Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu výrokem I. tohoto rozsudku řádně a včas, je povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jehož výše odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů, a to od prvého dne prodlení do úplného zaplacení dlužné částky.
II. Žaloba se zamítá co do částky 16 109,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 822,51 Kč, úroku z prodlení z částky 30 562,57 Kč za dobu od 2. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úroku ve výši 30 % ročně z částky 27 340,82 Kč za dobu od 2. 2. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem I. stupně ve výši 429 Kč, na bankovní účet č. [účet], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek ve výši a 42 909,85 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 822,51 Kč, úrokem z prodlení z částky 30 562,57 Kč za dobu od 2. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrokem ve výši 30 % ročně z částky 27 340,82 Kč za dobu od 2. 2. 2023 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota], kterou dne 27. 7. 2022 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyni žalobkyně společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa]. Na základě uzavřené smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 30 000 Kč, žalovaný čerpal 28 479 Kč. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách a hradit úroky z úvěru. Vzhledem k tomu, že pohledávka nebyla ze strany žalovaného uhrazena, došlo ke dni 2. 2. 2023 k zesplatnění celého úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění, na kterou však žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
2. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti žalovaného, který, ač řádně a včas předvolán, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.2. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.
3. Ve smlouvě o postoupení pohledávek datované dnem 7. 11. 2023 se společnost [právnická osoba]., IČ: [IČO], jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli (čl. I. smlouvy), že předmětem smlouvy je postoupení pohledávek postupitele vzniklých ze smluv o úvěru, které postupitel uzavřel jako věřitel se svými klienty jako dlužníky specifikovaných v seznamu pohledávek, který tvoří přílohu smlouvy. V příloze smlouvy č. 1 – seznamu pohledávek je uvedena pohledávka za žalovaným, označeným jménem a příjmením, specifikovaná číslem smlouvy. V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 4. 12. 2023, který byl dle připojeného podacího lístku odeslán téhož dne, oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému postoupení pohledávek, na nového věřitele, žalobkyni.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota] ze dne 27. 7. 2022, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr, s disponibilním úvěrovým limitem 30 000 Kč. První čerpání bude ve výši 28 479 Kč určené na nákup u obchodníka [právnická osoba]. Ve smlouvě je sjednán způsob splácení, výše úrokové sazby. Dle přehledu obratu na účtu [Anonymizováno] byla dne 27. 7. 2022 z účtu provedena platba ve výši 28 479 Kč, pod VS [var. symbol]. Uvedeným má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě předmětné smlouvy částku 28 479 Kč. Z předloženého přehledu transakcí ke smlouvě má soud za prokázané, že žalovaný uhradil dne 30. 8. 2022 částku 1 679 Kč.
5. Žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila listinu „Zpráva o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru [právnická osoba].“, v níž právní předchůdkyně žalobkyně uvádí, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavření smlouvy č. [hodnota] byla totožnost žalovaného ověřena dle občanského průkazu, identifikací na prodejně. Bylo provedeno ověření v registru SOLUS, insolvenčním rejstříku, registru CRIF. Bylo kalkulováno se mzdou ve výši 35 000 kč, náklady na bydlení 2 000 kč, splátkami ve výši 7 956 kč, údaje byly ověřeny z příslušných registrů.
6. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou vyhotovenou zástupcem žalobkyně ze dne 23. 9. 2024 k uhrazení dluhu, ve lhůtě do 8. 10. 2024. Dle připojeného podacího lístku byla výzva odeslána prostřednictvím České pošty s. p. dne 24. 9. 2024.
7. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.
8. Z dalších listinných důkazů soud nezjistil pro rozhodnutí ve věci žádné právně relevantní skutečnosti.3. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z., na kterou v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný uzavíral tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.4. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.5. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou, vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena. Dle uvedených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.6. Z provedeného dokazování, i samotného tvrzení žalobkyně soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala výši příjmu a výdajů žalovaného, vyšla toliko z jeho tvrzení, což vyhodnotil s ohledem na výše uvedené tak, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tedy poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K této neplatnosti soud dle ZoSÚ ve znění účinném od 29. 5. 2022, tedy ve znění účinném v době uzavření smlouvy, přihlíží i bez návrhu.7. Je – li smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému 28 479 Kč, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaný již podle smlouvy žalobkyni zaplatil, což byla částka 1 679 Kč. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 26 800 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne 23. 9. 2024, a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (úrok), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně však soud reflektoval též to, že v případě, že se žalovaný neuhradí povinnost uloženou mu tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalovaného v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
10. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 429 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 1 717 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 2 146 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.