Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do třiceti dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi postupitelem [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále jen „[Anonymizováno] “) a žalobkyní dne [datum]. [Anonymizováno] uzavřel se žalovaným dne [datum] za pomoci elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na základě které, byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s počátečním úvěrovým limitem stanoveným ve Smlouvě, který mohl být v případě splnění podmínek zvýšen až do výše [částka]. Poskytovaný úvěr mohl žalovaný čerpat opakovaně prostřednictvím vydané platební úvěrové karty. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 19,48 % ročně, a to v minimálních měsíčních splátkách po [částka] včetně pojistného splatných vždy k 15. dni v měsíci. Dále se žalovaný zavázal platit poplatky v souladu se sazebníkem. Před poskytnutím úvěru [Anonymizováno] provedl interní analýzu klientských dat žalovaného, a prověřil žalovaného ve veřejných registrech shromažďujících informace o bonitě, platební morálce a důvěryhodnosti žalovaného. Žalovaný při sjednání smlouvy sdělil, že jeho příjem činí [částka], náklady na bydlení [částka], je [Anonymizováno] a nemá vyživovací povinnost. Podle zjištění z registrů byl žalovaný povinen hradit další měsíční splátky ve výši [částka]. [Anonymizováno] tak dospěl k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Žalovaný však své povinnosti plynoucí ze smlouvy řádně neplnil. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný vyčerpal finanční prostředky v celkové výši [částka], avšak na úhradu svých závazků nezaplatil ničeho. Žalovaná částka ve výši [částka] představuje dlužnou jistinu ve výši [částka], dlužné poplatky ve výši [částka], dlužné smluvní pokuty ve výši [částka], dlužné pojistné ve výši [částka], a úroky z úvěru dlužné k datu odstoupení od Smlouvy ve výši [částka].
2. Dne [datum] je datováno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], v níž [Anonymizováno] je označen jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Listina obsahuje vymezení smluvních práv a povinností při poskytnutí úvěrového rámce [částka]. Listina neobsahuje žádný projev vůle žalovaného. Tyto skutečnosti má soud ze smlouvy o úvěru za prokázány.
3. Z listiny označené jako zpráva o posouzení úvěruschopnosti a fotografie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázáno, že [Anonymizováno] uvedl, že žalovaného před uzavřením smlouvy lustroval v registru SOLUS, kalkuloval jeho příjem ze mzdy ve výši [částka], nulové náklady na bydlení a splátky úvěrů ve výši [částka] měsíčně. Z částečného výpisu z účtu a smlouvy o spotřebitelském úvěru má soud za prokázáno, že [Anonymizováno] vyplatil společnosti [právnická osoba]. částku [částka].
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a části seznamu postoupených případů má soud za prokázáno, že dne [datum] uzavřeli [Anonymizováno] jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, mezi nimiž je také pohledávka za žalovaným.
5. Žalobkyně svou žalobu opřela o tvrzení, že mezi její právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši [částka], žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky vrátit ve smlouvě sjednaným způsobem. Uzavření smlouvy s konkrétním vymezením práv a povinností nebylo v řízení prokázáno, avšak žalobní tvrzení a předložené důkazy jasně svědčí o úmyslu právního předchůdce žalobkyně uzavřít se žalovaným smlouvu o úvěru. Prokázaný kontraktační proces právního předchůdce žalobkyně a žalovaného směřoval k uzavření smlouvy o úvěru, která je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 občanského zákoníku. Povinností právního předchůdce žalobkyně jako poskytovatele takového úvěru bylo postupovat v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Je prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky v celkové výši [částka] poskytl. Od právního předchůdce žalobkyně jako poskytovatele úvěru proto lze důvodně požadovat, aby dříve, než tyto finanční prostředky žalovanému poskytl, takovou odbornou péči vynaložil. Tuto skutečnost však žalobkyně neprokázala. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně kalkuloval ničím nepodložené údaje o výši mzdy žalovaného, jeho nulových výdajích na bydlení a výši dosavadních splátek úvěrů. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena o potřebě dalšího dokazování o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že žalovaný od právního předchůdce žalobkyně získal finanční prostředky ve výši [částka] a nezaplatil ničeho. Tato částka tak představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, které je žalovaný povinen žalobkyni, jako právnímu nástupci poskytovatele úvěru, vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud si je vědom skutečnosti, že uzavření samotné smlouvy nebylo v řízení prokázáno, avšak právní předchůdce žalobkyně jednoznačně jednal s úmyslem uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, a proto bylo jeho povinností jednat jako zodpovědný a odborně pečlivý poskytovatel úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení. Bezdůvodné obohacení žalovaného soud s ohledem na výše uvedené nehodnotí jako bezdůvodné obohacení podle obecného ustanovení § 2991 občanského zákoníku, nýbrž jako bezdůvodné obohacení podle speciálního ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. A protože žalovaný ničeho netvrdil o svých možnostech, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalované dlužnou částku uhradit do třiceti dnů od právní moci rozsudku.
6. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na shora uvedené zamítnuta.
7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal soud žalovaného, aby žalobkyni zaplatil 67 % nákladů řízení, které žalobkyně v souvislosti s tímto řízením účelně vynaložila, neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná co do 83,5 % uplatněného nároku. Náklady řízení žalobkyně účelně vynaložila částkou [částka] sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], tří úkonů právní služby po [částka], tří režijních paušálů po [částka] a 21 % DPH ve výši [částka]. Z celkové částky nákladů řízení má žalobkyně právo na zaplacení 67 %, tj. [částka]. Žalobkyni nebyl přiznán úkon za písemné podání ze dne [datum], neboť skutečnosti v něm obsažené měly být součástí perfektní žaloby.