Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.
II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 8000 Kč, částku 8 120 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 28 000 Kč za dobu od 10. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 361 Kč, na bankovní účet č. [účet], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 36 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 000 Kč za dobu od 10. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba]., IČ [IČO], a žalovaným byla dne 8. 2. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla společnost žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m., a to vždy nejpozději k 9. dni v měsíci, jistinu mohl žalovaný kdykoli zcela splatit. Z důvodu nesplácení byl celý úvěr zesplatněn, a to upomínkou ze dne 9. 6. 2024. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně se domáhá uhrazení jistiny 20 000 Kč, úroku ve výši 8 000 Kč a smluvní pokuty za dobu od 10. 6. 2024 do 20. 7. 2025, v kapitalizované výši 8 120 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 na společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], a poté smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] jako postupitel a společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO] jako postupník se strany dohodly, že postupitel postupuje a převádí pohledávky na postupitele a postupitel pohledávky přijímá a nabývá, a předmětem postoupení byla též pohledávka za žalovaným, která je uplatněna žalobou.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO] jako postupitel a žalobkyně jako postupník se strany dohodly, že postupitel postupuje a převádí pohledávky na postupitele a postupitel pohledávky přijímá a nabývá, a předmětem postoupení byla též pohledávka za žalovaným, která je uplatněna žalobou.
7. Společnost [právnická osoba]. oznámila žalovanému dopisem ze dne 20. 7. 2025, který byl odeslán 23. 7. 2025, postoupení pohledávky na žalobkyni jako nového věřitele, jak bylo zjištěno z oznámení samého a poštovního podacího lístku.
8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 8. 2. 2024, soud zjistil, že ve smlouvě se společnost [právnická osoba]., dále jen právní předchůdkyně žalobkyně, zavazuje poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání, až do výše úvěrového rámce 30 000 Kč, který bude poskytnut převodem na bankovní účet č. [č. účtu], je sjednán úrok ve výši 40 % měsíčně a žalovaný se zavazuje splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu může žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Úvěr je poskytnut na dobu neurčitou. Z výpisu č. [č. účtu] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému platbou připsanou na účet žalovaného částku 20 000 Kč.
9. Z listiny „Žádost o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] “ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy s žalovaným vyšla z těchto údajů: žalovaný bydlí v nájmu, je bez vzdělání nebo má neúplné základní vzdělání, je zaměstnaný u [právnická osoba] jako svářeč, výše příjmu je 29 587 Kč a jeho měsíční výdaje jsou ve výši 15 000 Kč.
10. Žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 20. 7. 2025, který byl žalovanému odeslán 23. 7. 2025, k uhrazení dluhu před podáním žaloby ve lhůtě do tří dnů, což bylo zjištěno z předmětného dopisu a poštovního podacího lístku.
11. Uvedená dílčí zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.
12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na smlouvě na níž, v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
13. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů proto aby došlo k naplnění účelu zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
15. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru, posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.
16. Žalobkyně ohledně vyhodnocení schopnosti žalovaného uvedla, že žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně výpisy ze svého účtu či případně výplatní listy a současně byl lustrován ve veřejně dostupných registrech CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI. Žalobkyně nepředložila listiny, z nichž měl být ověřen příjem žalovaného, z předložené „Žádosti o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] “ soud došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s tvrzeními od žalovaného, které nijak neověřovala. Žalobkyně ani netvrdila že by byly ověřovány výdaje žalovaného, nedoložila výstupy z registrů a z předložených důkazů nijak nevyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně lustraci skutečně provedla, respektive že při posouzení úvěruschopnosti informace takto zjištěné nějako vyhodnotila.
17. V projednávané věci tak dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů dostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K níž soud přihlíží i bez návrhu.
18. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 20 000 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dluhu, naposledy dopisem ze dne 20. 7. 2025, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (úrok, smluvní pokuta), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně však soud reflektoval též to, že v případě, že se žalovaný neuhradí povinnost uloženou mu tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalovaného v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšné co do více než poloviny uplatněného nároku (při zohlednění výše úroku z prodlení kapitalizovaném ke dni rozhodnutí) a procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
20. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 361 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 1 445 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 1 806 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.