajů, že žalovaná má měsíční příjem ve výši 30 000 Kč, další příjmy ve výši 30 000 Kč, a příjem rodinných příslušníků v domácnosti ve výši 8 333 Kč, vše doloženo čestným prohlášením, dále že výdaje žalované tvoří náklady spojené s bydlením ve výši 3 000 Kč, ostatní výdaje 2 000 Kč, prohlášené měsíční výdaje domácnosti jsou 5 000 Kč, žalovaná má jedno dítě nad 10 let, celkové spočítané výdaje domácnosti 23 297 Kč. Žalobkyně zjistila informace o žalované v registru SOLUS, insolvenčním rejstříku, v BRKI, NRKI, celková výše dalších splátek činila 3 191 Kč.

7. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. Výše uvedenými důkazy má soud za prokázaný skutkový stav, právně relevantní tvrzení, v dostačujícím rozsahu pro rozhodnutí ve věci.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následovně.

9. Žalobkyně své nároky zakládala na smlouvě, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ Na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.

10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona – ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

12. Žalobkyně popsala proces posouzení úvěruschopnosti žalované v podání ze dne 13. 6. 2024 tak, že vyhodnotila informace získané především jednak z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních databází, a jednak z příjmů a výdajů žalované, demografických a statistických informací (skóringový model). Příjem žalované žalobkyně posuzovala dle jeho výše, stability, pravidelnosti, pravdivosti a udržitelnosti po celou dobu trvání obchodu. Vyšla z čestného prohlášení žalované, že její příjem ze závislé činnosti je ve výši 30 000 Kč, ostatní příjem ve výši 30 000 Kč, a další ostatní příjem ve výši 8 333 Kč. Deklarovaný příjem byl ověřen dle periodických výpisů z běžného účtu žalované za předcházejících 5 měsíců. Tvrzené výdaje žalované ve výši 5 000 Kč žalobkyně porovnala s údaji vyplývající analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech, a to podle typu bydlení (vlastní bydlení, nájem atd.). Protože žalovaná uvedla nižší výdaje než průměrné výdaje vyplývající ze statistických dat, byla pro účely posouzení úvěruschopnosti do výdajů započtena částka vyšší vyplývající ze statistických údajů Českého statistického úřadu.

13. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Žalobkyně nedostatečně zjistila a ověřila příjem žalované. Z provedeného dokazovaní je jednoznačné, že žalobkyně nemohla z výpisů z účtu žalované dojít k závěru, že žalovaná má stabilní, pravidelný, pravdivý a udržitelný příjem (jak žalobkyně uvádí, že učinila) v jí uváděné výši. S ohledem na vklady a výběry na účtu žalované se žalobkyně neměla spokojit pouze s čestným prohlášením o výši příjmu, za takovéto situace nutno trvat na doložení příjmu ze závislé činnosti např. potvrzením o zaměstnavatele či alespoň výpisem z účtu na nějž je mzda žalované připisována a také zjistit zdroj dalšího příjmu žalované a tento objektivně ověřit.

14. Pokud se pak žalobkyně dovolávala skutečnosti, že žalovaná po určitou dobu úvěr splácela, a že v souladu se závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, nemůže být úvěrová smlouva za daných okolností posouzena jako neplatná jen pro případné porušení povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, tak soud uvádí, že se jednak jedná o zcela ojedinělý názor v kontextu jinak homogenního rozhodování Nejvyššího soudu, a jednak je tento názor nesouladný s pozdějším rozhodnutím Evropského soudního dvora ze dne 11. 4. 2024, sp. zn. C 755/22, z nějž jednoznačně plyne, že pro posouzení platnosti či neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je bez významu, zda dlužník následně podle smlouvy plnil, či zda v souvislosti s ní utrpěl jakékoliv škodlivé následky. Zásadní je pouze to, zda úvěrující před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost s odbornou péčí.

15. Stejně tak poukaz žalobkyně na to, že žalovaná dluh ze smlouvy včetně nároku na sjednaný úrok uznala v dodatku ke smlouvě dle názoru soud nemůže vést k tomu, že by tímto uznáním, respektive účinky, se kterými zákon v § 2053 o. z., písemné uznání dluhu spojuje, tedy vznik vyvratitelné domněnky, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá, že tímto dojde ke konvalidaci počáteční neplatnosti smlouvy pro nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru dle § 86 ZoSÚ. Uznání dluhu není novým samostatným zavazovacím důvodem, tedy titulem pro vznik závazku, toliko pouze přenáší důkazní břemeno. V dané věci však soud z úřední povinnosti posuzuje platnost smlouvy z hlediska splnění předmětné povinnosti poskytovatele úvěru, tedy domněnka trvání a rozsahu dluhu pro případ, že by smlouva byla platná, je pro uvedené posouzení právně irelevantní.

16. Je-li smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti zapůjčitele řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované 150 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy žalobkyni, zaplatila, což byla částka 40 133,85 Kč. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 109 866,15 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu zápůjčky v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k uhrazení dluhu, naposledy dopisem ze dne 15. 12. 2023, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatek), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

17. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř., podle úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil také příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 63,36% nároku, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalované právo na úhradu 26,72% svých účelně vynaložených nákladů řízení, tedy 5 920,60 Kč z celkových 22 157,91 Kč. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu 5 466 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, a to za převzetí a příprava zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, za účast u jednání soudu dne 9. 7. 2024, při sazbě odměny 3 290 Kč za účast na jednání dne 21. 2. 2024, a za 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 vyhlášky za písemnou výzvu k plnění před podáním žaloby ve výši poloviny sazby; c/ náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 300 Kč za každý z úkonů právní služby; d/ jedna třetina náhrady za promeškaný čas advokáta 200 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za čas strávený cestou z Brna do Karviné a zpět k jednání dne 9. 7. 2024 v rozsahu 10 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky; e/ jedna třetina náhrady cestovních výdajů advokáta ve výši podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z Brna do Karviné a zpět k jednání dne 9. 7. 2024, osobním automobilem zn. VW Golf, RZ [SPZ] (ujeto celkem 382 km, průměrná spotřeba benzinu 95 oktanů 5,7 l na 100 km, průměrná cena benzinu za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.); f/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkony právní služby - podání ze dne 13. 6. 2024, když tímto podáním žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce reagovala na výzvy soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo. Soud dále uvádí, že předžalobní výzvu k plnění ze dne 15. 12. 2023 posoudil jako úkon, za nějž náleží odměna ve výši jedné poloviny, neboť ačkoli výzva byla označena jako výzva se základním skutkovým a právním rozborem věci, ve skutečnosti šlo o jednoduchou výzvu k plnění obsahující identifikaci smlouvy a výši dluhu, byť strukturované co do jednotlivých nároků (jistina úrok, poplatyky), a soud tedy uzavřel, že výzva skutkový a právní rozbor v dostatečné intenzitě ve smyslu informační hodnoty pro dlužníka neobsahovala, ostatně s ohledem na právní i skutkovou nekomplikovanost sporu v daném případě by se zpracování jiné než prosté výzvy k plnění z hlediska naplnění funkce předžalobní výzvy jako upomínky dlužníka před podání žaloby k dobrovolnému splnění povinnosti, jevilo jako neúčelné.

18. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně - advokáta (platební místo).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací