Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 14 960 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 6 662,81 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 18 109,26 Kč, úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 8 148,15 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 21 % ročně z částky 8 148,15 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 960 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 6 662,81 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 18 109,26 Kč, úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 8 148,15 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 21 % ročně z částky 8 148,15 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], IČ: [IČO] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným byla dne 28. 10. 2011 uzavřena smlouva o půjčce č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednanými poplatky. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Do doby postoupení pohledávky žalovaný uhradil celkem 18 088 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, na kterou však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K projednání věci samé nebylo nařízeno jednání v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili, souhlas se ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, neboť účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, že s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasí a současně byli ve výzvě k vyjádření o tomto právním následku poučeni.
4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.
5. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 21. 9. 2023 se společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], sídlem [adresa], jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli, že postupitel postupuje postupníkovi za podmínek stanovených smlouvou nezajištěné pohledávky vzniklé ze smluv o půjčce anebo smluv o zápůjčce, jakožto smluv o spotřebitelském úvěru specifikovaných v příloze č. 1 smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovaným (označeným jménem, příjmením) uvedením čísla smlouvy ([Anonymizováno]). V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 29. 9. 2023, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán dne 27. 10. 2023, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na nového věřitele, žalobkyni, a současně jej vyzývá k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení oznámení. Ze smlouvy o půjčce č. [hodnota] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 28. 10. 2011 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému částku 18 000 Kč, a žalovaný se zavazuje zaplatit za poskytnutí půjčky poplatek ve výši 15 048 Kč, přičemž poplatek je vypočten jako součet úroku stanoveného pevnou částkou ve výši 2 298 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 420 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 330 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách, ve výši 551 Kč, resp. poslední splátky ve výši 539 Kč, když první splátku je nutné zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje převzetí jistiny půjčky. Žalobkyně k prokázání toho, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala, před uzavřením smlouvy, úvěruschopnost žalovaného, předložila zákaznickou kartu ze dne 28. 10. 2011. V zákaznické kartě podepsané žalovaným a osobou oprávněnou jednat za právní předchůdkyni žalobkyně je formou ručního vyplnění předtištěného formuláře uvedeno, že žalovaný žádá o půjčku ve výši 18 000 Kč, ohledně majetkových a osobních poměrů je formou zaškrtnutí předtištěné varianty uvedeno následující, druh bydlení žalovaného – spoluvlastník, jako zdroj příjmu žalovaného je zaškrtnuto hlavní pracovní úvazek. Ohledně příjmů a výdajů je vyplněna výše příjmu 8 527 Kč, další příjmy domácnosti 15 000 Kč, nájem 5 800 Kč, telefon 200 Kč, splátky půjček, výživné 4 950 Kč výdaje na domácnost 3 000 Kč. Údaje měly být ověřeny dle výměry podpory, nájemní smlouvy, SIPO. Žalobkyně, prostřednictvím advokáta, vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu, jak bylo zjištěno z výzvy ze dne 20. 8. 2024 a připojeného podacího lístku, nejpozději 4. 9. 2024.
6. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.
7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
8. Dle § 657, § 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále jen obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.
9. Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Dle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.
10. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
11. Aktivní legitimace žalobkyně je dána jako právní nástupkyně původního věřitele, na základě § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 odst. 1 o.z.). Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě postoupení pohledávky smlouvou ze dne 21. 9. 2023.
12. Právní vztah založený mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu ze dne 28. 10. 2011 soud posoudil jako smlouvu o půjčce. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv konsenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Žalobkyně prokázala, že byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o půjčce a že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ujednanou částku jako předmět půjčky. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný byl v postavení spotřebitele, na předmětný právní vztah tak dopadal zákon o spotřebitelském úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně tak byla povinna před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného a poskytnout zápůjčku jen tehdy, pokud bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
13. Žalobkyně k prokázání splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného předložila soudu vyplněný formulář nazvaný karta zákazníka, ve kterém jsou zaznamenány údaje o příjmu, zdroji příjmu, bydlení a výdajích žalovaného. Z formuláře se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala údaje o případných dalších závazcích žalovaného, ačkoli tyto údaje jsou snadno dostupné prostřednictvím sdílených databází a je běžnou praxí v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů prověřovat žadatele o úvěrech v registrech informací o jejich závazcích a plnění platebních povinností. Požadavek na provedení takovéhoto ověření není zcela jistě požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec odborné péče při poskytování spotřebitelských úvěrů. Stejně tak, že z formuláře zjevné, že právní předchůdkyně žalovaného nijak neověřovala tvrzenou výši výdajů na bydlení.
14. Soud po zhodnocení zjištění vyplynuvších z provedených důkazů došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ačkoli nedostatečně ověřila příjmy a výdaje žalovaného, jak vyplývá ze zákaznické karty, žalobkyně neověřila příjem žalovaného (listiny které jsou uvedeny, že sloužily k ověření nejsou listina, z nichž by bylo možné zjistit příjem žalovaného) ani tvrzení o tom, že nemá další závazky ze spotřebitelských úvěrů, nezjišťovala dokonce ani to, zda není na žalovaného vedeno exekuční řízení. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má z předložených důkazů za to, že nedošlo ke skutečnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, tak aby byl naplněn účel zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz).
15. Uvedené pak soud posoudil jako jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), smlouva je tedy ve smyslu § 39 obč. zák. z tohoto důvodu neplatná. Neplatnost smlouvy stanovená § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak neplatností absolutní a soud je povinen k ní přihlédnout, aniž by se jí kterýkoliv z účastníků řízení musel dovolat.
16. Soud nárok žalobkyně po výše uvedeném závěru, že smlouva o půjčce je neplatná, posoudil jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení dle § 451 obč. zák. Žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 18 000 Kč, a tímto došlo k jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně jako právní nástupkyně původního věřitele, získáním majetkového prospěchu plněním z neplatného právního úkonu (smlouvy o půjčce). Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Žalovaný však již uhradil právní předchůdkyni žalobkyni více, než činila poskytnutá jistina. Žalovaného tak žádná povinnost k zaplacení nestíhá, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť procesně plně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.