Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 19 500 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude rozsudek právní moci, až do úplného zaplacení.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 175 Kč za dobu od 9. 7. 2024 do zaplacení, částky 2 500 Kč, částky 7 575 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 26 175 Kč se zákonným úrokem z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a částky 7 575 Kč, s odůvodněním, s žalovanou uzavřela dne 8. 6. 2024 dne smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, zasláním na účet č. [č. účtu], žalovaná se zavázala uhradit poplatek ve výši 6 175 Kč, jistina a poplatek byly splatné dne 8. 7. 2024, žalovaná na svůj závazek ničeho neuhradila. Žalobkyni dále v důsledku prodlení žalované nárokuje úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč, a to na základě čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce. Dále žalobkyně nárokuje smluvní pokutu dle čl. 2.3 smlouvy o půjčce, ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 9. 7. 2024 do 27. 8. 2025.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nesporuje uzavření smlouvy a poskytnutí zápůjčky, rozporuje však výši uplatněné částky, neboť jí není jasné, jaká část původního dluhu byla uhrazena, kolik činní úroky a jaké sankci byly započítány. K okolnostem uzavření smlouvy uvedla, že se byla v těžké osobní a rodinné situaci, dostala se do finančních problémů, což se pokusila vyřešit prostřednictvím sázek a hazardních her, což však problémy jen prohloubilo. Navrhovala, aby mohla uhradit dluh ve splátkách, k tomu uvedla, že její příjem činní 28 000 až 30 000 Kč, žije s ní nezletilá dcera, na kterou je placeno výživné 5 500 Kč, náklady na bydlení činní přibližně 16 000 Kč, splácí další dluhy, po uhrazení všeho uvedeného jí zbývá jen minimum prostředků na jídlo, dopravu a základní potřeby.
3. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupkyně žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění, která jsou současně závěrem o skutkovém stavu.
5. Ve smlouvě o zápůjčce ze dne 8. 6. 2024 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou, se žalobkyně zavázala poskytnou žalované bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku v celkové výši 20 000 Kč (na účet č. [č. účtu]), kterou se žalovaná zavazuje vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 175 Kč, nejpozději do 8. 7. 2024. Poskytnutí předmětné částky dle smlouvy žalovaná nerozporovala a předložila potvrzení o připsané platbě na svůj účet ze dne 8. 6. 2024 od žalobkyně ve výši 20 000 Kč, z uvedeného soud učinil závěr, že žalobkyně poskytla žalované předmětnou částku dle smlouvy ze dne 8. 6. 2024. Shodné zjištění soud učinil též z výpisu z účtu žalobkyně. Dále žalovaná výstupem z internetového bankovnictví prokázala, že žalobkyni po dni uzavření smlouvy a poskytnutí finančních prostředků uhradila celkem částku 500 Kč, a to platbou ze dne 21. 10. 2024 ve výši 200 Kč a platbou ze dne 19. 11. 2024 ve výši 300 Kč.
6. Žalovaná byla písemně vyzvána prostřednictvím žalobkyni zastupující advokátky, dopisem odeslaným dne 1. 7. 2025 k uhrazení dluhu ze smlouvy před podáním žaloby (zjištěno a prokázáno z dopisu samého a poštovního podacího lístku).
7. Uvedeném dokazováním má soud za prokázána právně relevantní tvrzení v dostatečném rozsahu.
8. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na smlouvě smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., přičemž na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí.
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, k tomu aby došlo k naplnění účelu zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
11. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru, posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.
12. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy si od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Žalobkyně však k těmto tvrzením nepředložila žádné důkazy. Nadto se jedná o obecnou formulaci, žalobkyně neuvedla žádné konkrétní údaje o výši příjmů, výdajů a dalších závazků žalované, z nichž měla při posouzení schopnosti žalované splácet vycházet.
13. V projednávané věci tak dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů dostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalované jako spotřebiteli zápůjčku v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu.
14. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 19 500 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny, vycházeje přitom z toho, že žalovaná je dle předmětného ustanovení zákona povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná uváděla, že není v jejích možnostech uhradit celou dlužnou částku najednou, je v tíživé finanční situaci, má příjem ve výši 30 000 Kč a po uhrazení nákladů na bydlení jí zbývá minimální částka na uhrazení běžných životních potřeb, navíc pečuje o nezletilou dceru, má další dluhy, které se snaží splácet. Soud po vyhodnocení majetkové situace žalované dospěl k závěru, že splátka ve výši 1 500 Kč je přiměřená možnostem žalované. Soud proto zavázal žalovanou, aby dlužnou jistinu uhradila ve splátkách ve výši 1 500 Kč. K určení lhůty pro uhrazení zůstatku na jistině dle § 87 ZoSÚ soud uvádí, že nelze vyjít k judikatury vymezující podmínky pro určení splátek dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o dva odlišné právní instituty, kdy v případě určení lhůty k vrácení jistiny dle § 87 ZoSÚ zákon stanoví toliko jedné kritérium a to možnosti spotřebitele, hlediska na straně poskytovatele úvěru (věřitele) jsou irelevantní, soud tedy do své úvahy nemůže zahrnout to, aby délka splácení nepřiměřeně nezasáhla do majetkové sféry věřitele, tak jako při určení pariční lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ze stejného důvodu soud neuložil plnění ve splátkách s možností ztráty výhody splátek, neboť v dané věci se nejedná o dobrodiní soudu ve smyslu § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., ale o stanovení hmotněprávní splatnosti dluhu tak, aby tato splatnost odpovídala možnostem spotřebitele. Ostatně je nutno nepouštět ze zřetele, že právo spotřebitele na uhrazení zůstatku jistiny v době přiměřené jeho možnostem je součástí sankčního následku stíhajícího poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostál svým povinnostem dle § 86 ZoSÚ.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla procesně úspěšná co do více než jedné poloviny uplatněného nároku a žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.