Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit 27 184,01 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 009,51 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 221,16 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 513,37 Kč za dobu od 25. 11. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 8 % ročně z částky 18 632,31 Kč za dobu od 25. 11. 2025 do zaplacení.
III. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit 27 184,01 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 009,51 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 221,16 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 513,37 Kč za dobu od 25. 11. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 8 % ročně z částky 18 632,31 Kč za dobu od 25. 11. 2025 do zaplacení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 435 Kč, na bankovní účet č. [účet], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit jí částku 44 484,01 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 009,51 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 221,16 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 19 513,37 Kč za dobu od 25. 11. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 8 % ročně z částky 18 632,31 Kč za dobu od 25. 11. 2025 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa], a žalovanou došlo dne 27. 5. 2024 k uzavření Smlouvy o úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 1 014 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč, úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 700 Kč, celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč se zavázala splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč. Žalovaná poslední splátku uhradila dne 28. 5. 2024, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právo právní předchůdkyně žalobkyně na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Neuhrazená jistina se úročí úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Pohledávky ze smlouvy byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti účastníků i zástupce žalobkyně; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti; žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k soudu bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala.
4. Na základě dílčích skutkových zjištění učiněných z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.
5. Ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 10.12. 2025 se společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodly, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky uvedené v Příloze č. 1, seznamu pohledávek, a to zaplacením úplaty sjednané ve smlouvě. Dle potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne byla úplata uhrazena. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovanou (označenou jménem, příjmením, rodným číslem) uvedením čísla smlouvy. V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 6. 1. 2026 oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávek ze smlouvy č. [hodnota].
6. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 27. 5. 2024 mezi [právnická osoba]., právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovanou, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované 20 000 Kč, a žalovaná se zavazuje uhradit souhrnnou částku 37 184 Kč, skládající se z jistiny, úroku, úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů za vyhodnocení úvěrového případu, a poplatku za inkasu plateb v hotovosti ve svém bydlišti, to vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč, když první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že přijala v hotovosti celou výše uvedenou částku spotřebitelského úvěru.
7. Z přehledu transakcí ke smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaná uhradila dne 28. 5. 2024 částku 2 700 Kč.
8. Před uzavřením smlouvy o úvěru měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici údaje uvedené ve vyplněném formuláři „Žádost o úvěr“, který byl žalovanou a osobou jednající za právní předchůdkyni žalobkyně podepsán dne 27. 5. 2024. Ve formuláři je uvedeno, že žalovaná je na mateřské/rodičovské dovolené, příjem byl ověřen z rozhodnutí. Pro výpočet disponibilní částky pro splácení úvěru bylo kalkulováno s těmito položkami: příjem – rodičovský příspěvek 13 000 Kč, náklady na bydlení, energie 1 000 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 7 960 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaná bydlí u rodičů, má jednu vyživovací povinnost. Ve formuláři uvedeno, že žalovaná čestně prohlašuje, že neexistuje pravomocné rozhodnutí ukládající ji povinnost k peněžitému plnění, není proti ní zahájeno ani vedeno žádné exekuční řízení, není žalovanou stranou v žádném soudním, rozhodčím, správním či jiném obdobném řízení.
9. Žalobkyně dále předložila listinu, uvedenou v žádosti o úvěr, a to oznámení o změně dávky státní sociální podpory, ze které soud zjistil, že žalované byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 13 000 Kč.
10. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podání žaloby prostřednictvím advokáta výzvou ze dne 9. 3. 2026. Dle poštovního podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému dne 9. 3. 2026.
11. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil ve vztahu k právnímu posouzení věci žádné právně relevantní skutečnosti.
12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalované) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
13. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že z předložených důkazů nevyplývá, že by došlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti žalované, předložená „žádost o úvěr“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
15. Žalobkyně uvedla, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno na základě údajů uvedených v žádosti o úvěr. Z této listiny má soud za prokázané, že byl ověřován toliko příjem žalované, nikoli její výdaje. Soud vychází z právního názoru, že je nutno trvat na tom, aby poskytovatel úvěru alespoň výdaje na bydlení a další závazky žalované ze spotřebitelských úvěrů ověřil. Tvrzení, že spotřebitel bydlí u rodičů, tuto povinnost z poskytovatele úvěru nesnímá, mělo by být ověřeno alespoň toto samotné tvrzení. Dále je pak jistě součástí odborné péče zjištění celkového splátkového zatížení spotřebitele, a to objektivním způsobem, výstupem z příslušných registrů. Právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila další splátkové zatížení žalované z příslušných registrů, spokojila se pouze s jejím prohlášením, že další závazky nemá. To vše přesto, že byl sjednán poplatek za vyhodnocení úvěru, v ne nevýznamné výši v porovnání s poskytnutou jistinou. K větší obezřetnosti při posuzování schopnosti splácet mělo vést právní předchůdkyni žalobkyně též to, že příjem žalované byl velmi nízký a žalovaná z něj musela zajistit výživu i dítěti předškolního věku, o nějž celodenně pečovala, když její příjem tvořil právě pouze rodičovský příspěvek. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nezjistila správně výdaje žalované, a zjištěné skutečnosti nedostatečně vyhodnotila, a tedy při určení částky, se kterou žalovaná disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných a ověřených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K této neplatnosti soud dle ZoSÚ ve znění účinném od 29. 5. 2022, tedy ve znění účinném v době uzavření smlouvy, přihlíží i bez návrhu.
16. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy žalobkyni zaplatila. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 17 300 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dluhu předžalobní výzvou, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatky, smluvní pokuta), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 ZoSÚ.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co do více než poloviny požadovaného nároku a procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
18. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 435 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 1 745 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 2 180 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.