28 C 414/2024

Odůvodnění

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek ve výši 462 434,63 Kč s příslušenstvím, jako nároků ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno], kterou dne 22. 6. 2021 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyni žalobkyně [právnická osoba]., IČ: [IČO]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet bance čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách v 96 pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 7 828 Kč. Splatnost splátek byly sjednána ve smlouvě vždy k určitému dni v měsíci zde uvedenému, první splátka byla splatná dne 17. 8. 2024. Žalovaný sjednané splátky úvěru nesplácel řádně a včas, z tohoto důvodu banka úvěr s účinností ke dni 17. 1. 2024 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění, na kterou však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že si je vědom toho, že nesplácel. Chtěl by částku uhradit ve splátkách.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Ve smlouvě o postoupení pohledávek č. 24/2 ze dne 16. 5. 2024 se společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli, že předmětem smlouvy je postoupení pohledávek postupitele specifikovaných v seznamu pohledávek, který tvoří přílohu č. 1) smlouvy. Postoupení pohledávek je vázáno na zaplacení sjednané úplaty. Uhrazení úplaty má soud za prokázané potvrzením ze dne 27. 5. 2024, ve kterém je uvedeno, že úplaty byla uhrazena dne 21. 5. 2024. V příloze smlouvy č. 1 – seznamu pohledávek je uvedena pohledávka za žalovaným, označená číslem účtu [Anonymizováno], datem narození. V dopise „Oznámení o postoupení pohledávky“, který byl dle poštovného podacího archu odeslán žalovanému dne 24. 5. 2024 na adresu [adresa], oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek, na nového věřitele, žalobkyni.

5. Ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 22. 6. 2021 soud vzal za prokázané, že [právnická osoba]., dále jen právní předchůdkyně žalobkyně, uzavřela tuto smlouvu s žalovaným a ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 500 000 Kč a žalovaný se zavazuje poskytnutou částku splatit spolu s úroky a hradit poplatky za související služby. Výše měsíční splátky činní 3 633,33 Kč, první splátka je splatná dne 17. 8. 2021. Ve smlouvě je žalovaný označen adresou [adresa]. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] (účet žalovaného) má soud za prokázané, že žalovaný čerpal dne 23. 6. 2021 celou částku sjednaného úvěru, tj. 500 000 Kč, z výpisu z tohoto účtu soud dále zjistil že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně celkem na splátkách uhradil 163 055,47 Kč.

6. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že pro posouzení úvěruschopnosti žalovaný uvedl tyto údaje o svých osobních a majetkových poměrech, čistý měsíční příjem 25 403 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů, splátky úvěrů 4 558 Kč. Jako doručovací adresa je uvedena adresa [adresa]. Právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, získala informace o žalovaném v registru CBCB, z něhož měla informace o tom, jaké další spotřebitelské úvěry žalovaný čerpal, kolik činní splátky a tom, zda žalovaný je v prodlení se splácením (prokázáno výstupem z registru CBCB). Z vyhodnocení žádosti o úvěr (CRIF) soud zjistil, že žalobkyně při posouzení žádosti žalovaného ze dne 17. 6. 2021 o spotřebitelský úvěr ve výši 500 000 Kč, vyšla z toho, že výdaje, bez splátek úvěrů, žalovaného jsou ve výši 1 500 Kč. Z výpisu příchozích plateb na účet č. [hodnota] za období od 5. 3. 2021 do 13. 6. 2021 soud zjistil, že žalovaný měl měsíční příjem připisovaný od [Anonymizováno]., ve výši 27 833 Kč, 24 460 Kč, 23 196 Kč, 23 232 Kč. Ostatní platby soud nevyhodnotil jako platby, které by s ohledem na jejich výši, opakování či označení odesílatele mohly být bez dalšího vyhodnoceny jako pravidelným příjmem žalovaného. Z výpisu všech plateb na účet č. [hodnota] soud zjistil, že se jedná o přehled příchozích a odchozích plateb na uvedené účet za období od 19. 5. 2022 do 2. 9. 2021, a z přehledu plateb a jejich označení soud došel k závěru, že z toho přehledu nelze dojít k závěru, že by některá s plateb, vzhledem k jejímu opakování či označení, by mohla být určena jako platba související s bydlením (nájemné, platba za energie).

7. Dopisem ze dne 19. 1. 2024 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru, žalovaný byl opakovaně písemně vyzýván k uhrazení dluhu (dopis ze dne 30. 10. 2023, 1. výzva, 2. výzva), a to dopisy které byly dle kopií poštovních zásilek žalovanému odeslány prostřednictvím pošty na adresu [adresa].

8. Advokát zastupující žalobkyni odeslal dne 3. 9. 2024 žalovanému na adresu [adresa] výzvu k uhrazení dluhu před podáním žaloby, s uvedením celkové výše dluhu a uvedením smlouvy z níž dluh vznikl. Uvedené soud zjistil z výzvy samé a poštovního podacího lístku.

9. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 29. 4. 2024 k uhrazení pohledávky č. [hodnota], ve lhůtě do 14. 5. 2024. Dle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 29. 4. 2024.

10. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.

11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne uzavřena smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 201 364 Kč, na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.

12. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

14. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalovaného, nicméně zcela rezignovala na ověření skutečných výdajů žalovaného. Dle názoru soudu ověření skutečné výše výdajů žalovaného na bydlení je součástí odborné péče poskytovatele úvěru při posouzení úvěruschopnosti žadatele, neboť výdaje na bydlení jsou nutnou součástí životních nákladů a v zásadní výši v poměru k ostatním životním nákladům, a zjištění a ověření výdajů na bydlení není spojeno s nepřiměřenými obtížemi. V této konkrétní věci navíc žalovaný deklaroval výdaje v tak nízké výši, že neodpovídala běžným a obvyklým výdajů, výše odpovídala ekonomické realitě a již to samo o sobě mělo právní předchůdkyni žalobkyně vést k tomu, že tvrzenou výši měla ověřit.

15. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že, zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR-Finance s.r.o. v. GK., ve věci C-679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

16. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 500 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaný již podle smlouvy žalobkyni zaplatil, což byla částka 163 055,47 Kč. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 336 944,53 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny, vycházeje přitom z toho, že žalovaný je dle předmětného ustanovení zákona povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný k tomu, jaké jsou jeho možnosti vrátit zůstatek na poskytnuté jistině uvedl, že nejvýše je schopen hradit 3 000 Kč, nyní je nezaměstnaný ale očekává, že nastoupí do zaměstnání, má další dluhy, se společností Home credit se dohodl na splácení. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný při uzavření smlouvy měl průměrný měsíční příjem cca 25 000 Kč, a soud tedy vychází z toho, že příjmu v této výši je schopen dosahovat i nyní K této výši příjmu pak splátka ve výši 3 000 Kč přiměřená. Soud proto zavázal žalovaného, aby dlužnou jistinu uhradil ve splátkách ve výši 3 000 Kč. Soud žalobu zamítl co do úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatek), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně s uložením povinnosti k uhrazení zůstatku na jistině soud rozhodl o povinnosti žalovaného v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti ve smyslu § 1968 o. z., tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř., podle úspěchu ve věci. Soud sice neopomněl, že předžalobní výzva vyhotovená advokátem zastupujícím žalobkyni nebyla žalovanému doručena, když byla zaslána na adresu, kterou žalovaný neuvedl jako doručovací adresu, a na této adrese nebydlel, avšak žalovaný si byl své povinnosti vědom, když byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně písemně upomínán, nejdříve o úhradu dlužných splátek, a následně vyzván k uhrazení zesplatněného dluhu. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil také příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 57,52 % nároku, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na úhradu 15,04 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 23 122 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, a to za převzetí a příprava zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, a za účast na jednání dne 27. 1. 2025, při sazbě odměny za jeden úkon 10 180 Kč, ve výši jedné poloviny sazby za jeden úkon podle § 11 odst. 2 vyhlášky, účast na jednání dne 17. 12. 2024, když při tomto jednání došlo pouze k odročení jednání bez zahájení věcného projednání; c/ náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 úkony právní služby, tj. 2 × 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024, a ve výši 450 Kč za úkon učiněný po 1. 1. 2025; d/ 500 Kč náhrada za promeškaný čas advokáta podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za čas strávený cestou z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 17. 12. 2024 a dne 27. 1. 2025 v rozsahu 2 započatých půlhodin podle § 14 odst. 3 vyhlášky; e/ 318,42 Kč jako náhrada cestovních výdajů advokáta ve výši podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 17. 12. 2024, osobním automobilem zn. Toyota, RZ [SPZ] (ujeto celkem 33 km, průměrná spotřeba benzinu automobilového 95 oktanů 10,6 l na 100 km, průměrná cena benzinu za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.); f/ 316,70 Kč jako náhrada cestovních výdajů advokáta ve výši podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 17. 12. 2024, osobním automobilem zn. Toyota, RZ [SPZ] (ujeto celkem 33 km, průměrná spotřeba benzinu automobilového 95 oktanů 10,6 l na 100 km, průměrná cena benzinu za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.); g/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkony právní služby - podání ze dne 29. 11. 2024, když tímto podáním žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce reagovala na výzvy soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo. Soud dále uvádí, že vzhledem k tomu, že předžalobní výzvu advokát žalobkyně nedoručil žalovanému, z důvodu nesprávně uvedené adresy, ačkoli mu adresa dle smluvní dokumentace byla známa, nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za sepis a odeslání předžalobní výzvy.

18. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně (platební místo). O lhůtě k zaplacení náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.

19. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 4 624 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 18 498 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 23 122 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.