Výrok
I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně za dobu od 15. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Karviné do 3 dnů od právní moci rozsudku nedoplatek soudního poplatku za řízení před soudem 1. stupně ve výši 200 Kč, na bankovní účet č. [účet], variabilní symbol 28110007026.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení pohledávek ve výši 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně za dobu od 15. 3. 2024 do zaplacení, jako nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 31. 7. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]., se sídlem [adresa], IČO: [IČO], a žalovaným, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal hradit ve splátkách 4 000 Kč měsíčně, vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný splátky řádně a včas nesplácel, dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná 15. 8. 2023. Nárok uplatněný žalobou představuje neuhrazený smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně za období 90 dnů počítaných od 16. 8. 2023, který byl žalovaný povinen zaplatit dle předmětné smlouvy o úvěru. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023, a to s účinností ke dni 1. 3. 2024. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti účastníků i zástupce žalobkyně; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti; žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k soudu bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal.
4. Ze skutkových zjištění učiněných z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.
5. Ve smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru č.[hodnota] ze dne 31. 7. 2023 se společnost [právnická osoba]. zavazuje poskytnout žalovanému hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč s měsíční úrokovou sazbou 40 %, úvěr je sjednáván na dobu 6 měsíců, celková částka spotřebitelského úvěru dle smlouvy je tedy splatná ke dni 15. 1. 2024. Po dobu trvání smlouvy bude úrok z poskytnuté jistiny žalovaným hrazen formou pravidelných měsíčních splátek bez umoření jistiny. Výše každé jednotlivé splátky úroku činí 4 000 Kč, přičemž každá jednotlivá splátka je splatná vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Současně s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru. Příloha č. 1 smlouvy je označena jako „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ a je v ní uveden zaměstnavatel žalovaného, a výpočet schopnosti žalovaného splácet tak, že je uveden příjem ve výši 37 928 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 0 Kč, sázky 0 Kč, splátky sjednaného úvěru ve výši 4 000 Kč.
6. Dle předložených výstupů z jednotlivých rejstříků soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala před uzavřením smlouvy informace o žalovaném v rejstříku CRIBIS, SOLUS, REPI – Registr platebních informací, insolvenčním rejstříku, a v obchodním rejstříku ověřovala existenci zaměstnavatele žalovaného, kontrolovala platnost občanského průkazu žalovaného v registru neplatných dokladů vedeným [právnická osoba]. Žalobkyně dále předložila k důkazu k prokázání tvrzení o ověření úvěruschopnosti žalovaného výpisy z účtu žalovaného za období od 27. 4. 2023 do 26. 7. 2023, z těchto soud zjistil že v měsíci květnu činil počáteční zůstatek na účtu 64 Kč a konečný 0,58 Kč, celkem bylo na účet připsáno 91 694 Kč a odepsáno 91 757, 42 Kč. V měsíci červnu činil počáteční zůstatek 0,58 Kč a konečný 1 138,11 Kč, přičemž celkem bylo na účet připsáno 236 433,01 Kč a odepsáno 236 433,01 Kč, celkem 47 kreditních transakcí a 147 debetních transakcí. V měsíci červenci činil počáteční zůstatek 1 138,11 Kč a konečný -168,28 Kč, přičemž celkem bylo na účet připsáno 144 697,01 Kč a odepsáno 146 003,41 Kč, celkem [hodnota] kreditních transakcí a 105 debetních transakcí. Z přehledu transakcí je zjevné, že žalovaný provádí platby na sázky na internetu, čerpá půjčky od nebankovních společností (jak vyplývá z plateb připsaných mimo jiné od Rerum finace, Profi Credit, Home Credit). Z výpisu z účtu soud dále zjistil, že v měsíci květnu byla připsána na účet platba od [právnická osoba]. označená jako výplata ve výši 51 421 Kč, v červnu ve výši 47 172 Kč, v červenci ve výši 37 928 Kč, shodné informace o zaměstnavateli žalovaného a výši jeho příjmu plynou také z předložených výplatních pásek. Ve výpise nejsou platby, která by podle označení či výše daly vyhodnotit jako platby na náklady bydlení.
7. V rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023 se společnost [právnická osoba]., jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodli, že postupitel se zavazuje převést na postupníka blíže neurčený objem pohledávek nebo soubor pohledávek. Dle předávacího protokolu č. [hodnota] k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023, nabývá žalobkyně jako postupník pohledávky vymezené v předmětném protokolu, v seznamu předávaných pohledávek je specifikována pohledávka za žalovaným dle smlouvy. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 3. 2024 a poštovního podacího lístku soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek.
8. Shora uvedený skutkový stav soud právně posoudil následovně. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na ujednání smlouvy, která je ve smyslu § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ“), smlouvou o spotřebitelském úvěru a na smlouvu tak dopadá regulace stanovená tímto zákonem, neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a předmětem smlouvy je peněžitá zápůjčka. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, uvedené vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a návazně taktéž z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), v nichž soudy obsah odborné péče, definovaly v návaznosti na účel zákona jako vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
10. Z provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že při posuzování úvěruschopnosti nebyly řádně zjištěny a ověřeny výdaje žalovaného, a to zejména výdaje na bydlení, když tyto tvoří zásadní a nezbytnou složku výdajů každého člověka, a současně není zjištění a ověření těchto výdajů nikterak obtížné (např. předložením nájemní smlouvy). Zejména však nebyly nikterak vyhodnoceny skutečnosti vyplývající z výpisů z účtu žalovaného, ze kterých právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela, tedy to, že žalovaný měsíčně utratil násobně více než činil jeho příjem, přičemž čerpal z prostředků získaných z půjček či úvěrů. Zcela zjevně žalovaný nebyl schopen splácet další závazky. Právní předchůdkyně žalobkyně také v rozporu s jí známými skutečnostmi vyšla při výpočtu schopnosti žalovaného splácet z nesprávného údaje, že žalovaný není zatížen splácením jiných spotřebitelských úvěrů.
11. Ze všech výše uvedených důvodů právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, a poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.
12. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, jak bylo uvedeno výše a žalovaného stíhá toliko povinnost vrátit jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly, nelze přiznat nárok opírající se o ujednání neplatné smlouvy (sjednanou povinnost žalovaného zaplatit úrok). Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul. Pro úplnost soud poznamenává, že není vázán právním posouzením platnosti či neplatnosti smlouvy implicitně obsaženým v elektronickém platebním rozkaze vydaným Okresním soudem v Karviné pod č. j. EPR [číslo] -8, na který odkazovala žalobkyně (§ 135 o. s. ř. a contrario), tedy byl v tomto řízení nadán pravomocí k posouzení platnosti smlouvy, na níž žalobkyně zakládala nárok uplatněný žalobou, bez jakéhokoli omezení.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť procesně plně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
14. Výrokem III. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 200 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 800 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.