Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

28 C 251/2024

Soud: Okresní soud v KarvinéDatum rozhodnutí: 19. 9. 2024Č. j.: 28 C 251/2024-32Samosoudkyně: Mgr. Renáta PešlováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 22. 11. 2024Předmět řízení: pro 216 489,93 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKI:2024:28.C.251.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (13) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 176 828 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.

II. Žaloba se zamítá co do částky 39 661, 93 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 792,41 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 216 489,93 Kč za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 207 490,33 Kč za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 5 976,60 Kč za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 40 642,95 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 2 165 Kč, na bankovní účet č. [účet], variabilní symbol [VS].

Odůvodnění

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek ve výši 216 489 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 792,41 Kč, zákonného úroku z částky 216 489,93 Kč za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 207 490,33 Kč za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 16,99 % ročně z částky 5 976,60 Kč za dobu od 2. 3. 2024 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o úvěru , kterou dne 21. 2. 2023 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyni žalobkyně [právnická osoba]., IČ: [IČO]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 201 364 Kč. Žalovaný se zavázal splácet bance čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a hradit úroky z úvěru ve výši 16,99 % a poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (zejména za vedení účtu), příp. poplatky za pojištění, a to ve výši podle smlouvy a aktuálního Sazebníku [právnická osoba]. Za tímto účelem byl žalovaný povinen udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Žalovaný sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácel řádně a včas, z tohoto důvodu banka úvěr s účinností ke dni 23. 12. 2023 zesplatnila, dopisem ze dne 23.12.2023, ve kterém byl rovněž žalovaný vyzván k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované neuhrazené smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění, na kterou však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Předvolání bylo žalovanému doručeno více než deset dnů před jednáním, náhradní formou dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 27. 2. 2024 se společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, ,, jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že předmětem smlouvy je postoupení pohledávek postupitele vzniklých ze smluv o úvěru, které postupitel uzavřel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky specifikovaných v seznamu pohledávek, který tvoří přílohu smlouvy. Pohledávky jsou postupovány jednorázově ke dni 1. 3. 2024. V příloze smlouvy č. 1 – seznamu pohledávek je uvedena pohledávka za žalovaným (označeným rodným číslem), číslo účtu [Anonymizováno]. V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 13. 3. 2024, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán téhož dne, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek, na nového věřitele, žalobkyni.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 2. 2023, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující banka a žalovaný jako úvěrovaný klient si sjednali, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému částku 201 364 Kč, z toho částka 1 984 Kč je účelově vázána na uhrazení kontokorentu na účtu č. [č. účtu], a žalovaný se zavazuje úvěr splatit nejpozději do 10. 11. 2031 v měsíčních splátkách po 3 717 Kč spolu s úrokem ve výši 16,99 % ročně. Z výpisu z úvěrového účtu č. [č. účtu] soud zjistil, že žalovanému byl úvěr v celé sjednané výši poskytnut.

6. Žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila listinu „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, v níž právní předchůdkyně žalobkyně uvádí, že příjem žalovaného jako žadatele o úvěr byl pracovníkem banky zkontrolován na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u [právnická osoba]. a výdaje žalovaného byly stanoveny na základě interního ekonomického modelu právní předchůdkyně žalobkyně (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení), neboť žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl výši výdajů 0 Kč. Z databáze CCB byly zjištěny další závazky žalovaného.

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 29. 4. 2024 k uhrazení pohledávky č. [hodnota], ve lhůtě do 14. 5. 2024. Dle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 29. 4. 2024.

8. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.

9. Z dalších listinných důkazů soud nezjistil pro rozhodnutí vě věci žádné právně relevantní skutečnosti.

10. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne uzavřena smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 201 364 Kč, na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.

11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

13. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalovaného, nicméně zcela rezignovala na zjištění skutečných výdajů žalovaného. Tuto povinnost nelze obcházet vytvořením modelu ze statistických dat a normativních nákladů na bydlení, a nahradit skutečné výdaje částkou dle určení poskytovatele úvěru, jak učinila právní předchůdkyně žalobkyně. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.

14. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 201 364 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaný již podle smlouvy žalobkyni zaplatil, což byla částka 24 536 Kč. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 176 828 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný opakovaně byl vyzván k uhrazení dluhu, a to již dopisem ze dne 26. 4. 2023, a dále ze dne 27. 2. 2024, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatek), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně s uložením povinnosti k uhrazení zůstatku na jistině soud rozhodl o povinnosti žalovaného v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti ve smyslu § 1968 o. z., tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř., podle úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil také příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 68 % nároku, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na úhradu 36 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 10 825 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, a to za převzetí a příprava zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, za písemnou výzvu k plnění před podáním žaloby, a za účast na jednání dne 19. 9. 2024, při sazbě odměny za jeden úkon 9 180 Kč, a za jeden úkon podle § 11 odst. 1 vyhlášky, písemné výzvu před podáním žaloby, při sazbě 4 590 Kč; c/ náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 úkony právní služby, tj. 4 × 300 Kč; d/ 100 Kč jako 1/2 náhrady za promeškaný čas advokáta 200 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za čas strávený cestou z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 19. 9. 2024 v rozsahu 2 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky; e/ 159,21 Kč jako 1/2 náhrady cestovních výdajů advokáta ve výši podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 19. 9. 2024, osobním automobilem zn. Toyota, RZ [SPZ] (ujeto celkem 33 km, průměrná spotřeba benzinu automobilového 95 oktanů 10,6 l na 100 km, průměrná cena benzinu za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.); f/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkony právní služby - podání ze dne 20. 8. 2024, když tímto podáním žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce reagovala na výzvy soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo. Soud dále uvádí, že předžalobní výzvu k plnění posoudil jako úkon, za nějž náleží odměna ve výši jedné poloviny, neboť ačkoli výzva byla označena jako výzva se základním skutkovým a právním rozborem věci, ve skutečnosti šlo o jednoduchou výzvu k plnění obsahující identifikaci smlouvy a výši dluhu, dlužná částka nebyla nikterak strukturována co do jednotlivých nároků dle smlouvy, a soud tedy uzavřel, že výzva skutkový a právní rozbor v dostatečné intenzitě ve smyslu informační hodnoty pro dlužníka neobsahovala, ostatně s ohledem na právní i skutkovou nekomplikovanost sporu v daném případě by se zpracování jiné než prosté výzvy k plnění z hlediska naplnění funkce předžalobní výzvy jako upomínky dlužníka před podání žaloby k dobrovolnému splnění povinnosti, jevilo jako neúčelné.

16. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 2 165 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 8 660 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 10 825 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací