28 C 76/2025

Odůvodnění

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 34 573,11 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 842,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 153,21 Kč, úroku z prodlení z částky 14 784,28 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení ve výši 10 %, úroku ve výši 15 % ročně z částky 13 821,45 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, částky 49 473,10 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 14 743,99 Kč, úroku z prodlení z částky 27 723,10 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení ve výši 10 %, úroku ve výši 24 % ročně z částky 27 723,1 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa], PSČ [adresa], a žalovanou došlo dne 13. 8. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], a dne 28. 9. 2018 k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] mezi žalovanou a společností [právnická osoba], IČO: [IČO]. Na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota], právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 1 829 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 9 310 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 763 Kč, úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 420 Kč, celkovou dlužnou částku ve výši 35 322 Kč se zavázala splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 2 523 Kč, poslední splátka měla být splatná dne 13. 10. 2019. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právo právní předchůdkyně žalobkyně na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Neuhrazená jistina se úročí úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Pohledávky ze smlouvy byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024. Na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota], právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 21 500 Kč, celkovou dlužnou částku ve výši 46 500 Kč se zavázala splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 3 250 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právo právní předchůdkyně žalobkyně na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Neuhrazená jistina se úročí úrokovou sazbou ve výši 24 % ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Pohledávky ze smlouvy byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024, pohledávka ze společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO] přešla na společnost [právnická osoba]. na převodu části závodu k němuž došlo s účinností ke dni 28. 9. 2018.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.

4. Ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 se společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodly, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky uvedené v Příloze č. 1, seznamu pohledávek, a to zaplacením úplaty sjednané ve smlouvě. Dle potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 8. 10. 2024 byla úplata uhrazena dne 8. 10. 2024. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovanou (označenou jménem, příjmením, rodným číslem) uvedením čísla smlouvy. V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 14. 10. 2024 oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávek ze smlouvy č. [hodnota] a č. [hodnota].

5. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 13. 8. 2018 mezi [právnická osoba]., právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovanou, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované 19 000 Kč, a žalovaná se zavazuje uhradit souhrnnou částku 35 322 Kč, skládající se z jistiny, úroku ve výši 1 829 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 9 310 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 763 Kč, a poplatku za inkasu plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 3 420 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 523 Kč, když první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že přijala v hotovosti celou výše uvedenou částku spotřebitelského úvěru.

6. Z přehledu transakcí ke smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 10 248,90 Kč.

7. Před uzavřením smlouvy o úvěru měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici údaje uvedené ve vyplněném formuláři „Žádost o úvěr“, který byl žalovanou a osobou jednající za právní předchůdkyni žalobkyně podepsán dne 13. 8. 2018. Ve formuláři je uvedeno, že žalovaná je na má příjem ze zaměstnání ve výši 13 500 Kč, výdaje na bydlení, energie ve výši 3 000 Kč a na dopravu, jídlo, osobní náklady 3 410 Kč. Údaje měly být uvěřeny z výplatní pásky a potvrzení od zaměstnavatele. Žalobkyně dále předložila listiny, uvedené v žádosti o úvěr, a to pracovní smlouvy ze dne 1. 2. 2018, uzavřenou s žalovanou jako zaměstnancem, a potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu.

8. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 24. 7. 2018 mezi [právnická osoba], IČO: [IČO], právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovanou, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované 25 000 Kč, a žalovaná se zavazuje uhradit souhrnnou částku 46 500 Kč v 14 měsíčních splátkách ve výši 3 250 Kč, když první splátka je splatná 24. dne v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že přijala v hotovosti celou výše uvedenou částku spotřebitelského úvěru.

9. Z přehledu transakcí ke smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaná uhradila celkem 9 526,90 Kč.

10. Před uzavřením smlouvy o úvěru měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici údaje uvedené ve vyplněném formuláři „Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru“, který byl žalovanou a osobou jednající za právní předchůdkyni žalobkyně podepsán dne 24. 7. 2018. Ve formuláři je uvedeno, že žalovaná je zaměstnanec, je vdaná, , bydlí v nájmu, má pracovní smlouvu na dobu neurčitou, příjem má ve výši 11 475 Kč, průměrné příjmy celé domácnosti činní 30 000 Kč, výdaje na bydlení (nájem a energii)činní celkem 7 080 Kč, na stravování, výživné vynakládá 4 000 Kč, a ostatní výdaje má ve výši 500 Kč, průměrné měsíční výdaje žadatele celkem jsou 5 790 Kč, a průměrné měsíční výdaje celé domácnosti jsou 11 580 Kč, Údaje měly být ověřeny z pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a pokladním dokladům k nájmu. Žalobkyně dále předložila listiny, uvedené v žádosti o úvěr, a to pracovní smlouvu a pokladní doklady, přičemž z pracovní smlouvy soud zjistil, že je uzavřena s žalovanou jako se zaměstnancem, a pokladní doklady prokazuují uhrazení částky 7 080 Kč, jako nájmu za měsíc 5/2018 a za měsíc 7/2018.

11. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podání žaloby prostřednictvím advokáta výzvou ze dne 24. 1. 2025, ve lhůtě do 8. 2. 2025. Dle poštovního podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému dne 24. 1. 2025.

12. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.

13. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalované) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na obě smlouvy v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

14. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že z předložených důkazů nevyplývá, že by došlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti žalované, předložená „žádost o úvěr“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

16. V případě obou smluv v rámci posouzení úvěruschopnosti nebyly objektivně zjištěny další závazky žalované ze spotřebitelských úvěrů, a v případě smlouvy ze dne 13. 8. 2018 nebyly ověřeny tvrzené výdaje na bydlení, které nadto byly uváděny žalovanou v také výši, než to ze strany poskytovatele úvěru mělo vést k pochybnosti o pravdivosti tohoto tvrzení. Soud vychází z právního názoru, že je nutno trvat na tom, aby poskytovatel úvěru alespoň výdaje na bydlení a další závazky žalované ze spotřebitelských úvěrů ověřil. Dále je pak jistě součástí odborné péče zjištění celkového splátkového zatížení spotřebitele, a to objektivním způsobem, výstupem z příslušných registrů. Uvedené závěry soud činní i v kontextu toho, že v obou smlouvách byl sjednán poplatek za vyhodnocení úvěru. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom, že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smluv stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR-Finance s.r.o. v. GK., ve věci C-679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

17. Jsou - li smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovanou absolutně neplatné ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované podle neplatných smluv celkem 34 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již zaplatila, což byla částka 10 248,90 Kč na smlouvu ze dne 13. 8. 2018, a částka 9 526,90 Kč na smlouvu ze dne 24. 7. 2018. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 24 224,10 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině z obou smluv, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky a žalobu zamítl co do úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatky, úrok), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny, vycházeje přitom z toho, že žalovaná je dle předmětného ustanovení zákona povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná uváděla, že není v jejích možnostech uhradit celou dlužnou částku najednou a k tomu, jaké jsou její možnosti vrátit zůstatek na poskytnuté jistině uvedla, že nejvýše je schopna hradit 1 500 Kč až 2 000 Kč měsíčně, nyní je nezaměstnaná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná při uzavření smlouvy měla průměrný měsíční příjem cca 12 000 Kč, a soud tedy vychází z toho, že příjmu v této výši je schopna dosahovat i nyní. K této výši příjmu se pak splátka ve výši 1 500 Kč nejeví jako nepřiměřená. Soud proto zavázal žalovanou, aby dlužnou jistinu uhradila ve splátkách ve výši 1 500 Kč. K určení lhůty pro uhrazení zůstatku na jistině dle § 87 ZoSÚ soud uvádí, že nelze vyjít k judikatury vymezující podmínky pro určení splátek dle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť se jedná o dva odlišné právní instituty, kdy v případě určení lhůty k vrácení jistiny dle § 87 ZoSÚ zákon stanoví toliko jedné kritérium a to možnosti spotřebitele, hlediska na straně poskytovatele úvěru (věřitele) jsou irelevantní, soud tedy do své úvahy nemůže zahrnout to, aby délka splácení nepřiměřeně nezasáhla do majetkové sféry věřitele, tak jako při určení pariční lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ostatně je nutno nepouštět ze zřetele, že právo spotřebitele na uhrazení zůstatku jistiny v době přiměřené jeho možnostem je součástí sankčního následku stíhajícího poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostál svým povinnostem dle § 86 ZoSÚ.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co do více než poloviny požadovaného nároku a procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

19. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 831 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 3 324 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 4 155 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.