Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

28 C 351/2024

Soud: Okresní soud v KarvinéDatum rozhodnutí: 3. 12. 2024Č. j.: 28 C 351/2024-40Samosoudkyně: Mgr. Renáta PešlováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 28. 1. 2025Předmět řízení: 119 193,70 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKI:2024:28.C.351.2024.1
smlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (9) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 114 233,76 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.

II. Žaloba se zamítá co do částky 4 959,94 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 117 693,70 za dobu od 28. 5. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 119 193,70 Kč za dobu od 28. 5. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 7 554,30 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 299,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem 1. stupně ve výši 1 192 Kč, a to v kolcích nebo na bankovní účet č. [účet], variabilní symbol [číslo].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit jí částku 119 193,70 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7 554,30 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 13 082,46 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 119 193,70 Kč za dobu od 28. 5. 2024 do zaplacení, a úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 117 963,70 Kč za dobu od 28. 5. 2024 do zaplacení, s odůvodněním, že na základě smlouvy č. [Anonymizováno] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 14. 12. 2022, žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 2 099 Kč splatných vždy 19. dne v měsíci. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, byl v prodlení s úhradou splátky splatné dne 19. 3. 2023 a žalobkyně přistoupila k zesplatnění ke dni 14. 6. 2023. žalovaný uhradil žalobkyni celkem 5 766,24 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Žalovaný se z účasti u jednání neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.

4. Ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 14. 12. 2022 soud vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela tuto smlouvu s žalovaným a ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 120 000 Kč a žalovaný se zavazuje poskytnutou částku splatit spolu s úroky a hradit poplatky za související služby. Výše měsíční splátky činní 2 099 Kč. Úvěr bude čerpán na účet žalovaného č. [č. účtu], z tohoto účtu bude úvěr hrazen, tak, že žalobkyně z něj bude inkasovat splatné částky. Z výpisu z úvěrového účtu a z přehledu transakcí k úvěru má soud za prokázáno, že žalovaný dne 14. 12. 2022 čerpal částku 120 000 Kč a celkem žalobkyni uhradil 5 766,24 Kč.

5. Z listiny hromadná změna zasílací adresy klienta soud zjistil, že žalovaný dne 29. 12. 2023 oznámil žalobkyni novou zasílací adresu: [adresa].

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaný uvedl tyto údaje o svých osobních a majetkových poměrech, čistý měsíční příjem 80 420 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů 7 000 Kč, splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů 1600 Kč. Žalobkyně prověřila žalovaného v registru CBCB, z něhož měla informace o tom, jaké další spotřebitelské úvěry žalovaný čerpal, kolik činní splátky a tom, zda žalovaný je v prodlení se splácením (prokázáno výstupem z registru CBCB). Z vyhodnocení žádosti o úvěr (CRIF) soud zjistil, že žalobkyně při posouzení žádosti žalovaného ze dne 14. 12. 2022 o spotřebitelský úvěr ve výši 120 000 Kč, vyšla z toho, že platební kapacita žalovaného je 53 433 Kč, při výpočtu vyšla z příjmu žalovaného ve výši 80 420 Kč, výdajů ve výši 26 987 Kč. Z výpisu příchozích plateb na účet č. [hodnota] soud zjistil, že v měsíci listopadu byla toliko jediná platba, a to ve výši 19 015 Kč, v měsíci říjnu pak byly mimo platbu platba ve výši ve výši 500 000 Kč, a platby ve výši 50 000 Kč, obě označené jako automatické čerpání úvěru, připsány platby celkové výši 17 002,03 Kč, v měsíci září platby v celkové výši 26 846 Kč, v měsíci červenci platby v celkové výši 78 088 Kč, v měsíci červenci platby v celkové výši 143 530 Kč, v měsíci červnu 85 647 Kč. Z výpisu všech plateb na účet č. [hodnota] soud zjistil, že se jedná o přehled příchozích a odchozích plateb na uvedený účet za období od 4. 4. 2022 do 13. 12. 2022, a z přehledu plateb a jejich označení soud došel k závěru, že z toho přehledu nelze dojít k závěru, že by některá z plateb, vzhledem k jejímu opakování či označení, by mohla být jednoznačně určena jako pravidelná platba související s bydlením (nájemné, platba za energie).

7. Dopisem ze dne 21. 8. 2023 oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru, žalovaný byl opakovaně písemně vyzýván k uhrazení dluhu (dopis ze dne 14. 6. 2023, 1. výzva, 2. výzva), dopisy byly dle kopií poštovních zásilek žalovanému odeslány prostřednictvím pošty.

8. Žalovaný byl advokátem zastupujícím žalobkyni vyzván k úhradu dluhu před podáním žaloby písemně dopisem ze dne 17. 6. 2024, který byl dle poštovního podacího archu odeslán žalovanému poštovní zásilkou na adresu [adresa].

9. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následovně.

11. Žalobkyně své nároky zakládala na smlouvě, kterou soud posoudil jako smlouvu o zápůjčce dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ Na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.

12. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona – ochrany spotřebitele před neúměrným zadlužováním, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

14. Žalobkyně popsala proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného v podání ze dne 8. 11. 2024. Uvedla, že úvěr byl poskytnut ve standartním procesu s doložením příjmu, příjem byl zjištěn na základě transakcí na běžném účtu žalovaného, a žalobkyně takto zjistila příjem ve výši 80 439 Kč, který byl napočítán jako medián příjmů za 5 měsíců. Výdaje tvoří za prvé životní náklady zahrnující inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové platby, nepravidelné jednorázové platby (transakce debetní kartou včetně výběru z bankomatu) a tyto jsou ponižovány koeficientem dle velikosti příjmu, a za druhé náklady na úvěrové služby.

15. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že zjistila a ověřila příjem žalovaného z přehledu transakcí na jeho běžném účtu. Soud však po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně nezohlednila to, že předmětný příjem žalovaného v měsíci září a říjnu významně poklesl, a tedy nelze bez dalšího, kdy žalobkyni neměla informaci o tom, co je zdrojem příjmů žalovaného, vycházet z průměru za posledních 5 měsíců, neboť příjem žalovaného zjištěný z přijatých plateb na jeho účet nelze hodnotit jako pravidelný a stabilní, tedy pravděpodobný po dobu splácení poskytnutého úvěru. Dle názoru soudu žalobkyně také měla v rámci posuzování úvěruschopnosti zohlednit i to, že žalovaný v měsíci říjnu, tedy v době významného poklesu jeho příjmu, čerpal úvěry v celkové výši 550 000 Kč. Dále soud uzavírá, že žalobkyně neměla informace o skutečných nákladech žalovaného na bydlení, neb tyto z přehledu transakcí na jeho běžném účtu seznatelné nejsou. Soud je toho názoru, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru při posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je zjistit a ověřit skutečnou výdajů na bydlení, neboť výdaje na bydlení jsou nutnou součástí životních nákladů a v zásadní výši v poměru k ostatním životním nákladům, a zjištění a ověření výdajů na bydlení není spojeno s nepřiměřenými obtížemi.

16. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 120 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 114 233,76 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný opakovaně byl vyzván k uhrazení dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne 17. 6. 2024, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatek), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně však soud reflektoval též to, že v případě, že se žalovaný neuhradí povinnost mu uloženou tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalovaného v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil také příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 85,64 % nároku, žalovaný byl tedy úspěšný z 14, 33 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na úhradu 71,31 % svých nákladů řízení, tj. 20 299,10 Kč z celkových 28 466 Kč. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 5 960 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, a to za převzetí a příprava zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, při sazbě odměny 5 900 Kč za 1 úkon právní služby; c/ náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 ve výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty 378 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkony právní služby - podání ze dne 8. 11. 2024, když tímto podáním žalobkyně prostřednictvím svého zástupce reagovala na výzvu soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně (platební místo).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací