108 C 15/2022

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení celkem částky 809 630,18 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se žalovaným uzavřela dne 12. 11. 2018 prostřednictvím elektronického bankovnictví smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému konsolidační úvěr ve výši 782 256 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Z příchozích transakcí na účet žalovaného stanovila jeho příjem na částku 32 235 Kč a pro účely žádosti o úvěr použila částku 30 000 Kč. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 6 000 Kč a žalobkyně po zohlednění jeho situace stanovila jeho výdaje podle svého interního ekonomického modelu na částku 14 025 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl splátky mimo žalobkyni ve výši 0 Kč. Žalobkyně dotazem do [anonymizováno] zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti úvěr u žalobkyně se splátkou 7 912 Kč měsíčně, úvěr mimo žalobkyni se splátkou 8 395 Kč a oba tyto úvěry byly předmětným úvěrem konsolidovány. Dále měl žalovaný revolvingový úvěr mimo žalobkyni s limitem 27 000 Kč a orientační splátkou ve výši 2 250 Kč. Mezi účastníky byl v rámci konsolidačního úvěru sjednán úrok ve výši 6,90 % a žalovaný se zavázal úvěr splácet splátkami ve výši 9 090 Kč a za pojištění nemožnosti úvěr splácet částku 818 Kč Celkem žalovaný na úhradu tohoto úvěru zaplatil žalobkyni částku 129 463,51 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně neplatil a zůstatek úvěru se tak stal splatným dne 21. 5. 2020. Z titulu smlouvy o konsolidačním úvěru ze dne 12. 11. 2018 tak žalovaný dluží žalobkyni částku 782 256 Kč na vyčerpané a nezaplacené jistině, částku 79 671,50 Kč na smluvních úrocích ode dne poskytnutí úvěru do 21. 5. 2020, částku 345,50 Kč na zákonných úrocích z dlužných splátek do 21. 5. 2020, částku 900 Kč na upomínacích nákladech a částku 15 008 Kč na dlužných poplatcích za pojištění. Po odečtení zaplacené částky 129 463,51 Kč, je celková dlužná částka 748 717,30 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že dne 16. 1. 2019 uzavřela prostřednictvím elektronického bankovnictví se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] za účelem poskytnutí úvěrového rámce do výše 10 000 Kč, který byl dodatkem ze dne 22. 1. 2019 uzavřeným rovněž prostřednictvím elektronického bankovnictví navýšen na částku 20 000 Kč. Žalovaný vyčerpal celou částku 20 000 Kč a zavázal se úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 16,90 % splátkami po 500 Kč měsíčně, spolu s poplatkem za vedení a správu úvěrového účtu ve výši 50 Kč a spolu s poplatkem za pojištění pro případ nemožnosti splácet ve výši 199 Kč Ani v tomto případě žalovaný řádně nesplácel, zůstatek úvěru se stal splatným ke dni 21. 5. 2020 a žalovaný dluží žalobkyni na vyčerpané jistině částku 26 430,50 Kč, na smluvních úrocích částku 4 518 Kč, na zákonných úrocích z prodlení částku 27,91 Kč, na upomínacích nákladech částku 900 Kč, na poplatcích na pojištění 3 356 Kč a na poplatku za vedení účtu částku 850 Kč. Po odečtení zaplacené částky 12 850 Kč je dluh ve výši 23 232,41 Kč. Také v tomto případě žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z příchozích transakcí na účet žalovaného stanovila jeho příjem na částku 37 687Kč a pro účely žádosti o úvěr použila částku 30 000 Kč. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 8 000 Kč a žalobkyně po zohlednění jeho situace stanovila jeho výdaje podle svého interního ekonomického modelu na částku 14 800 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl splátky mimo žalobkyni ve výši 0 Kč. Žalobkyně dotazem do [anonymizováno] a do vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti kontokorentní úvěr u žalobkyně s orientační splátkou 2500 Kč měsíčně, úvěr u žalobkyně s limitem 10 000 Kč a splátkou 500 Kč, který byl navýšen na 20 000 Kč, spotřební úvěr u žalobkyně se splátkou 9 090 Kč a revolvingový úvěr mimo žalobkyni s limitem 15 000 Kč a splátkou 750 Kč. Naposledy žalobkyně také tvrdila, že mezi účastníky byla dne 26. 4. 2014 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, kterou byl žalovanému k jeho běžnému účtu č. [bankovní účet] poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč, jehož výše byla dodatkem ze dne 15. 2. 2019 navýšena na 35 000 Kč. V dubnu 2020 žalovaný překročil sjednanou výši kontokorentního úvěru a žalobkyně proto ke dni 15. 9. 2021 kontokorentní úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení do 30. 9. 2021. Žalovaný z této smlouvy dluží žalobkyni částku 37 301,77 Kč na nezaplacené jistině a částku 378,70 Kč na nezaplacených úrocích. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně se domáhá zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši.

2. Z listiny označené jako smlouva o kontokorentním úvěru, která není opatřena datem, má soud za prokázáno, že jako smluvní strany jsou označeny žalobkyně, coby úvěrující banka a žalovaný, coby úvěrovaný klient, předmětem smlouvy mělo být sjednání kontokorentního úvěru v celkové výši 5 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,9 % ročně. Smlouva obsahuje další vymezení práv a povinností smluvních stran. Z dodatků ke smlouvě o kontokorentním úvěru má soud za prokázáno, že se jedná o listiny, které nejsou opatřeny datem a v nichž je žalobkyně označena jako banka a žalovaný jako klient, dodatky obsahují postupné navýšení úvěrového rámce kontokorentního úvěru z částky 5 000 Kč na částku 15 000 Kč, následně na 20 000 Kč, 27 000 Kč, 30 000 Kč a 35 000 Kč Smlouva o kontokorentním úvěru ani dodatky ke smlouvě o kontokorentním úvěru nejsou opatřeny podpisem ani jedné ze smluvních stran.

3. Dne 12. 11. 2018 je datována smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní jako úvěrující bankou a žalovaným jako úvěrovaným klientem, předmětem této smlouvy mělo být poskytnutí úvěru v celkové výši 782 256 Kč s úrokovou sazbou ve výši 6,90 % ročně s tím, že použití úvěru je omezeno na sjednaný účel, jímž je dle textu smlouvy splacení dluhů žalovaného, vyplývajících z poskytnutí úvěru, který je žalobkyni pro žalovaného veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. V listině je formulována povinnost žalovaného úvěr splácet splátkami ve výši 9 090 Kč měsíčně. Smlouva není podepsána ani jednou ze smluvních stran.

4. Dne 16. 1. 2019 je datována smlouva o revolvingovém úvěru, v níž žalobkyně označená jako úvěrující banka a žalovaný jako úvěrovaný klient, předmětem smlouvy mělo být poskytnutí úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 16,90 % ročně a žalovaný se zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, to je ve výši 500 Kč měsíčně. Smlouva neobsahuje podpis smluvních stran. Dne 22. 1. 2019 je datován dodatek k této smlouvě o revolvingovém úvěru, v němž jsou označeny tytéž smluvní strany, a v němž je formulována dohoda smluvních stran o zvýšení limitu revolvingového úvěru na částku 20 000 Kč, ani tento dodatek není podepsán smluvními stranami. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z výše uvedených listin.

5. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 1. 2018 do 28. 2. 2019 má soud za prokázáno, že v lednu 2018 byl na účtu žalovaného debetní počáteční i konečný zůstatek, v tomto období mu byla vyplacena mzda ve výši 30 425 Kč. V březnu 2018 byl počáteční zůstatek na účtu žalovaného debetní, avšak konečný zůstatek kreditní, v tomto měsíci mu byla na mzdě vyplacena částka 21 478 Kč, a 14. 3. 2018 na jeho účet poukázána částka 64 903,30 Kč, označená jako úhrada z [právnická osoba] z účtu č. [bankovní účet] majitele [celé jméno žalovaného]. V dubnu 2018 byl počáteční i konečný zůstatek žalovaného na účtu kreditní s tím, že v tomto měsíci mu byla poukázána mzda ve výši 26 172 Kč. V květnu 2018 byl počáteční zůstatek na účtu žalovaného kreditní ve výši 3 304,76 Kč, avšak konečný zůstatek byl debetní ve výši – 13 857,78 Kč, v tomto období mu byla vyplacena mzda ve výši 25 572 Kč. V červnu 2018 byl počáteční debetní zůstatek a konečný kreditní zůstatek ve výši 28 636,93 Kč, to vše za situace, kdy od žalobkyně byla poukázána částka 65 483,70 Kč z účtu č. [bankovní účet] a žalovanému byla vyplacena mzda ve výši 36 788 Kč. V červenci 2018 byl počáteční i konečný zůstatek v kreditní výši a žalovanému byla vyplacena částka 29 250 Kč na mzdě. V srpnu 2018 byl počáteční zůstatek na účtu žalovaného kreditní ve výši 7 429,25 Kč, avšak konečný zůstatek opět debetní ve výši 13 684,52 Kč. Žalovanému byla v tomto měsíci poukázána mzda ve výši 36 732 Kč. V září 2018 byl počáteční i konečný zůstatek na účtu žalovaného debetní, žalovanému byla v tomto měsíci vyplacena mzda ve výši 42 027 Kč. V říjnu 2018 byl počáteční zůstatek debetní ve výši 22 318,98 Kč a konečný zůstatek kreditní ve výši 7 938,85 Kč, to vše za situace, kdy mu byla dne 5. 10. 2018 žalobkyní poukázána částka 56 059,70 Kč označená úhrada z [právnická osoba] z účtu č. [bankovní účet]. Mzda mu byla vyplacena ve výši 36 092 Kč. V listopadu 2018 byl počáteční i konečný zůstatek žalovaného na jeho bankovním účtu kreditní s tím, že v tomto měsíci celkem přišlo na jeho účet 180 007,67 Kč a odešlo 177 048,46 Kč. Mezi kladné položky náleží částka 106 671,60 Kč označená jako označená úhrada z [právnická osoba] z účtu č. [bankovní účet], částka 41 136 Kč představující mzdu a částka 27 200 Kč představující výplatu pojistné události. Dne 13. 11. 2018, tj. den následující poté, co na účet žalovaného byla připsána částka 106 671,60 Kč, vybral na pobočce žalobkyně v hotovosti částku 90 000 Kč. V prosinci 2018 byl počáteční zůstatek na účtu žalovaného kreditní, konečný zůstatek debetní ve výši 27 344,02 Kč. V tomto měsíci obdržel mzdu ve výši 37 808 Kč. V lednu 2019 byl počáteční i konečný zůstatek na účtu žalovaného debetní v částkách 27 344,02 Kč a 29 373,85 Kč. V kladných položkách v tomto měsíci je kromě mzdy ve výši 25 391 Kč, dále částka 4 000 Kč, 5 000 Kč a 2 500 Kč, představující jednorázové prodeje akcií a finance za to získané. 16. 1. 2019 byla dále na účet žalovaného připsána částka 10 000 Kč označená jako čerpání, peníze [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova], stejná částka se stejným označením byla na účet žalovaného připsána 24. 1. 2019. V únor 2019 byl počáteční zůstatek na účtu žalovaného – 29 373,85 Kč a konečný zůstatek – 13 517,44 Kč. [příjmení] [právnická osoba] obdržel v tomto měsíci částky 4 000 Kč a 1 000 Kč, byla mu vyplacena mzda ve výši 25 690 Kč a dále 26. 2. 2019 [právnická osoba] zaslala žalovanému částku 20 000 Kč. Dne 15. 9. 2021 vyhotovila žalobkyně výzvy k zaplacení před podáním žaloby adresované žalovanému, v nichž jej vyzvala k zaplacení dlužné částky ve výši 812 950,86 Kč plynoucí z nezaplaceného úvěru [číslo] dále k úhradě částky 42 967,75 Kč plynoucí z nezaplaceného úvěru [číslo] částky 25 981,75 Kč plynoucí z nezaplaceného úvěru [číslo]. K úhradě všech částek byl žalovaný vyzván nejpozději do 30. 9. 2021, tyto skutečnosti má soud za prokázány z výzev k zaplacení a poštovních dodejek.

6. Kromě výše uvedených důkazů provedl soud dále důkaz ceníkem, přehledem splátek a úhrad, oznámením o zesplatnění, poštovními podacími archy. Z těchto listin neučinil soud s ohledem na níže uvedený právní závěr žádné relevantní skutkové závěry.

7. Dále soud provedl důkaz listinami na č. l. 58 až 73, 75 až 80, 82 až 92, 118 až 122 a popisem databázového logu na č. l. 74 spisu. Ani z těchto listin neučinil soud žádná skutková zjištění. Tyto listiny obsahují nečitelný, velmi drobný text, z něhož nelze zjistit, co přesně má být těmito listinami prokázáno.

8. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byly ve smyslu § 2395 občanského zákoníku uzavřeny ve dnech 26. 4. 2014, 12. 11. 2018 a 16. 1. 2019 tři smlouvy o úvěru. Skutečnost, že obě smluvní strany učinily jasně definované právní jednání vymezující smluvní práva a povinnosti stran smlouvy o úvěru však nebyla v řízení prokázána. Ani jedna ze soudu předložených listin neobsahuje podpis žalovaného a v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný formou elektronických prostředků komunikace na dálku učinil právní jednání směřující k uzavření smluv o úvěru. Soud nevylučuje, že výše zmíněné listiny obsahující nečitelný drobný text mohou být listinami, jimiž měla žalobkyně v úmyslu tyto skutečnosti prokázat, avšak bez dalšího nelze takový skutkový závěr učinit. Soud proto nemá za prokázáno, že mezi účastníky došlo k uzavření smluv o úvěru.

9. I kdyby však žalobkyně prokázala skutečnost, že mezi účastníky došlo k uzavření několika smluv konkrétního obsahu, je tu další rozhodná okolnost. Všechny smlouvy o úvěru jsou ve smyslu § 1810 občanského zákoníku smlouvami spotřebitelskými. Povinností žalobkyně jako poskytovatele úvěru bylo ve smyslu §§ 9 zákona č. 145/2000 Sb. (v případě tvrzené smlouvy ze dne 26. 4. 2014), resp. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (v případě tvrzených smluv ze dne 12. 11. 2018 a 16. 1. 2019) před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Teprve poté, kdy by žalobkyně při vynaložení takové odborné péče měla za to, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet, bylo na místě úvěr poskytnout. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, však neodpovídá zákonným kritériím odborné péče. Povinností poskytovatele úvěru je zkoumat, zda právě ten konkrétní žadatel o úvěr je či není schopen dostát své povinnosti splácet úvěr. Je nutné, aby poskytovatel úvěru získal přehled o příjmech žadatele o úvěr a alespoň o jeho základních nutných výdajích. Žalobkyně však zejména v otázce výdajové využila svého interního ekonomického modelu bez toho, aby měla alespoň základní informace o nutných výdajích žalovaného. A to ve všech třech případech úvěrových smluv. V případě v pořadí prvé smlouvy ze dne 26. 4. 2014 docházelo k opakovanému navyšování částky, kterou mohl žalovaný vyčerpat v rámci kontokorentního úvěru, naposledy pak v únoru 2019. V případě každé změny spočívající v navýšení úvěrového limitu o významnou částku bylo povinností žalobkyně se úvěruschopností zabývat. Ani pro případ smluv z listopadu 2018 a ledna 2019 však žalobkyně neměla dostatek informací zejména o výdajových poměrech žalovaného. Z předložených výpisů z účtu žalovaného měla sice žalobkyně přehled o jeho příjmech, avšak nikoliv o jeho nutných výdajích, jejichž výši nelze z výpisu z účtu žalovaného zjistit. Navíc, jak vyplývá z výpisů z účtu žalovaného za celé období od ledna 2018 do února 2019 včetně, pouze ve 4 měsících vykazoval stav účtu žalovaného alespoň minimální kreditní zůstatky na počátku i konci zúčtovacího období, a to přesto, že v jednotlivých měsících byly na jeho účet připisovány kromě mzdy také nárazově částky zpravidla řádově v desetitisících korun. Soud proto nemá také za prokázáno, že žalobkyně měla relevantní informace o individuálních výdajových poměrech žalovaného. Pro výpočet výdajů použila svůj vlastní interní model, který neodráží individuální situaci klienta. Na žalobkyni leželo břemeno tvrzení a důkazu o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku a neunesla jej. Nelze mít za to, že pokud žalovaný tvrzení žalobkyně nerozporoval (neboť byl po celou dobu řízení nečinný), lze z těchto tvrzení bez dalšího vycházet. Pouhá procesní pasivita žalovaného nemůže být vykládána tak, že proti nároku neprotestuje, či jej snad činí nesporným. Žalobkyně proto neunesla břemenu důkazu ani o této rozhodné skutečnosti, což je stiženo sankcí neplatnosti smlouvy podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., resp. § 87 zákona č. 257/2016 Sb.

10. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalšího dokazování o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Takového poučení se však může dostat pouze a jedině účastníku, který se k ústnímu jednání dostaví.

11. Za absence prokázané existence smluv a řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (a v důsledku toho neplatnosti tvrzených smluv o úvěru) se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět alespoň částečně jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že je zřejmé, že žalobkyně poskytla žalovanému částky 782 256 Kč, 37 301,77 Kč a 26 430,50 Kč (celkem 845 988,27 Kč) na základě tvrzených smluv o úvěru ze dne 12. 11. 2018, 26. 4. 2014 a 16. 1. 2019. Přijetí těchto částek představuje za absence smluvního důvodu bezdůvodné obohacení žalovaného ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Žalovaný však již plnil částky 129 463,51 Kč a 12 850 Kč, které je nutno odečíst od poskytnuté částky 845 988,27 Kč. S ohledem na výše uvedené bylo proto žalobě vyhověno co do částky 703 674,73 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši ve smyslu §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku, a to od 1. 10. 2021 v důsledku uplynutí lhůty k plnění dle výzev žalobkyně ze dne 15. 9. 2021. Co do částky 105 955,45 Kč s příslušenstvím (tak jak je vymezeno ve výroku II. tohoto rozsudku), která představuje nároky žalobkyně založené smlouvami, jejichž uzavření nebylo prokázáno, byla žaloba zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která byla v řízení úspěšná co do 87 %, náhradu nákladů účelně vynaložených v řízení v rozsahu 74 %. Žalobkyně celkem vynaložila na uplatnění svého práva náklady ve výši 32 986 Kč. Částka je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 32 386 Kč a paušální náhradou nezastoupeného účastníky za dva úkony právní služby po 300 Kč. Z této částky náleží žalobkyni 74 %, tj. 24 410 Kč.