Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 8 143,99 Kč kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 732,64 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 371,59 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 403,70 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok ve výši 8 % ročně z částky 5 176,65 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 343,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 732,64 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 371,59 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 5 403,70 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úroku ve výši 8 % ročně z částky 5 176,65 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa], PSČ [adresa], a žalovanou došlo dne 12. 9. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem, s úhradou za poskytnutí úvěru, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště, tj. celkovou dlužnou částku ve výši 11 144 Kč se zavázala splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 796 Kč. Žalovaná poslední splátku uhradila dne 25. 10.2022, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právo právní předchůdkyně žalobkyně na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Neuhrazená jistina se úročí úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Pohledávky ze smlouvy byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.
4. Ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 se společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodly, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky uvedené v Příloze č. 1, seznamu pohledávek, a to zaplacením úplaty sjednané ve smlouvě. Dle potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 3. 6. 2024 byla úplata uhrazena dne 29. 5. 2024. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovanou (označenou jménem, příjmením, rodným číslem) uvedením čísla smlouvy. V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 14. 6. 2024 oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávek ze smlouvy č. [hodnota].
5. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 12. 9. 2022 mezi [právnická osoba]., právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovanou, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované 6 000 Kč, a žalovaná se zavazuje uhradit souhrnnou částku 11 144 Kč, skládající se z jistiny, úroku ve výši 304 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 2 940 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 820 Kč, a poplatku za inkasu plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 1 080 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 796 Kč, když první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že přijala v hotovosti celou výše uvedenou částku spotřebitelského úvěru.
6. Z přehledu transakcí ke smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaná uhradila dne 13. 9. 2022 částku 800 a dne 25. 10. 2022 částku 1 000 Kč.
7. Před uzavřením smlouvy o úvěru měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici údaje uvedené ve vyplněném formuláři „Žádost o úvěr“, který byl žalovanou a osobou jednající za právní předchůdkyni žalobkyně podepsán dne 12. 9. 2022. Pro výpočet disponibilní částky pro splácení úvěru bylo kalkulováno s těmito položkami: příjem – rodičovský příspěvek 13 000 Kč, náklady na bydlení, energie 1 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 6 320 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaná bydlí u rodičů, má jednu vyživovací povinnost. Žalobkyně dále předložila oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 27. 7. 2022, dle které měl být ověřen příjem žalované.
8. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podání žaloby prostřednictvím advokáta výzvou ze dne 10. 9. 2024, ve lhůtě do 25. 9. 2024. Dle poštovního podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému dne 11. 9. 2024.
9. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.
10. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalované) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že z předložených důkazů nevyplývá, že by došlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti žalované, předložená „žádost o úvěr“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
13. Žalobkyně uvedla, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno na základě údajů uvedených v žádosti o úvěr. Z této listiny má soud za prokázané, že byl ověřován toliko příjem žalované, nikoli její výdaje. Soud vychází z právního názoru, že je nutno trvat na tom, aby poskytovatel úvěru alespoň výdaje na bydlení a další závazky žalované ze spotřebitelských úvěrů ověřil. Tvrzení, že spotřebitel bydlí u rodičů tuto povinnost z poskytovatele úvěru nesnímá, mělo by být ověřeno alespoň toto samotné tvrzení. Dále je pak jistě součástí odborné péče zjištění celkového splátkového zatížení spotřebitele, a to objektivním způsobem, výstupem z příslušných registrů. Uvedené závěry soud činní i v kontextu toho, že ve smlouvě byl sjednán poplatek za vyhodnocení úvěru. Nadto v dané věci měla právní předchůdkyně vyhodnotit, že příjem žalované byl velmi nízký a žalovaná z něj musela zajistit výživu i svému malému dítěti. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila správně výdaje žalované, a zjištěné skutečnosti nedostatečně vyhodnotila, a tedy při určení částky, se kterou žalovaná disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných a ověřených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K této neplatnosti soud dle ZoSÚ ve znění účinném od 29. 5. 2022, tedy ve znění účinném v době uzavření smlouvy, přihlíží i bez návrhu.
14. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované 6 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy žalobkyni zaplatila, což byla částka 1 800 Kč. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 4 200 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne 10. 9. 2024, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatky, smluvní pokuta), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně však soud reflektoval též to, že v případě, že se žalovaná neuhradí povinnost uloženou jí tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalované v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co do více než poloviny požadovaného nároku a procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.