28 C 78/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit jí částku 20 864 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 112,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 565,88 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 9 006,17 Kč za dobu od 2. 9. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 8 % ročně z částky 8 627,75 Kč za dobu od 2. 9. 2024 do zaplacení, s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa], PSČ [adresa], a žalovanou došlo dne 20. 2. 2023 k uzavření Smlouvy o úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 507 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč, úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč, celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč se zavázala splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč. Žalovaná poslední splátku uhradila dne 16. 3. 2023, dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právo právní předchůdkyně žalobkyně na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Neuhrazená jistina se úročí úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě. Pohledávky ze smlouvy byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, soud věc projednal a rozhodl na jednání dne konaném v nepřítomnosti žalované; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k soudu bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala.

4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí zjištění.

5. Ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 se společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], jako postupitel a žalobkyně jako postupník dohodly, že postupitel postupuje postupníkovi pohledávky uvedené v Příloze č. 1, seznamu pohledávek, a to zaplacením úplaty sjednané ve smlouvě. Dle potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 8. 10. 2024 byla úplata uhrazena dne 8. 10. 2024. V příloze smlouvy je specifikována pohledávka za žalovanou (označenou jménem, příjmením, rodným číslem) uvedením čísla smlouvy. V dopise „Oznámení o postoupení pohledávek“ ze dne 14. 10. 2024 oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalované postoupení pohledávek ze smlouvy č. [hodnota].

6. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že smlouva byla uzavřena dne 20. 2. 2023 mezi [právnická osoba]., právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovanou, ve smlouvě si smluvní strany sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované 10 000 Kč, a žalovaná se zavazuje uhradit souhrnnou částku 18 592 Kč, skládající se z jistiny, úroku ve výši 507 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč, a poplatku za inkasu plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 1 800 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, když první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že přijala v hotovosti celou výše uvedenou částku spotřebitelského úvěru.

7. Z přehledu transakcí ke smlouvě č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaná uhradila dne 8. 1. 2023 částku 2 728 Kč.

8. Před uzavřením smlouvy o úvěru měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici údaje uvedené ve vyplněném formuláři „Žádost o úvěr“, který byl žalovanou a osobou jednající za právní předchůdkyni žalobkyně podepsán dne 20. 2. 2023. Ve formuláři je uvedeno, že žalovaná je na má příjem ze starobního důchodu a příspěvku na péči, příjem byl ověřen z výpisu z bankovního účtu a složenky. Pro výpočet disponibilní částky pro splácení úvěru bylo kalkulováno s těmito položkami: příjem – důchod 13 846 Kč, příspěvek na péči 12 800 Kč, náklady na bydlení, energie 9 800 Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 8 510 Kč, srážky ze mzdy, výživné ve výši 725 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 796 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost k dítěti do 26 let.

9. Žalobkyně dále předložila listiny, uvedené v žádosti o úvěr, fotografii obrazovky mobilního telefonu ze které soud zjistil, připsání částky 12 800 od úřadu práce, příspěvku na péči za měsíc únor a leden 2023, prosinec 2022, fotografii ústřižků poštovních složek, prokazující vyplacení důchodu žalované, a fotografii první strany rozsudku Okresního soudu v Karviné, kdy ve výroku II. rozsudku je žalovaná jmenována opatrovníkem [jméno FO], jako osoby omezené ve svéprávnosti.

10. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu před podání žaloby prostřednictvím advokáta výzvou ze dne 24. 1. 2025, ve lhůtě do 8. 2. 2025. Dle poštovního podacího lístku byla výzva odeslána žalovanému dne 24. 1. 2025.

11. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.

12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 o. z., podle kterého přenechá-li zapůjčitel (právní předchůdkyně žalobkyně) vydlužiteli (žalované) zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Na tuto smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb., zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

13. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud přihlédne k neplatnosti i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů. Soud má za to, že z předložených důkazů nevyplývá, že by došlo k dostatečnému prověření úvěruschopnosti žalované, předložená „žádost o úvěr“ plní (navíc jen částečně) tuto povinnost neúplně a toliko formálně, nepostačuje k naplnění účelu zákona, jak jí vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.

15. Žalobkyně uvedla, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno na základě údajů uvedených v žádosti o úvěr. Z této listiny má soud za prokázané, že byl ověřován toliko příjem žalované, nikoli její výdaje. Soud vychází z právního názoru, že je nutno trvat na tom, aby poskytovatel úvěru alespoň výdaje na bydlení a další závazky žalované ze spotřebitelských úvěrů ověřil. Dále je pak jistě součástí odborné péče zjištění celkového splátkového zatížení spotřebitele, a to objektivním způsobem, výstupem z příslušných registrů. Uvedené závěry soud činní i v kontextu toho, že ve smlouvě byl sjednán poplatek za vyhodnocení úvěru. Dále pak má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nesprávně zahrnula do celkových příjmů žalované též příspěvek na péči, který však náleží osobě, jíž byla žalovaná ustanovena opatrovníkem a má sloužit k uspokojování jeho potřeb, zcela jistě se tak nejedná o příjem žalované, který pro sebe může spotřebovat. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně neověřila výši výdajů výdaje žalované, a zjištěné skutečnosti nedostatečně vyhodnotila, a tedy při určení částky, se kterou žalovaná disponuje po uhrazení měsíčních nákladů a ze které může hradit splátky, vyšla z nedostatečně zjištěných a ověřených údajů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K této neplatnosti soud dle ZoSÚ ve znění účinném od 29. 5. 2022, tedy ve znění účinném v době uzavření smlouvy, přihlíží i bez návrhu.

16. Jeli smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované 10 000 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy žalobkyni zaplatila, což byla částka 2 728 Kč. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 7 272 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovanou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla vyzván k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne 24. 1. 2025, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (poplatky, smluvní pokuta), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Současně však soud reflektoval též to, že v případě, že se žalovaná neuhradí povinnost uloženou jí tímto rozsudkem řádně a včas, dostane se ve smyslu § 1968 o. z. do prodlení, s čímž je spojeno právo žalobkyně jako věřitele na zaplacení úroku z prodlení, proto současně s uložením povinnosti k zaplacení zůstatku na jistině rozhodl o povinnosti žalované v případě, že se dostane do prodlení se splněním uložené povinnosti, tedy dluh řádně a včas nesplní, zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co do více než poloviny požadovaného nároku, se zohledněním výše příslušenství stabilizovanému ke dni rozhodnutí soudu a procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

18. Výrokem IV. rozsudku soud uložil žalobkyni zaplatit na nedoplatku soudního poplatku za zahájené řízení částku 205 Kč. Žalobkyně uhradila za zahájené řízení soudní poplatek ve výši 820 Kč určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. V dané věci však elektronický platební rozkaz nebyl vydán, a proto dle položky 2 bodu 2 Sazebníku je žalobkyně povinna uhradit soudní poplatek ve výši 1 025 Kč dle položky 1 Sazebníku, a soud tak v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích doměřil nedoplatek soudního poplatku a zavázal žalobkyni k jeho úhradě.