Výrok
I. Žaloba o zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [Anonymizováno] [právnická osoba], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], IČ [IČO], a to pod obchodní značkou [Anonymizováno] ! (dále jen „Banka“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru. V souladu se smlouvou byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši [částka], který čerpal prostřednictvím kreditní karty. Čerpaný úvěr se žalovaný dle Smlouvy ve spojení s podmínkami zavázal splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše [Anonymizováno] % z dlužné částky. Před uzavřením smlouvy o úvěru předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Vycházel z údajů sdělených žalovaným, a to výši příjmů [částka], skutečnosti, že je žalovaný [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Celkové náklady jeho domácnosti byly oceněny částkou [částka] měsíčně. Při určení výše nákladů vycházel poskytovatel úvěru z údajů sdělených žalovaným, které kontroloval s tabulkou pro minimální náklady na bydlení zohledňující deklarovaný způsob bydlení a region místa bydliště. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností způsobené zejména prodlením s hrazením měsíční povinné minimální splátky, využila Banka svého práva, od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný čerpal finanční prostředky v celkové výši [částka] a zaplatil celkem [částka]. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla nejprve postoupena [právnická osoba]. a ta následně pohledávku postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Žalovaná pohledávka sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši [částka], poplatků ve výši [částka], kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši [Anonymizováno] a dále jdoucího příslušenství v podobě úroku a úroku z prodlení.
2. Dne [datum] byla mezi společností [Anonymizováno] [právnická osoba], jednající v České republice prostřednictvím [právnická osoba], IČ [IČO], a to pod obchodní značkou [Anonymizováno] a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě Banka umožnila žalovanému čerpat revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem [částka] a žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky splácet způsobem dohodnutým ve smlouvě. tyto skutečnosti má soud ze smlouvy o úvěru za prokázány. Žalovaná pohledávka byla předmětem dvojího postoupení pohledávek, a to z původního věřitele na [právnická osoba]. a dále na žalobkyni, jak má soud za prokázáno z notářského zápisu sp. zn. [Anonymizováno] a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a seznamu postoupených případů.
3. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel umožnil žalovanému čerpat finanční prostředky až do výše [částka] a žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky vrátit formou sjednaných splátek. Na žalobkyni byla pohledávka z této smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 občanského soudního řádu a žalobkyně se tak stala věřitelem žalovaného. Výše uvedená smlouva o úvěruje ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. U jednání dne [datum] byla žalobkyně soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že soud nemá za prokázáno, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru vynaložil odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Ani přes toto poučení žalobkyně nenavrhla soudu další důkazy k prokázání tvrzení, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. S ohledem na výše uvedené soud konstatuje, že žalobkyně neunesla břemeno důkazu o skutečnosti rozhodné pro posouzení jejího nároku, neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru vynaložil odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Z tohoto důvodu je uzavřená smlouva o úvěru soudem hodnocena jako neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku v celkové výši [částka], pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku [částka]. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, neboť žalovaný své bezdůvodné obohacení již zaplatil.
4. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.