Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

28 C 195/2024

Soud: Okresní soud v KarvinéDatum rozhodnutí: 1. 8. 2024Č. j.: 28 C 195/2024-46Samosoudkyně: Mgr. Renáta PešlováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 16. 10. 2024Předmět řízení: <nezadán>ECLI:CZ:OSKI:2024:28.C.195.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 19. 11. 2026 máme 605 157 z 615 941 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (7) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14 998 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 8 200 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 168,74 Kč za dobu od 16. 3. 2024 do 2. 4. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 23 198 Kč ve výši 14,75 % ročně za dobu od 3. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 533,60 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 2. 4. 2024 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení celkové částky 23 198 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 168,74 Kč, zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 3. 4. 2024 do zaplacení z částky 23 198 Kč ve výši 14,75% ročně. Žalobu odůvodnila tím, že dne 9. 8. 2023 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované na její účet poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Žalovaná byla povinna platit úrok spolu s druhou až osmou splátkou ve výši 735 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 14 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 2 970 Kč, úroku ve výši 2 205 Kč, účelně vynaložených nákladech ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti účastníků i zástupce žalobkyně; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti; žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k soudu bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala.

4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

5. Z úvěrové smlouvy označené ID žádosti [Anonymizováno] – ID klienta [Anonymizováno], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, fotografie občanského průkazu žalované, soud zjistil, že ve smlouvě se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavazuje zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a uhradit celkovou částku (bez doplňkových služeb) 20 640 Kč v 24 měsíčních splátkách, úvěr má být poskytnut na účet č. [č. účtu]. Žalovaná podepsala smlouvu elektronicky zadáním kódu, odeslaným na telefonní číslo [tel. číslo] z IP adresy [Anonymizováno]., dne 8. 8. 2023. Údaje ve smlouvě identifikující žalovanou jsou shodné s občanským průkazem žalované, dle formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru žalobkyně provádí ověření vlastníka účtu, na který má být poskytnut úvěr, a to tak, že žadatel o úvěr pošle žalobkyni ověřovací poplatek, nebo doloží výpis z bankovního účtu, na který chce peníze poslat anebo pošle snímek obrazovky (printscreen) z internetového bankovnictví. Ze sdělení Moneta Money bank a.s. a z výpisu z účtu č. [č. účtu] soud zjistil, že majitelem účtu je žalovaná, a dne 9. 8. 2023 byla na účet připsána částka 15 000 Kč zaslaná z účtu žalobkyně, s označením poskytnutí půjčky [Anonymizováno].

6. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná na pohledávky ze smlouvy uhradila žalovaná žalobkyni celkem 2 Kč.

7. K prokázání tvrzení, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, žalobkyně předložila potvrzení o provedení ověření bonity klienta vyhotoveného samotnou žalobkyní (vydáno vedoucím sekce oddělení rizik), ze kterého soud zjistil, že žalobkyně při výpočtu schopnosti splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr vyšla z toho, že příjem žalované je ve výši 24 000 Kč, a další příjem domácnosti ve výši 49 000 Kč, splátky jiným společnostem činní 1 500 Kč, počet dětí 1, žalovaná byla prověřena v insolvenčním rejstříku, rejstříku SOLUS. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalobkyně prověřila žalovanou v nebankovním registru (NRKI) a měla při uzavření smlouvy informaci o tom, že žalovaná žádala o poskytnutí spotřebitelských úvěrů, z toho 9 bylo odmítnuto a 10 odvoláno, má 3 existující závazky.

8. Žalobkyně prostřednictvím advokáta vyzvala žalovanou k úhradě dluhu výzvou ze dne 1. 3. 2024 ve lhůtě do 15. 3. 2024. Dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána žalované dne 4. 3. 2024.

9. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.

10. Po právním vyhodnocení věci, s ohledem na shora uvedená skutková zjištění, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na ujednání smlouvy, která je ve smyslu § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), smlouvou o spotřebitelském úvěru a na smlouvu tak dopadá regulace stanovená tímto zákonem, neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a předmětem smlouvy je peněžitá zápůjčka (žalobkyně poskytla na základě předmětné smlouvy žalované finanční prostředky a žalovaná se je zavázala spolu s poplatkem žalobkyni vrátit ve sjednané lhůtě). Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

11. Podle § 87 odst. 1 věta ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, uvedené vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), v nichž soudy obsah odborné péče, definovaly v návaznosti na účel zákona jako vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. Žalobkyně k tomu, jak postupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uvedla (odkazem na listinu Metodika posouzení úvěruschopnosti klienta), že obecný postup je takový vychází z kreditního skóre žadatele o úvěr, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Vyhodnocení vykonává automatizovaný systém. Pro získání informací důležitých pro vyhodnocení bonity žadatele o úvěr jsou využívány úvěrové registry SOLUS a NRKI. Žalobkyně netvrdila, že by údaje získané od žalované jakkoli ověřovala. Žalobkyně uvedla, že při výpočtu úvěruschopnosti ohledně výdajů vychází buď z minimálních uvěřitelných výdajů domácnosti, což je statistický údaj obsahující součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce a sociálních věcí, který vychází z počtu osob v domácnosti, vč. vyživovaných dětí a velikosti obce, anebo vychází z celkových pravidelných měsíčních výdajů celé domácnosti, deklarovaných klientem v rámci žádosti o úvěr obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátek klienta a ostatních členů domácnosti, a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání atd., přičemž vychází z vyšší hodnoty.

14. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, neboť nebyly ověřeny žalovanou deklarované údaje o jejích příjmech a nebyly zjišťovány skutečné výdaje žalované. Žalobkyně zcela rezignovala na ověření zásadních údajů, skutečné výše příjmů a výdajů žalované, a při výpočtu schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, tak žalobkyně neměla k dispozici ověřené informace o příjmech a výdajích žalované, a jakýkoli výpočet z těchto údajů vycházející tak nemůže být řádným podkladem pro posouzení úvěruschopnosti. Požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení (např. nájemní smlouvou, když v dané věci platby za bydlení nebyly zjevné z předloženého výpisu z účtu) není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Povinnost poskytovatele úvěru zjistit skutečnou výši výdajů alespoň na bydlení, neboť výdaje na bydlení jsou nutnou součástí životních nákladů a v zásadní výši v poměru k ostatním životním nákladům, nelze obcházet vytvořením modelu ze statistických dat a normativních nákladů na bydlení, a nahradit skutečné výdaje částkou dle určení poskytovatele úvěru. Požadavek na ověření příjmu žalované taktéž soud považuje v daném případě za přiměřený, tedy spadající pod rozsah odborné péče, se kterou byla žalobkyně povinna postupovat. Navíc žalobkyně měla informace o tom, že žalovaná v době bezprostředně předcházející poskytnutí spotřebitelského úvěru ze strany žalobkyně, žádala opakovaně a mnohokrát o poskytnutí úvěru a jejím žádostem nebylo vyhoněno. Již sama tato skutečnost měla vést žalobkyni k větší obezřetnosti a pečlivějšímu zkoumání údajů uvedených žalovanou.

15. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.

16. Je-li smlouva o zápůjčce uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti zapůjčitele řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované 15 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni, zaplatila, což byla částka 2 Kč. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 14 998 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu zápůjčky v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k uhrazení dluhu, naposledy dopisem ze dne 1. 3. 2024, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatky, úroky, smluvní pokuty), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná co do 61,21 % (se zohledněním výše příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení v částce 533,60 Kč, což je 22,42 % z celkové náhrady ve výši 2 380 Kč za účelně v řízení vynaložené náklady. Tyto náklady tvoří: a/ soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu 928 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby) po 300 Kč podle bodu 2. § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“); c/ náhrada hotových výdajů advokáta na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky za 3 úkony právní služby, tj. 3× 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle § 14b odst. 1 vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (platební místo).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací