28 C 443/2025

Odůvodnění

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení pohledávek ve výši 544 126,51 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 050,77 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 326 419,20 Kč za dobu od 2. 8. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky 318 462,40 Kč za dobu od 2. 8. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky 6 156,80 Kč za dobu od 2. 8. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 035,51 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 217 707,31 Kč za dobu od 2. 8. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky 212 396,86 Kč za dobu od 2. 8. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky 4 106,20 Kč za dobu od 2. 8. 2025 do zaplacení. Částku 326 419,20 Kč s příslušenstvím žalobkyně požadovala na základě smlouvy o úvěru, kterou dne 4. 12. 2024 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyni žalobkyně, s bankou [právnická osoba]., IČ: [IČO]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalované bezhotovostní úvěr ve výši 300 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet bance čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a hradit úroky z úvěru ve výši 15,3 % a poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (zejména za vedení účtu), příp. poplatky za pojištění, a to ve výši podle smlouvy a aktuálního Sazebníku [banka]. Za tímto účelem byla žalovaná povinna udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Žalovaná sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácela řádně a včas, z tohoto důvodu banka úvěr s účinností ke dni 4. 6. 2025 zesplatnila, a to dopisem, ve kterém byla rovněž žalovaná vyzvána k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované neuhrazené smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Částku 217 707,31 Kč s příslušenstvím žalobkyně požadovala na základě smlouvy o úvěru, kterou dne 3. 12. 2024 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyni žalobkyně, s bankou [banka]., IČ: [IČO]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalované bezhotovostní úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet bance čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a hradit úroky z úvěru ve výši 15,3 % a poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru (zejména za vedení účtu), příp. poplatky za pojištění, a to ve výši podle smlouvy a aktuálního Sazebníku [banka]. Za tímto účelem byla žalovaná povinna udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Žalovaná sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácela řádně a včas, z tohoto důvodu banka úvěr s účinností ke dni 4. 6. 2025 zesplatnila, a to dopisem, ve kterém byla rovněž žalovaná vyzvána k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované neuhrazené smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Pohledávky z obou předmětných smluv o úvěru za žalovanou byly postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemně. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k plnění, na kterou však žalovaná nereagovala a ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, tak, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává co do výše, včetně příslušenství, žalobkyně by měla prokázat vznik a obsah původního závazku s [banka]., přesnou výši čerpaných prostředků, řádné a včasné zesplatnění úvěru, platné postoupení pohledávky na žalobkyni, správnost a oprávněnost výpočtu uplatněné jistiny a příslušenství.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

4. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 14. 7.2025 se společnost [banka].[IČO] IČO, , jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že předmětem smlouvy je postoupení pohledávek postupitele vzniklých ze smluv o úvěru, které postupitel uzavřel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky specifikovaných v seznamu pohledávek, který tvoří přílohu smlouvy. V příloze smlouvy č. 1 – seznamu pohledávek je uvedena pohledávka označená číslem účtu č. [hodnota] a číslem účtu č. [hodnota], za žalovanou (označenou rodným číslem). V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 18. 8. 2025, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán 18. 8. 2025, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávek, na nového věřitele, žalobkyni.

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 12. 2024, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující banka a žalovaná jako úvěrovaný klient si sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované částku 300 000 Kč, úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. [č. účtu], a žalovaná se zavazuje úvěr splatit nejpozději do 20. 12. 2033 v měsíčních splátkách po 5 207 Kč spolu s úrokem ve výši 15,3 % ročně. Z výpisu z úvěrového účtu č. [č. účtu] soud zjistil, že žalované byl úvěr v celé sjednané výši poskytnut a dále že celkem bylo na úvěr uhrazeno 5 207 Kč. Žalovaná byla vyzvána k okamžitému uhrazení zepslatněného úvěru dopisem ze dne 4. 6. 2025, jak vyplývá z předmětného dopisu6. Žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavření smlouvy ze dne 4. 12. 2024 předložila listinu „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, v níž právní předchůdkyně žalobkyně uvádí, že žádost byla poskytnuta přes internetové bankovnictví z účtu vedeného u [banka], v žádosti žalovaná uvedla příjem ve výši 22 314 Kč, tato částka byla právní předchůdkyně žalobkyně ověřena na základě příchozích transakcí na účet žalované vedený u banky. Dále z této listiny soud zjistil, že výdaje žalované byly stanoveny na základě interního ekonomického modelu právní předchůdkyně žalobkyně (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částku 10 858 Kč. Z databáze CCB byly zjištěny další závazky žalované. Nové splátkové zatížení žalované dle výpočtu právní předchůdkyně žalobkyně činilo 11 290 Kč.7. Ze smlouvy o úvěru ze dne 32. 12. 2024, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující banka a žalovaná jako úvěrovaný klient si sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované částku 200 000 Kč, úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. [č. účtu], a žalovaná se zavazuje úvěr splatit nejpozději do 20. 12. 2033 v měsíčních splátkách po 3 473 Kč spolu s úrokem ve výši 15,3 % ročně. Z výpisu z úvěrového účtu č. [č. účtu] soud zjistil, že žalované byl úvěr v celé sjednané výši poskytnut a dále že celkem bylo na úvěr uhrazeno 4 068,79 Kč. Žalovaná byla vyzvána k okamžitému uhrazení zepslatněného úvěru dopisem ze dne 4. 6. 2025, jak vyplývá z předmětného dopisu8. Žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované při uzavření smlouvy ze dne 3. 12. 2024 předložila listinu „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, v níž právní předchůdkyně žalobkyně uvádí, že žádost byla poskytnuta přes internetové bankovnictví z účtu vedeného u [banka] v rámci tzv. kreditní linky, linka byla napočtena na základě příjmu z účtu vedeného u banky, v žádosti žalovaná uvedla příjem ve výši 22 000 Kč, tato částka byla právní předchůdkyně žalobkyně ověřena na základě příchozích transakcí na účet žalované vedený u banky. Dále z této listiny soud zjistil, že výdaje žalované byly stanoveny na základě interního ekonomického modelu právní předchůdkyně žalobkyně (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částku 9 845 Kč. Z databáze CCB byly zjištěny další závazky žalované. Nové splátkové zatížení žalované dle výpočtu právní předchůdkyně žalobkyně činilo 6 078 Kč.9. Žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 23. 9. 2025 k uhrazení pohledávek z výše uvedených smluv, ve lhůtě do 8. 10. 2025. Dle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 23. 9. 2025.10. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu. Výše zhodnoceným dokazováním má soud v dostatečném rozsahu zjištěny veškeré rozhodné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci.Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Na smlouvy, na kterých žalobkyně zakládá nároky uplatněné žalobou, v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala smlouvy v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a obě smlouvy naplňují znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Obsah odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru při posouzení úvěruschopnosti, nutný pro naplnění účelu zákona, vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), tak, že se jedná vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž poskytovatel spotřebitelského úvěru plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.13. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila příjem žalované, nicméně zcela rezignovala na zjištění skutečných výdajů žalované. Tuto povinnost nelze obcházet vytvořením modelu ze statistických dat a normativních nákladů na bydlení, a nahradit skutečné výdaje částkou dle určení poskytovatele úvěru, jak učinila právní předchůdkyně žalobkyně. K tomu dále soud poznamenává, že právní předchůdkyně žalobkyně v rozmezí jednoho dne (vyhodnocení žádosti o úvěr ze dne 3. 12. 2024 a ze dne 4. 12. 2024) určila na základě svého výpočetního modelu rozdílné částky životních nákladů žalované. Dále pak ve vztahu ke smlouvě ze dne 4. 12. 2024 soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bude po uzavření smlouvy povinna měsíčně hradit závazky ve výši 11 290 Kč, výši životních nákladů určila částkou 10 858 Kč a vyšla z příjmu ve výši 22 314 Kč, tj. žalované měla zbývat částka 166 Kč. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.14. Jsou-li smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatné ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatných smluv nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy žalobkyni zaplatila. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 294 793 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině ze smlouvy ze dne 4. 12. 2024, a částky 195 931,21 Kč jako neuhrazeného zůstatku ze smlouvy ze dne 3. 12. 2024, a proto žalovanou zavázal k úhradě celkové částky 490 724,21 Kč. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k uhrazení dluhu, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy, resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně však soud reflektoval, že v případě, že žalovaná neuhradí povinnost uloženou jí tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalované v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř., podle úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil také příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 78 % nároku, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalované právo na úhradu 56 % svých účelně vynaložených nákladů řízení. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 26 694 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, a to za převzetí a příprava zastoupení, za písemný návrh ve věci samé, a za účast na jednání, při sazbě odměny za jeden úkon 10 500 Kč, a za jeden úkon podle § 11 odst. 2 vyhlášky, písemnou výzvu před podáním žaloby, při sazbě 5 250 Kč; c/ 1 800 Kč jako náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 4 za 4 úkony právní služby, tj. 4 × 450 Kč; d/ 100 Kč jako 1/3 náhrady za promeškaný čas advokáta podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za čas strávený cestou z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 25. 2. 2026 v rozsahu 2 započatých půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky; e/ 105,36 Kč jako 1/3 náhrady cestovních výdajů advokáta ve výši podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 25. 2. 2026, osobním automobilem zn. Toyota, RZ [SPZ] (ujeto celkem 33 km, průměrná spotřeba benzinu automobilového 95 oktanů 10,6 l na 100 km, průměrná cena benzinu za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km podle vyhlášky č. 573/2025 Sb.); f/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkony právní služby - podání ze dne 31. 12.2025, když tímto podáním žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce reagovala na výzvu soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo. Soud dále uvádí, že předžalobní výzvu k plnění posoudil jako úkon, za nějž náleží odměna ve výši jedné poloviny, neboť ačkoli výzva byla označena jako výzva se základním skutkovým a právním rozborem věci, ve skutečnosti šlo o jednoduchou výzvu k plnění obsahující identifikaci smlouvy a výši dluhu, dlužná částka nebyla nikterak strukturována co do jednotlivých nároků dle smlouvy, a soud tedy uzavřel, že výzva skutkový a právní rozbor v dostatečné intenzitě ve smyslu informační hodnoty pro dlužníka neobsahovala, ostatně s ohledem na právní i skutkovou nekomplikovanost sporu v daném případě by se zpracování jiné než prosté výzvy k plnění z hlediska naplnění funkce předžalobní výzvy jako upomínky dlužníka před podání žaloby k dobrovolnému splnění povinnosti, jevilo jako neúčelné16. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 4 928 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 21 766 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 26 694 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.