28 C 449/2025

Odůvodnění

1. Žalobou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovaná povinna jí zaplatit částku 12 405,96 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 659,58 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 954,92 Kč, zákonný úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 10 581,57 Kč za dobu od 29. 4. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 9 681,57 Kč za dobu od 29. 4. 2025 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], IČ: [IČO] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovanou byla dne 1. 6. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též jako smlouva), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalované čerpat opakovaně bezúčelový úvěr až do výše 10 000 Kč. Žalovaná neplnila smluvní podmínky řádně a včas a právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky, žalovaná dlužnou částku nezaplatila a úvěr byl v souladu se ujednáním smlouvy zesplatněn ke dni 3. 11. 2024. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 20252. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti žalované, která, ač řádně a včas předvolána, se k soudu bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala.4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.5. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 28. 4. 2025 se společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], sídlem [adresa], jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že postupitel postupuje postupníkovi za podmínek stanovených smlouvou nezajištěné pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce specifikované v příloze č. 1 smlouvy, které uzavřel postupitel jako věřitel se svými zákazníky jako dlužníky. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovanou (označeným jménem, příjmením) uvedením čísla smlouvy. V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 28. 4. 2025, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán dne 22. 5. 2025, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na nového věřitele, žalobkyni, a současně ji vyzývá k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení oznámení.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že ve smlouvě je jako věřitel označena právní předchůdkyně žalobkyně a jako zákazník žalovaná, ve smlouvě je sjednáno, že věřitel poskytne zákazníkovi bezúčelový, spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru, 10 000 Kč, smlouva je uzavřena na dobu neurčitou, bankovní účet zákazníka č. [č. účtu], je sjednán způsob splácení a zápůjční úroková sazba. Žalobkyně předložila fotografii občanského průkazu žalované, z čehož má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy ověřovala totožnost žalované. Ze sdělení [banka].s. a z výpisu z účtu soud zjistil, že učet č. [č. účtu], uvedený ve smlouvě, je účet žalované, a z výpisu z tohoto účtu soud zjistil, že dne 1. 6. 2024 byla na tento připsána platba 10 000 Kč, což ve spojení se zjištěními, z přehledu plateb a čerpání k půjčce č. [hodnota], soud vyhodnotil tak, že žalovaná na základě smlouvy čerpala částku 10 000 Kč. Z přehledu plateb a čerpání k půjčce č. [hodnota] soud dále zjistil, že žalovaná uhradila 860,45 Kč. Z dopisu ze dne 29. 9. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzývá v tomto dopise žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude uhrazena, bude úvěrová smlouva zesplatněna. Žalobkyně, prostřednictvím advokáta, vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu, jak bylo zjištěno z výzvy ze dne 29.7. 2025 a připojeného podacího lístku, nejpozději do 13. 8. 2025.7. Z výplatního lístku žalované, které předložila žalobkyně, má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, měla při vyhodnocení úvěruschopnosti žalované tyto výplatní lístky k dispozici.8. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.9. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na smlouvě smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z., přičemž na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst.

2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnost.10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, k tomu aby došlo k naplnění účelu zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.12. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Z předložených důkazů vyplývá, že byl zjišťován a ověřován pouze příjem žalované, nikterak nebyly ověřovány a zjišťovány skutečné výdaje žalované, zejména výdaje na bydlení a další splátkové zatížení žalované, přičemž zjištění nahlédnutím do příslušných registrů spotřebitelských úvěrů ke zjištění těchto údajů, považuje soud nerozporně za součást odborné péče poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K soud přihlíží i bez návrhu.13. Je-li smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, je žalovaná povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu, jiné povinnosti žalované z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba žalobě lze vyhovět co do částky 9 139,55 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla opakovaně vyzvána k uhrazení dluhu, naposledy předžalobní upomínkou, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatky, úroky), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně však soud reflektoval, že v případě, že žalovaná neuhradí povinnost uloženou jí tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalované v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. podle poměru úspěchu ve věci. Při výpočtu poměru úspěchu ve věci soud zohlednil příslušenství pohledávek stabilizované ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně úspěšná co do 56,50 % nároku, po odečtení neúspěchu od úspěchu vychází, že žalobkyně má vůči žalované právo na úhradu 13 % svých účelně vynaložených nákladů řízení, z celkových 5 271,30 Kč, tj. 685,30 Kč. Jedná se o tyto účelně v řízení vynaložené náklady: a/ soudní poplatek 800 Kč; b/ odměna za zastupování advokátem podle § 14b odst. 1 (bod 2.) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni poskytnutí úkonu právní služby, (dále jen „vyhláška“), za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky, tj. 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, 400 Kč za písemnou výzvu k plnění předcházející návrhu ve věci samé a 400 Kč za písemný návrh ve věci samé (žalobu), a dále podle § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky ve výši 1 540 Kč za účast u jednání dne 25. 2. 2026; c/ náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby v paušální částce 100 Kč na jeden úkon podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a náhrada hotových výdajů advokáta za 1 úkon právní služby v paušální částce 450 Kč na jeden úkon podle § 13 odst. 4 vyhlášky; d/ 100 Kč jako 1/3 náhrady za promeškaný čas advokáta podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky za čas strávený cestou z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 25. 2. 2026 v rozsahu 2 započatých půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky; e/ 105,36 Kč jako 1/3 náhrady cestovních výdajů advokáta ve výši podle § 13 odst. 5 vyhlášky za cestu z Havířova do Karviné a zpět k jednání dne 25. 2. 2026, osobním automobilem zn. Toyota, RZ [SPZ] (ujeto celkem 33 km, průměrná spotřeba benzinu automobilového 95 oktanů 10,6 l na 100 km, průměrná cena benzinu za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km podle vyhlášky č. 573/2025 Sb.); f/ náhrada za 21% daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů za úkony právní služby - podání ze dne 21. 1. 2026, když tímto podáním žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce reagovala na výzvu soudu k odstranění vad a nedostatků žaloby, přičemž od žalobce zastoupeného advokátem lze oprávněně požadovat, aby žaloba netrpěla vadami. V případě, že tomu tak není a žalobce musí žalobu opravovat či doplňovat, nelze náklady s tím spojené považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nichž má procesně úspěšný účastník právo.15. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně (platební místo). O lhůtě k zaplacení náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.