Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

28 C 317/2024

Soud: Okresní soud v KarvinéDatum rozhodnutí: 19. 12. 2024Č. j.: 28 C 317/2024-57Samosoudkyně: Mgr. Renáta PešlováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 24. 1. 2025Předmět řízení: 144 138 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKI:2024:28.C.317.2024.1
smlouva o zápůjčce
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (7) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 84 404 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.

II. Žaloba se zamítá co do částky 59 734,45 Kč, úroku ve výši 85,78 % ročně z částky 98 654,94 Kč za dobu 24. 2. 2024 do 18. 3. 2024 ve výši 5 380,80 Kč, úroku ve výši 85,78 % ročně z částky 98 654,94 Kč za dobu od 19. 3. 2024 do 19. 3. 2024 ve výši 37,78 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 98 654,94 Kč za dobu od 20. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 2. 2024 dosáhne částky 336 873 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 761,40 Kč, k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit jí částku 121 046 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 121 046 Kč ve výši 14,75 % ročně za dobu od 24. 2. 2024 do zaplacení, pohledávku ve výši 23 092,45 Kč, úrok ve výši 85,78 % ročně z částky 98 654,94 Kč za dobu od 24. 2. 2024 do 18. 3. 2024 ve výši 5 380,80 Kč, úrok ve výši 85,78 % ročně z částky 98 654,94 Kč za dobu od 19. 3. 2024 do 19. 3. 2024 ve výši 37,78 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 98 654,94 Kč za dobu od 20. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 2. 2024 dosáhne částky 336 873,00 Kč. Uplatněný nárok odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla dne 13. 9. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. [číslo]. Na základě smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 85,78 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 7 798 Kč splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem říjnem 2023. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 2 splatné dne 19.12. 2023. K datu 22. 2. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla uhrazena částka ve výši 15 596 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok z titulu smluvní pokuty za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů, tedy splátek č. 3. a 4. a dále nárok na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyně také uplatňuje nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Žalovaný dluh nezaplatil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti a žalobkyně.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění, které jsou závěrem o skutkovém stavu.

4. Dle úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu České národní banky má žalobkyně od 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Z návrhu na uzavření smlouvy/smlouvy o úvěru č. [číslo], dodatku č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru, spolu s oznámením o schválení úvěru ze dne 14. 9. 2023 včetně kopie poštovní zásilky, soud zjistil a má za prokázané, že mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč, na účet č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit peněžní prostředky odpovídající poskytnutému úvěru a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí úvěru, v celkem 36 měsíčních splátkách ve výši 7 798 Kč, doba trvání úvěru byla sjednána v délce 36 měsíců, zápůjční úroková sazba činí 85,75 % ročně. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného a z listiny doklad o vyplacení úvěru – otisk dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč dle výše uvedené smlouvy o úvěru, platbou ze dne 13. 9. 2023. Žalobkyně měla před uzavřením smlouvy k dispozici fotografii občanského průkazu žalovaného, jak vyplývá z toho, že tyto fotografie předložila soudu k důkazu.

5. Dle listiny „karta klienta“ eviduje žalobkyně na platbách od žalovaného 15 596 Kč.

6. Soud zjišťoval na základě tvrzení žalobkyně a jí předložených důkazů, jak žalobkyně před uzavřením smlouvy postupovala ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně získala informace o žalovaném z registru SOLUS, NRKI, což bylo prokázáno předloženými výstupy z těchto registrů. Údaje ze kterých žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti klienta jsou obsaženy v listině „Hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru číslo [číslo] “, a ohledně jeho poměrů je uvedena výše příjmu 37 000 Kč, typ příjmu zaměstnání, výdaje jsou strukturované na položky - klient (životní minimum): 4 860, druhá osoba v domácnosti (částka na partnera): 0, děti v domácnosti: 0, spoření (stavební spoření, penzijní pojištění, apod.): 0, splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky, apod.): 0, konsolidované splátky 3. stran: 0, splátky [Jméno žalobkyně].: 0 Kč, bydlení (nájemné, inkaso): 5 513 Kč, ostatní (doprava, kurzy záliby, apod.): 0. Jako forma bydlení je uvedeno vlastní bydlení. Z předložené historie pohybů na účtu žalovaného za má soud za prokázané, že žalobkyně tímto ověřila uváděný příjem žalovaného.

7. Dopisem ze dne 19. 1. 2024 a ze dne 19. 2. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných splátek. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou, odeslanou žalovanému dne 11. 6. 2024 (dle poštovního podacího archu), k okamžitému uhrazení dluhu.

8. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelské zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, k tomu aby došlo k naplnění účelu zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

11. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Z předložených důkazů vyplývá, že byl zjišťován a ověřován pouze příjem žalovaného, nikterak nebyly ověřovány a zjišťovány skutečné výdaje žalovaného, zejména výdaje na bydlení. Dle názoru soudu je součástí odborné péče poskytovatele úvěru zjištění skutečných nákladů na bydlení, což obvykle není spojeno s nepřiměřenými obtížemi (např. předložením nájemní smlouvy, či výpisu z účtu z nějž platby za bydlení odcházejí). Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, ke které soud přihlíží i bez návrhu.Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 100 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 84 404 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný opakovaně byl vyzván k uhrazení dluhu, naposledy předžalobní upomínkou, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (úroky, smluvní pokuta), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně však soud reflektoval též to, že v případě, že se žalovaný neuhradí povinnost mu uloženou tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalovaného v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 51,12 % nároku, žalovaný byl tedy úspěšný z 48,87 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na úhradu 2,25 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 7 207 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky ve výši 6 900 Kč za každý úkon právní služby, a to za převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh ve věci samé – žaloba, účast na jednání před soudem; c/ náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 vyhlášky za 3 úkony právní služby, tj. 3× 300 Kč za každý z úkonů právní služby; d/ náhrada ve výši jedné poloviny za promeškaný čas advokáta podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za čas strávený cestou z Ostravy do Karviné a zpět k jednání dne 19.11. 2024 v rozsahu 2 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky; e/ jedna polovina náhrady cestovních výdajů advokáta podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z Ostravy do Karviné a zpět k jednání dne 19.11. 2024, osobním automobilem zn. Volvo, RZ [SPZ] (ujeto celkem 54 km, průměrná spotřeba nafty 5,7 l na 100 km, průměrná cena za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.); f/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací