Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 29 000 Kč ve výši 14,75 % ročně za dobu od 8. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 975 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované, aby jí zaplatila částku 29 000 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v úroku z prodlení v zákonné výši od 8. 2. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne 4. 10. 2021 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě uzavřené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 145 546 Kč, jehož splatnost byla sjednána na 4. 10. 2023. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 145 546 Kč v jednotlivých platbách uvedených v žalobě na účet č. [č. účtu]. Žalovaná uhradila celkem 116 546 Kč. Pohledávka za žalovanou následně na základě série smluv o postoupení pohledávek nabyla žalobkyně.
2. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující zjištění, která jsou závěrem o skutkovém stavu.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 4. 10. 2021 mezi společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], a žalovanou soud zjistil, že v této smlouvě se společnost zavázala poskytnou žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení bezúčelový, nezajištěný s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr), ve výši úvěrového limitu 6 780 Kč. Doba trvání smlouvy byla sjednána na 24 měsíců. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet a uhradit sjednaný úrok ve výši 457,50 % ročně, termín splatnosti byl sjednán 4. 10. 2023. Součástí smluvní dokumentace je četné prohlášení žalované s vyplněným údaji o jejích osobních a majetkových poměrech, v němž je uvedeno, že má čistý měsíční příjem ve výši 23 700 Kč a měsíční výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč.
4. Z výpisu z účtu žalované č. [č. účtu] ve spojení s potvrzením o jednotlivých platbách, má soud za prokázané, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] byla žalované poskytnuta celková částka 145 546 Kč, a to těmito na účet připsanými platbami: dne 4. 10. 2021 částka 6 780 Kč, dne 8. 12. 2021 částka 678 Kč, dne 1.2.2022 částka 6 780 Kč, dne 25. 2. 2022 částka 6 780 Kč, dne 11. 4. 2022 částka 1 280 Kč, dne 11. 5. 2022 částka 685 Kč, dne 8. 6. 2022 částka 650 Kč, dne 13. 7. 2022 částka 6 500 Kč, dne 18. 7. 2022 částka 6 780 Kč, dne 24. 8. 2022 částka 678 Kč, dne 27. 9. 2022 částka 678 Kč, dne 7. 11. 2022 částka 678 Kč, dne 8. 11. 2022 částka 678 Kč, dne 8. 12.2022 částka 4 500 Kč, dne 9. 1.2023 částka 2 055 Kč, dne 10. 2. 2023 částka 678 Kč, dne 30. 3.2023 částka 6 200 Kč, dne 13. 4. 2023 částka 740 Kč, dne 18. 4. 2023 částka 500 Kč, dne 24. 4.2023 částka 6 280 Kč, dne 28. 4.2023 částka 5 000 Kč, dne 11. 5. 2023 částka 6 780 Kč, dne 8. 6.2023 částka 500 Kč, dne 26. 6.2023 částka 6 200 Kč, dne 10. 7. 2023 částka 750 Kč, dne 19. 7. 2023 částka 500 Kč, dne 29. 7. 2023 částka 6 000 Kč, dne 5. 8. 2023 částka 780 Kč, dne 8. 8.2023 částka 678 Kč, dne 21. 8. 2023 částka 6 780 Kč, dne 7. 9. 2023 částka 10 000 Kč, dne 8. 9. 2023 částka 5 000 Kč, dne 15. 9. 2023 částka 15 000 Kč, dne 20. 9.2023 částka 15 000 Kč, dne 18. 10. 2023 částka 3 000 Kč a dne 13.11.2023 částka 3 000 Kč.
5. Z výstupu z náhledu na bankovní účet žalované službou „Kontomatik“ má soud za prokázané, že poskytovatelka úvěru měla informace o výši příjmu žalované.
6. Ve smlouvě o postoupení pohledávek uzavřené dne 23. 3. 2025 si společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], jako postupitel a společnost [právnická osoba]. jako postupník sjednali, že postupitel postupuje na postupníka pohledávky, které jsou blíže určeny v příloze č. 1 smlouvy. Ve smlouvě o postoupení pohledávek uzavřené dne 26. 3. 2025 si společnost [právnická osoba]. jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednali, že postupitel postupuje na postupníka pohledávky, které jsou blíže specifikovány v seznamu pohledávek. Dle Přílohy č. 1 smlouvy ze dne 23. 3. 2025 a seznamu pohledávek ze smlouvy ze dne 26. 3. 2025 byla předmětem postoupení též smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřená s žalovanou. Společnost [právnická osoba]. písemně, dopisem ze dne 2. 6. 2025, oznámila žalované postupné postoupení pohledávky na žalobkyni, což soud zjistil z dopisu samého a poštovního podacího archu.
7. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2025 a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dluhu před podáním žaloby do tří dnů, a výzva byla žalované odeslána dne 2. 6. 2025.
8. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na smlouvě na níž v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, k tomu aby došlo k naplnění účelu zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
10. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru, posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně netvrdila konkrétní údaje, která byla v rámci posouzení úvěruschopnosti zjištěny a ze kterých byl proveden výpočet pro zjištění schopnosti žalované splácet. Žalobkyně pouze uvedla, že úvěruschopnost byla ověřena lustrací z databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit a že řádně zvážila své možnosti. Úvěruschopnost pak byla ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. K ověření příjmu byl doložen výpis z účtu získaný prostřednictvím společnosti Kontomatik.
11. V projednávané věci tak dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a potažmo tedy ani břemeno důkazní, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů dostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně neprokázala, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované bylo řádně zjištěno celkové splátkové zatížení žalované, tedy kolik činily její další závazky ze spotřebitelských úvěrů, ohledně výše výdajů na bydlení vyšla poskytovatelka úvěru pouze z tvrzení žalované, které neověřovala.
12. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Zákonnou konstrukci neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 ZoSÚ (ve znění účinném do 22. 5. 2022) je nutno z hlediska smyslu a účelu zákona vykládat jako neplanost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je jednáním, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující tak neplatnost právního jednání dle § 580 o. z. a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu.
13. Je-li smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované celkem 145 546 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 29 000 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dluhu, naposledy předžalobní výzvou, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl co do požadovaného úroku z prodlení. Současně však soud reflektoval to, že v případě, že žalovaná neuhradí povinnost uloženou jí tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalované v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 a § 142a odst. 1 o. s. ř., tak, že soud přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla procesně úspěšná jen v poměrně nepatrné části (úroku z prodlení). Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 1 160 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 14b odst. 1 (bod 2.) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „vyhláška“, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, 400 Kč za přípravu a převzetí věci, 400 Kč za předžalobní upomínku, 400 Kč za podání žaloby; c/ náhrada hotových výdajů advokáta 300 Kč za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (platební místo). O lhůtě k plnění náhrady nákladů řízení soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.