Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části zaplacení částky 10 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35 000 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení a částky 10 775 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 9. 1. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 775 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] uzavřela s žalovaným dne 29. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem 25 000 Kč prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz, na základě níž žalovaný načerpal úvěr v konečné výši 25 000 Kč na dobu neurčitou se splácením každý měsíc k 13. dni v měsíci, s úrokem 40 % měsíčně s tím, že smlouva trvá do úplného splacení jistiny úvěrovaným. Žalobkyně uvedla, že nabyla žalovanou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 mezi původní věřitelkou společností [právnická osoba]., IČ [IČO] a společností [právnická osoba].[IČO] IČO, a dále dle smlouvy o postoupení pohledávek z 10. 6. 2025 uzavřené mezi společností [právnická osoba].[IČO] IČO, a žalobkyní. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou, byl opakovaně upomínán, ke dni 16. 5. 2024 žalobkyně úvěr zesplatnila, žalovaný však ani po odeslání předžalobní výzvy poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 25 000 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 10 000 Kč a zákonným úrokem z prodlení od data zesplatnění a smluvní pokutu ve výši 10 775 Kč. Co se týče úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že původní věřitelka úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, když jí měl žalovaný poskytnout výpisy z bankovního účtu/výplatní pásky a dále byl lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Žalovaný dosud neuhradil na žalovanou pohledávku ani přes předžalobní výzvu ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se předvolaná zástupkyně žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni, zástupkyně žalobkyně svou neúčast (a neúčast žalobkyně) omluvila, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále také jen „o. s. ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 29. 1. 2024 soud zjistil, že mezi původní věřitelkou [právnická osoba]., IČ [IČO] a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do úvěrového rámce 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit s měsíčním úrokem 40 %. Smlouva byla podepsána prostřednictvím SMS verifikačního kódu 47736, který vycházel ze smluvního ujednání mezi stranami. Pro případ prodlení byla v čl. IV sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení.
5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaný měl původní věřitelce uvést, že je svobodný, bydlí v pronajatém bytě, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba]. s měsíčním příjmem 32 895 Kč, jeho měsíční výdaje činí 12 000 Kč, není v exekuci, insolvenci, seznamu sankčních osob ani není osobou politicky exponovanou. Žádost není žalovaným nijak podepsána/verifikována.
6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že původní věřitelka poskytla žalovanému informace o úvěru před jeho uzavřením.
7. Ze souhlasu se zpracováním osobních údajů soud zjistil, že žalovaný souhlasil se zpracováním uvedených osobních údajů uvedených při uzavírání smlouvy o úvěru s původní věřitelkou.
8. Z kopie občanského průkazu č. [hodnota] soud zjistil, že původní věřitelka ověřovala při uzavření smlouvy o úvěru totožnost žalovaného.
9. Z kopie řidičského průkazu č. [Anonymizováno] soud zjistil, že původní věřitelka ověřovala při uzavření smlouvy o úvěru totožnost žalovaného.
10. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 15. 5. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr žalovaného č. [hodnota] ke dni 15. 5. 2024 a vyzvala ho k úhradě částky 64 841,12 Kč do tří dnů od doručení dopisu. Odeslání/doručení dopisu žalovanému nebylo doloženo.
11. Z všeobecných obchodních podmínek účinných od 29. 8. 2023 soud zjistil podrobnosti ohledně smluv o úvěru uzavíraných mezi původní věřitelkou a žalovaným12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi původní věřitelkou a společností [právnická osoba]. ze dne 2. 6. 2025 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. [hodnota] ve výši 77 765 Kč byla postoupena z původní věřitelky na společnost [právnická osoba]. IČO [IČO] k 2. 6. 2025.13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba]. a žalobkyní ze dne 10. 6. 2025 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. [hodnota] ve výši 77 765 Kč byla postoupena ze společnosti [právnická osoba]. na žalobkyni ke dni zaplacení kupní ceny za postoupení.14. Z oznámení o postoupení pohledávky z 20. 7. 2025 včetně potvrzení o podání z 23. 7. 2025 soud zjistil, že původní věřitelka oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ve výši 75 979 Kč na společnost [právnická osoba]. a následně na žalobkyni. Oznámení o postoupení bylo žalovanému zasláno doporučeně dne 23. 7. 2025 na adresu uvedenou žalovaným ([adresa]).15. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby z 20. 7. 2025 včetně potvrzení o podání z 23. 7. 2025 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 86 723 Kč ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 29. 1. 2024 do tří dnů, tato byla žalovanému zaslána doporučeně dne 23. 7. 2025 na adresu uvedenou žalovaným ([adresa]).16. Ze sdělení [právnická osoba]. z 16. 4. 2026 soud zjistil, že majitelem a disponentem účtu č. [č. účtu] byl v roce 2024 pouze žalovaný a na tento účet byla zaslána v lednu 2024 platba ve výši 25 000 Kč pod VS [var. symbol] z účtu č. [č. účtu].17. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že žalobkyně je v této věci dle § 1 879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) aktivně legitimována, neboť smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 a ze dne 10. 6. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena z původní věřitelky na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení řádně oznámeno. Mezi původní věřitelkou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2 395 o. z., dle které se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala poskytnout žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky až do výše 30 000 Kč a žalovanému poskytla 25 000 Kč v lednu 2024. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to spolu s měsíčním úrokem 40 %, pro porušování hrazení splátek byl úvěr ke dni 15. 5. 2024 ze strany původní věřitelky zesplatněn. V době od uzavření smlouvy do rozhodnutí soudu žalovaný neuhradil ničeho, ať již právním předchůdkyním žalobkyně či přímo žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat, tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně svá tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nijak nedoložila a neprokázala.18. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno dne 14. 5. 2026, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o potřebě doplnit tvrzení a předložit důkazy k prokázání skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle §§ 580 a 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto původní věřitelka z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 25 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně má nárok na vrácení jistiny úvěru ponížené o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy uhradil žalobkyni/právním předchůdkyním žalobkyně (0 Kč). Soud proto přiznal žalobkyni částku 25 000 Kč. S ohledem na ochranu spotřebitele stanovenou v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kdy má žalovaný vrátit poskytnuté plnění v době přiměřené jeho možnostem, závisí doba splatnosti nikoliv od výzvy věřitele, ale od možnosti dlužníka. Nárok na úrok z prodlení z přiznané částky dle § 1 970 o. z. (z důvodu prodlení s plněním peněžitého závazku) vzniká žalobkyni, vzhledem k tomu, že nedošlo k dohodě o splatnosti mezi účastníky až po uplynutí stanovené hmotněprávní lhůty v rozsudku do tří dnů od právní moci rozsudku, shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. [spisová značka], žaloba proto byla zamítnuta i co do požadovaného příslušenství (pro předčasnost). Žalovaný by zavázán k zaplacení částky 25 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a teprve pokud svou povinnost nesplní ve stanovené lhůtě bude povinen zaplatit k peněžitému závazku také zákonný úrok z prodlení v aktuální výši. Ohledně úroku z prodlení může žalobkyně následně podat samostatnou žalobu. Ve zbývající části soud nároky, tj. co do částky 10 000 Kč (smluvní úrok), 10 775 Kč (smluvní pokuta) a zákonného úroku z prodlení z těchto částek, jako nedůvodné zamítl, neboť nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Lhůta k plnění byla uložena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro její prodloužení.19. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem, když žalovaný byl z procesního hlediska poměrně úspěšnější (55 % úspěch: 45 % neúspěch) a dle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly.