Výrok
I. Řízení se zastavuje co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 25 123,87 Kč.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 25 549,59 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 549,59 Kč za dobu od 28. 3. 2024 do zaplacení a částku 2 371,58 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 50 673,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 25 549,59 Kč za dobu od 28. 3. 2024 do zaplacení, a smluvní pokuty ve výši 2 371,58 Kč, s odůvodněním, s žalovanou uzavřela dne 18. 8. 2023 smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr až do výše 30 000 Kč s postupným čerpáním. Žalovaná čerpala dne 18. 8. 2023 částku 7 000 Kč, dne 18. 9. 2023 částku 5 300 Kč, dne 18.9. 2023 částku 9 300 Kč a dne 26. 9. 2023 částku 3 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a žalobkyně proto vypověděla smlouvu, o čemž žalovanou informovala e-mailem ze dne 27. 3. 2024. Žalovaná je tak v prodlení s úhradou celého dluhu od 28. 3. 2024. žalovaná je povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Podáním došlým soudu dne 28. 2. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 25 123,87 Kč, představující smluvní úrok. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, aniž zjišťoval stanovisko žalované, neboť by byl případný nesouhlas žalované se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobkyně uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku.
4. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupkyně žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
5. Z jednotlivých listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.
6. Ve smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené dne 18. 8. 2023 mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovanou jako dlužníkem, se žalobkyně a žalovaná dohodly, že žalobkyně poskytne žalované částku až do výše 7 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, na účet žalované č. [č. účtu] a žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátí v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek, splatnost 1. splátky nastává 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Byla sjednána úroková sazba 0,866 % denně. Z přehledu bankovních transakcí a výpisu z účtu [č. účtu] soud zjistil, že žalovaná od žalobkyně přijala na základě smlouvy platby na svůj účet uvedený ve smlouvě o revolvingovém úvěru platby: dne 18. 8. 2023 ve výši 7 000 Kč, dne 18. 9. 2023 ve výši 5 300 Kč, dne 18.9. 2023 ve výši 9 300 Kč a dne 26. 9. 2023 ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalované splácet tak, že ověřila tvrzenou výši příjmu žalované z příchozích transakcí na bankovní účet žalované, a vyšla z příjmu ve výši 42 350 Kč, dále zjistila z registru NRKI a BRKI další splátky spotřebitelských úvěrů, v celkové výši 10 999 Kč, dále vyšla z informací uvedených žalovanou, a to z pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 6 000 Kč, dalších nezbytných měsíčních výdajů 3 000 Kč, ostatních zbytných výdajů 4 000 Kč. Uvedené soud zjistil z listiny „Výpis posouzení úvěruschopnosti u společnosti [Jméno žalobkyně].“ a listiny „Identifikované příjmy“ ve spojení s výpisem z účtu žalované, kdy v měsíci srpnu 2023 je připsána platba [Anonymizováno] ve výši 40 973 Kč a v měsíci červenci 2023 ve výši 54 025 Kč, což soud vyhodnotil jako příjem žalované ze zaměstnání.
7. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce vyhodnotil následovně.
8. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na smlouvě úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z., přičemž na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou, vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena. Povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele pak není vázána na výši poskytovaného spotřebitelského úvěru, tato povinnost musí být poskytovatelem úvěru splněna vždy, pokud závazkový vztah spadá pod působnost ZoSÚ. V dané věci poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřil výši příjmu žalované, ale již nikoli výši jejích skutečných výdajů, spokojil se toliko s tím, co uvedla sama žalovaná. Požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení (např. nájemní smlouvou, odchozími platbami z bankovního účtu apod.) není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Soud má za to, že pro postup s odbornou péčí je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru skutečnou výši výdajů na bydlení ověřil, a jestliže tak neučinil, nelze uzavřít, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, tak aby nebyly dány pochyby o tom, že žalovaná bude schopna poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.
9. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Při stanovení výše jistiny, kterou má žalovaná uhradit žalobkyni je nutno odečíst od výše prokázaného plnění ze strany žalobkyně to, co žalovaná již žalobkyni uhradila. Žalobkyně, ač v rámci přípravy jednání byla soudem k doplnění tvrzení vyzvána, toto tvrzení neuvedla, a uvedené nelze zjistit ani z předložených důkazů. Přičemž z toho, že žalovaná byla povinna hradit dle smlouvy úroky a čerpala částku opakovaně, je zjevné, že žalovaná žalobkyni musela něčeho uhradit, a to v případech umoření jednotlivého čerpání revolvingového úvěru i více než kolik činila poskytnutá jistina.
10. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.
11. Protože soud nemohl určit výši povinnosti žalované dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, žalobu v celém rozsahu zamítl.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.