Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

28 C 179/2024

Soud: Okresní soud v KarvinéDatum rozhodnutí: 25. 7. 2024Č. j.: 28 C 179/2024-24Samosoudkyně: Mgr. Renáta PešlováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 4. 10. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSKI:2024:28.C.179.2024.1
smlouva o zápůjčcesmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 19. 11. 2026 máme 605 157 z 615 941 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (19) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 134 740,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 11 542,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 188,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 138 Kč, úroku ve výši 13,2 % ročně z částky 146 283,93 Kč za dobu od 20. 2. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 146 283,93 Kč za dobu od 20. 2. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 12 092 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 146 283,93 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 17 188,99 Kč za dobu od 9. 5. 2022 do 19. 2. 2024, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 138 Kč za dobu od 9. 5. 2022 do 19. 2. 2024, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 146 283,93 Kč za dobu od 20. 2. 2024 do zaplacení, a úrokem ve výši 13,2 % ročně z částky 146 283,93 Kč za dobu od 20. 2. 2024 do zaplacení, s odůvodněním, že na základě smlouvy č. [Anonymizováno] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 9. 5. 2022, žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým limitem 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních anuitních splátkách zahrnujících i úrok, úroková sazba byla sjednána ve výši 13,2 % ročně. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, byl v prodlení s úhradou více než dvou měsíčních splátek a z tohoto důvodu žalobkyně prohlásila dlužnou částku dle smlouvy za splatnou. Žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši 172 610,92 Kč, tvořenou dluhem na jistině ve výši 144 783,93 Kč, poplatky ve výši 1 500 Kč, smluvním úrokem zkapitalizovaným ke dni 19. 2. 2024 na částku 17 188,99 Kč, zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období do dne 19. 2. 2024 na částku 9 138 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.

4. Ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] N ze dne 9. 5. 2022 soud vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela tuto smlouvu s žalovaným a ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 150 000 Kč a žalovaný se zavazuje poskytnutou částku splatit spolu s úroky a hradit poplatky za související služby. Výše měsíční splátky činní 2 543 Kč, výše poslední splátky činní 2 458,64 Kč. Úvěr bude čerpán na účet žalovaného č. [č. účtu], z tohoto účtu bude úvěr hrazen, tak, že žalobkyně z něj bude inkasovat splatné částky. Z výpisu z účtu a z přehledu transakcí k úvěru má soud za prokázáno, že žalovaný dne 9. 5. 2022 čerpal částku 150 000 Kč a celkem žalobkyni uhradil 15 259,02 Kč.

5. Žalobkyně prověřila žalovaného v registru CBCB, z něhož měla informace o tom, jaké další spotřebitelské úvěry žalovaný čerpal, kolik činní splátky a tom, zda žalovaný je v prodlení se splácením (prokázáno výstupem z registru CBCB). Z vyhodnocení žádosti o úvěr (CRIF) soud zjistil, že žalobkyně při posouzení žádosti žalovaného ze dne 9. 5. 2022 o spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč, vyšla z toho, že platební kapacita žalovaného je 8 912,25 Kč, při výpočtu vyšla z příjmu žalovaného ve výši 30 540 Kč, pravidelných měsíčních výdajů bez splátek úvěrů ve výši 5 000 Kč a měsíčních splátek úvěrů ve výši 7 000 Kč. Nesplacená jistina spotřebitelských úvěrů činní 518 442,57 Kč, žalovaný má 5 nesplacených spotřebitelských úvěrů, dne 16. 3. 2022 čerpal úvěr ve výši 137 000 Kč, dne 18. 12. 2021 úvěr ve výši 56 000 Kč, dne 19. 11. 2021 ve výši 50 000 Kč, dne 28. 4. 2020 si sjednal úvěrový limit ve výši 350 000 Kč. Z výpisu příchozích plateb na účet č. [tel. číslo] soud zjistil, že dne 4. 5. 2022 byla na účet připsána částka 15 267 Kč s označením nemocenské 4.4.22 – 30. 4. 22, dne 20. 4. 2022 byla na účet připsána platba ve výši 5 250 Kč označením nemocenské 25. 3. 22 – 3. 4. 22, dne 11. 4. 2022 platba ve výši 13 212 Kč od odesilatele [Anonymizováno] [Anonymizováno], dne 16. 3. 2022 ve výši 1 488 Kč s označením nemocenské 18. 2. 22 – 20. 2. 22, dne 11. 3. 2022 platba ve výši 23 010 Kč od odesilatele [Anonymizováno], dne 25. 2. 22 platba ve výši 4 032 Kč s označením ošetřovné 7. 12. 21 – 12. 12. 21, dne 11. 2. 2022 platba ve výši 20 371 Kč od odesilatele [Anonymizováno], dne 11. 1. 2022 platba ve výši 17 345 Kč od odesilatele [Anonymizováno], dne 13. 12. 2021 platba ve výši 17 383 Kč od odesilatele [Anonymizováno], dne 11. 11. 2021 platba ve výši 12 995 Kč od odesilatele [Anonymizováno], dne 15. 10. 2021 platba ve výši 11 333 Kč od odesilatele [Anonymizováno], dne 5. 10. 2021 ve výši 405 Kč s označením nemocenské 20. 9. 21 – 20. 9. 21, dne 16. 9. 2021 platba ve výši 14 397 Kč od odesilatele [Anonymizováno]. Ostatní platby soud nevyhodnotil jako platby, které by s ohledem na jejich výši, opakování či označení odesílatele mohly být bez dalšího vyhodnoceny jako pravidelným příjmem žalovaného, většina plateb byla připsána na účet z účtu označeným [Jméno zainteresované osoby 0/0], anebo se jednalo o čerpání úvěrů, další platby jsou v řádech stokorun z účtu označeného [jméno FO]. Z výpisu všech plateb na účet č. [tel. číslo] soud zjistil, že se jedná o přehled příchozích a odchozích plateb na uvedené účet za období od 22. 5. 2022 do 2. 9. 2021, a z přehledu plateb a jejich označení soud došel k závěru, že z toho přehledu nelze dojít k závěru, že by některá z plateb, vzhledem k jejímu opakování či označení, by mohla být určena jako platba související s bydlením (nájemné, platba za energie).

6. Dopisem ze dne 16. 5. 2023 oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru, žalovaný byl opakovaně písemně vyzýván k uhrazení dluhu (dopis ze dne 23. 2. 2023, 1. výzva, 2. výzva) dopisy které byly dle kopií poštovních zásilek žalovanému odeslány prostřednictvím pošty.

7. Žalovaný byl advokátem zastupujícím žalobkyni vyzván k úhradu dluhu před podáním žaloby písemně dopisem ze dne 29. 1. 2024, který byl dle poštovního podacího archu odeslán žalovanému dne 30. 1. 2024.

8. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.

9. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následovně.

10. Žalobkyně své nároky zakládala na smlouvě, kterou soud posoudil jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ Na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.

11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona – ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Žalobkyně popsala proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného v podání ze dne 11. 6. 2024. Uvedla, že úvěr byl poskytnut bez nutnosti doložení příjmu, jako předschválený limit generovaný na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu a spořícím účtu klienta, v rámci kterého byl stanoven příjem na základě transakcí na běžném účtu, který vstupoval do platební kapacity ve výši 30 545 Kč, který byl vypočten jako medián za 5 měsíců (listopad 2021: 22 115 Kč, prosinec 2021: 31 783 Kč, leden 2022: [PSČ obec], únor 2022: 25 903 Kč, březen 39 548 Kč). K určení výše výdajů žalovaného žalobkyně uvedla, že kalkulovala s částkou 20 183 Kč. Výdaje tvoří za prvé životní náklady zahrnující inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové platby, nepravidelné jednorázové platby (transakce debetní kartou včetně výběru z bankomatu) a tyto jsou ponižovány koeficientem dle velikosti příjmu, a za druhé náklady na úvěrové služby.

14. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že zjistila a ověřila příjem a výdaje žalovaného z přehledu transakcí na jeho běžném účtu. Soud však po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně určila výši měsíčního příjmu žalovaného ve výši, která neodpovídá příchozím platbám na účet žalovaného, když za příjem žalovaného lze dle názoru soudu považovat pouze platby nemocenského, ošetřovného a platby od [Anonymizováno] [Anonymizováno], a skutečný příjem žalovaného, se kterým měla žalobkyně kalkulovat při výpočtu schopnosti splácet je tak podstatně nižší, než je částka určená žalobkyní. Žalobkyně též měla zohlednit, že na účet žalovaného jsou každý měsíc připisované platby v nezanedbatelné výši, které jsou zjevně spotřebitelskými úvěry, a tedy je evidentní, že žalovaný nemá dostačují příjem pro pokrytí svých výdajů a situaci řeší dalším zadlužováním. Dále pak soud uzavírá, že žalobkyně neměla informace o skutečných nákladech žalovaného na bydlení, neb tyto z přehledu transakcí na jeho běžném účtu seznatelné nejsou. Soud je toho názoru, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru při posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je zjistit a ověřit skutečnou výdajů na bydlení, neboť výdaje na bydlení jsou nutnou součástí životních nákladů a v zásadní výši v poměru k ostatním životním nákladům, a zjištění a ověření výdajů na bydlení není spojeno s nepřiměřenými obtížemi.

15. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 150 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 134 740,98 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel posoudit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný opakovaně byl vyzván k uhrazení dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne 29. 1. 2024, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatek), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil také příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 71,55 % nároku, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na úhradu 43,1 % svých nákladů řízení, tj. 12 092 Kč z celkových účelně vynaložených nákladů řízení. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu 5 852 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“), za 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky v jednotlivé výši 6 980 Kč za převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh ve věci samé – žaloba, dále pak za 1 úkon právní služby podle § 11 odst. 2 vyhlášky ve výši 3 490 Kč za písemnou výzvu k plnění před podáním žaloby, c/ náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 vyhlášky za 3 úkony právní služby, tj. 3× 300 Kč za každý z úkonů právní služby; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 3 853,50 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkony právní služby - podání ze dne 11. 6. 2024, když tímto podáním žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce reagovala na výzvy soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo. Soud dále uvádí, že předžalobní výzvu k plnění ze dne 29. 1. 2024 posoudil jako úkon, za nějž náleží odměna ve výši jedné poloviny, neboť dle posouzení soudu jde o jednoduchou výzvu k plnění obsahující identifikaci smlouvy a výši dluhu, dlužná částka nebyla nikterak strukturována co do jednotlivých nároků dle smlouvy, a soud tedy uzavřel, že výzva skutkový a právní rozbor v dostatečné intenzitě ve smyslu informační hodnoty pro dlužníka neobsahovala, ostatně s ohledem na právní i skutkovou nekomplikovanost sporu v daném případě by se zpracování jiné než prosté výzvy k plnění z hlediska naplnění funkce předžalobní výzvy jako upomínky dlužníka před podání žaloby k dobrovolnému splnění povinnosti, jevilo jako neúčelné.

17. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně (platební místo).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací