Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do třiceti dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou za pomoci prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalované úvěrový rámec ve výši [částka] a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky splácet způsobem sjednaným ve smlouvě o úvěru. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně v souladu se zákonným požadavkem zkoumala úvěruschopnost žalované. Nahlédla do veřejně dostupných databází NRKI a BRKI, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, ověřila výši čistého příjmu žalované [částka], vyžádala si od žalované informace o jejích rodinných poměrech a dospěla k závěru, že žalovaná je úvěruschopná. V souladu s uzavřenou smlouvou žalobkyně umožnila žalované čerpat úvěrový rámec a žalovaná za dobu od [datum] do [datum] vyčerpala finanční prostředky v celkové výši [částka]. Žalovaná své smluvní povinnosti neplnila, na úhradu svých závazků zaplatila pouze [částka]. Žalovaná částka sestává z nezaplacené jistiny ve výši [částka], poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši [částka], poplatků za doplňkové služby ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka] a sjednané smluvní pokuty v kapitalizované výši [částka]. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně se domáhá rovněž úroku z prodlení v zákonné výši.
2. Dne [datum] je datováno vyhotovení smlouvy o revolvingového úvěru č. [hodnota], v níž žalobkyně je označena jako úvěrující a žalovaná jako dlužník. Listina obsahuje vymezení smluvních práv a povinností při poskytnutí úvěrového rámce [částka]. Listina neobsahuje žádný projev vůle žalované. Tyto skutečnosti má soud ze smlouvy o úvěru za prokázány.
3. Z listin označených jako identifikované příjmy a výpis o posouzení úvěruschopnosti žalované má soud za prokázáno, že žalobkyně kalkulovala čistý příjem žalované částkou [částka], výši pravidelných výdajů na půjčky [částka], výši výdajů na bydlení částkou [částka]. Její minimální výdaje vypočítala částkou [částka] měsíčně.
4. Z výpisu služby Kontomatik má soud za prokázáno, že za poslední dvě měsíce před poskytnutím úvěru měla žalovaná pravidelný příjem z dávek poskytovaných úřadem práce ve výši [částka] měsíčně, v listopadu a prosinci 2024 obdržela vždy částku [částka] od plátce označeného jako [Anonymizováno]. V průběhu těchto dvou měsíců uzavřela čerpala celkem ve čtrnácti případech spotřebitelské úvěry od nebankovních poskytovatelů jako jsou společnosti [právnická osoba], [Anonymizováno], [Anonymizováno], a to v celkové výši [částka]. V prosinci 2024 realizovala platbu označenou jako nájem ve výši [částka].
5. Z výpisu obratů zaúčtovaných na účet žalované a sdělení [právnická osoba]. má soud za prokázáno, že žalobkyně odeslala v době od [datum] do [datum] na bankovní účet žalované celkem částku [částka].
6. Žalobkyně svou žalobu opřela o tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši [částka], žalovaná se zavázala vyčerpané finanční prostředky vrátit ve smlouvě sjednaným způsobem. Uzavření smlouvy s konkrétním vymezením práv a povinností nebylo v řízení prokázáno, avšak žalobní tvrzení a předložené důkazy jasně svědčí o úmyslu žalobkyně uzavřít se žalovanou smlouvu o úvěru. Prokázaný kontraktační proces žalobkyně a žalované směřoval k uzavření smlouvy o úvěru, která je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 občanského zákoníku. Povinností žalobkyně jako poskytovatele takového úvěru bylo postupovat v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalované. Je prokázáno, že žalobkyně žalované finanční prostředky v celkové výši [částka] poskytla. Od žalobkyně jako poskytovatele úvěru proto lze důvodně požadovat, aby dříve, než tyto finanční prostředky žalované poskytla, takovou odbornou péči vynaložila. V řízení prokázaný proces zkoumání úvěruschopnosti žalované atributy odborné péče nesplňuje. Z výpisu z účtu žalované měla žalobkyně informace o tom, že pravidelný příjem žalované dosahuje výše [částka] z dávek státní sociální podpory a dále částku [částka]. Měla informace o tom, že v posledních dvou měsících před poskytnutím úvěru čerpala žalovaná v celkem [hodnota] případech úvěry od nebankovních poskytovatelů. Dále měl informaci o výši platby za bydlení, kterou žalovaná realizovala ve výši [částka]. O dalších nutných životních výdajích žalované neměla žalobkyně žádné relevantní informace. I přes tato zjištění žalobkyně poskytla žalované další úvěr s úvěrovým rámcem ve výši [částka]. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že žalovaná od žalobkyně získala finanční prostředky ve výši [částka] a na úhradu svých závazků zaplatila [částka]. Rozdíl těchto dvou částek ve výši [částka] představuje bezdůvodné obohacení žalované, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud si je vědom skutečnosti, že uzavření samotné smlouvy nebylo v řízení prokázáno, avšak žalobkyně jednoznačně jednala s úmyslem uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, a proto bylo její povinností jednat jako zodpovědný a odborně pečlivý poskytovatel úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení. Bezdůvodné obohacení žalované soud s ohledem na výše uvedené nehodnotí jako bezdůvodné obohacení podle obecného ustanovení § 2991 občanského zákoníku, nýbrž jako bezdůvodné obohacení podle speciálního ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. A protože žalovaná ničeho netvrdila o svých možnostech, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalované dlužnou částku uhradit do třiceti dnů od právní moci rozsudku.
7. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na shora uvedené zamítnuta.
8. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.