Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 954,78 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.
II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 4 820,31 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 775,09 Kč za dobu od 12. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 506,70 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 200 Kč, na bankovní účet č. [účet], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 775,09 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 12 900,95 Kč za dobu od 12. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaným došlo dne 26. 7. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému revolvingový úvěr, a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 19,48 % ročně, a to v minimálních měsíčních splátkách po 1 618 Kč včetně pojistného splatných vždy k 15. dni v měsíci. Pro nehrazení sjednaných splátek právní předchůdkyně žalobkyně svého práva a s účinností ke dni 11. 4. 2024 od smlouvy odstoupila, čímž se stal celý nesplacený zůstatek úvěru včetně veškerého příslušenství splatným. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 12 900,95 Kč, dlužné poplatky ve výši 1 000 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, dlužné pojistné ve výši 399,55 Kč a úroky z úvěru dlužné k datu odstoupení od smlouvy ve výši 974 Kč. Pohledávky ze smlouvy byly postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025, což bylo žalovanému písemně oznámeno.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti žalovaného, který, ač řádně a včas předvolán, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.
4. Na základě dílčích skutkových zjištění učiněných z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], jako postupitel a žalobkyně jako postupník se ve smlouvě, dohodly, že postupitel postupuje a převádí pohledávky na postupitele a postupitel pohledávky přijímá a nabývá, a předmětem postoupení byla též pohledávka za žalovaným, která je uplatněna žalobou, tato pohledávka je specifikována v příloze žaloby číslem smlouvy a žalovaný je označen též rodným číslem. Postupitelka oznámila žalovanému dopisem ze dne 23. 6. 2025 postoupení pohledávky na žalobkyni jako nového věřitele, jak bylo zjištěno z oznámení samého a poštovního podacího lístku, a současně byl v dopise vyzván k uhrazení dluhu ze smlouvy.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [označení] č. [hodnota] ze dne 26. 7. 2023, soud zjistil, že ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému revolvingový úvěr, který může žalovaný čerpat průběžně a opakovaně za účelem financování nákupu zboží a/nebo poskytování služeb na základě smlouvy o koupi zboží u smluvního obchodníka (účelová část úvěru) nebo i za sjednaných podmínek neúčelově, disponibilní úvěrový limit je 20 000 Kč. První čerpání bylo přímo ve smlouvě sjednáno ve výši 15 591 Kč, na uhrazení kupní ceny, a žalovaný se zavázal takto čerpanou částku splácet v 11 měsíčních splátkách ve výši 1 540 Kč, spolu s ročním úrokem ve výši 19,48 %.
7. Z přehledu uhrazených splátek ke smlouvě č. [hodnota], soud zjistil, že žalovaný celkem zaplatil 3 636,22 Kč.
8. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dopisem ze dne 12. 3. 2024 oznámila odstoupení od smlouvy a vyzvala jej k okamžitému uhrazení dlužné částky, což bylo zjištěno z předmětného dopisu a poštovního podacího lístku.
9. Žalovaný byl vyzván zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 10. 10. 2025, který byl žalovanému odeslán 13. 10. 2025, k uhrazení dluhu před podáním žaloby ve lhůtě do 20. 10. 2025, což bylo zjištěno z předmětného dopisu a poštovního podacího lístku.
10. Uvedená dílčí zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na smlouvě na kterou v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.
11. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, k tomu aby došlo k naplnění účelu zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
13. Žalobkyně k tomu, jak právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že byla provedena analýza příslušných klientských dat a jejich ověření a posouzení prošlo interními pravidly podle tzv. rozhodovacího stromu. Dále byly prověřeny veřejné a komerční registry či databáze shromažďující informace o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálky žalovaného. Konkrétně byly vyhledávány informace z registru SOLUS a získány informace od žalovaného, kdy žalovaný při sjednání smlouvy uvedl, že výše jeho příjmu činní 29 600 Kč a jeho náklady na bydlení činní 0 Kč, je svobodný, bez vyživovací povinnosti. K tomuto tvrzení žalobkyně předložila k důkazu „Zpráva o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru [právnická osoba].“, z níž soud zjistil a vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy ověřila žalovaného v registru SOLUS, ohledně příjmu a výdajů vyšla z údajů, které nebyly nijak ověřeny, přičemž vyšla z příjmu ve výši 23 500 Kč a výši výdajů na bydlení 0 Kč.
14. Z provedeného dokazovaní a z tvrzení žalobkyně tak soud došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřovala údaje zásadní pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného (příjem a výdaje) a navíc vyšla z nepravděpodobného tvrzení, že žalovaný nemá žádné výdaje na bydlení, což soud vyhodnotil po právní stránce tak, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, ke které soud přihlíží i bez návrhu.
15. Je – li smlouva uzavřená absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 11 954,78 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, rozdílu mezi skutečně poskytnutou částkou a úhradou žalovaného, a proto žalovaného zavázal k zaplacení této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný byl opakovaně vyzván k uhrazení dluhu, naposledy dopisem ze dne 10. 10. 2025, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (úrok, poplatek, smluvní pokuta), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně však soud reflektoval též to, že v případě, že se žalovaný neuhradí povinnost uloženou mu tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalovaného v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 59 % nároku, žalovaný byl tedy úspěšný z 41 %, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na úhradu 18 % svých účelně vynaložených nákladů. Tyto náklady tvoří: a/ soudní poplatek 1 000 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem 1 200 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby) po 400 Kč podle bodu 2. § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „vyhláška“); c/ náhrada hotových výdajů advokáta na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky za 3 úkony právní služby, tj. 3× 100 Kč za každý z úkonů právní služby hrazený podle § 14b odst. 1 vyhlášky; d/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (platební místo).
17. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 200 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 800 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.