Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.
II. Řízení se zastavuje co do povinnosti žalovaného zaplatit částku 14 750 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 570 Kč za dobu od 10. 11. 2024 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit částku 8 130 Kč.
III. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalovaného zaplatit částku 11 820 Kč.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném, aby jí zaplatil částku 50 130 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč za dobu od 10. 11. 2024 do zaplacení. Žalovaná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 30 000 Kč, a ze smluvního úroku v kapitalizované výši 12 000 Kč, a dále smluvní pokuty v kapitalizované výši 8 130 Kč za prodlení s uhrazením zesplatněného úvěru. Žalobkyně odvodnila uplatněné nároky tvrzením, že dne 6. 6. 2024 poskytla žalovanému úvěr, a to na jeho bankovní účet č. [č. účtu], a to na základě smlouvy uzavřené s žalovaným o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl úvěr splácet měsíčně, a to vždy nejpozději k 6. dni v měsíci. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou úvěru, došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 9. 11. 2024, což bylo žalovanému sděleno, současně byl žalovaný vyzván k jeho úhradě. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k uhrazení dluhu, avšak bezvýsledně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podáním došlým soudu dne 19. 12. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět z důvodu, že při podání žaloby nezohlednila platby žalovaného ve výši 22 700 Kč. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení (žalobu), a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci řízení se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu není účinné. To neplatí, došlo-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ještě před jednáním, postupoval soud v souladu s ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení částečně zastavil, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť by byl případný nesouhlas žalovaného se zpětvzetím neúčinný (§ 96 odst. 4 o. s. ř.). Předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby a částečném zastavení řízení tak zůstaly nároky žalobce uvedené ve výroku I. a III. tohoto rozsudku.
4. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti účastníků i zástupce žalobkyně; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti; žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.
5. Z jednotlivých, dále uvedených listinných důkazů, soud učinil následující dílčí skutková zjištění, která jsou závěrem o skutkovém stavu věci.
6. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], si žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný dohodly, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Úvěr je poskytovaný na dobu neurčitou, smlouva trvá do doby úplného splacení jistiny. Úvěr bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně, žalovaný se zavazuje splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 6. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu může splatit kdykoli v průběhu trvání smlouvy. Dopisem ze dne 6. 11. 2024 žalobkyně oznamuje žalovanému, že došlo k zesplatnění celého úvěru. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že žalobkyně platbou ze dne 6. 6. 2024 na účet č. [č. účtu] poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně dopisem odeslaným dne 8. 8. 2025, k uhrazení dluhu před podáním žaloby, což bylo zjištěno z předmětného dopisu a poštovního podacího lístku.
7. Z výplatních pásek soud vzal za prokázané, že žalobkyně ověřovala při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru příjem žalovaného.
8. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaný při žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že má příjem ve výši 30 932 Kč, a měsíční výdaje ve výši 15 000 Kč.
9. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Žalobkyně zakládala důvodnost nároků uplatněných žalobou na smlouvě o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“. Na smlouvu se tak vztahuje úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), když smlouva je spotřebitelským úvěrem ve smyslu § 2 ZoSÚ, žalovaný vystupoval v daném právním vztahu v pozici spotřebitele. Na žalobkyni jako poskytovatele úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
10. Podle § 87 odst. 1 věta ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Při hodnocení, zda posouzení úvěruschopnosti bylo ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru bylo dostatečné a v souladu s odbornou péčí, soud vychází z toho, že má jít o takový postup, aby došlo k naplnění účelu zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), a v návaznosti na vyložený účel zákona je v těchto rozhodnutích definovaný obsah odborné péče, se kterou musí poskytovatel spotřebitelského úvěru postupovat, aby došlo k naplnění účelu zákona o spotřebitelském úvěru, tedy odbornou péčí v daném případě je vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
12. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.
13. Žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ověřila výši příjmu žalovaného, a lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Lustraci v těchto registrech, nedoložila. Žalobkyně neuvedla, jaké informace byly z těchto registrů zjištěny, ani jak byly v rámci posouzení úvěruschopnosti zohledněny, přičemž při posouzení úvěruschopnosti je jistě zásadní, v jaké výši má spotřebitel další závazky ze spotřebitelských úvěrů, stejně tak kolik činní skutečné náklady na bydlení.
14. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu.
15. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 7 300 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzvána k uhrazení dluhu již dopisem odeslaným 8. 8. 2025 a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (úrok, smluvní pokuta), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně však soud reflektoval též to, že v případě, že žalovaný neuhradí povinnost uloženou mu tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalovaného v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 podle poměru úspěchu ve věci, tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co do více než poloviny uplatněného nároku, když ve vztahu k částce 22 700 Kč, pro náž bylo řízení zastaveno stíhá žalobkyni procesní zavinění na zastavení řízení ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř., a procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.