Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do třiceti dnů od právní moci rozsudku s tím, že pokud tuto platební povinnost nesplní, je povinen počínaje třicátým prvým dnem od právní moci rozsudku platit žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o osm procentních bodů a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného až do úplného zaplacení.
II. Co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet způsobem sjednaným ve smlouvě o úvěru. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně v souladu se zákonným požadavkem zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Nahlédla do veřejně dostupných databází NRKI a BRKI, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, ověřila výši čistého příjmu žalovaného [částka] a dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. V souladu s uzavřenou smlouvou žalobkyně dne [datum] vyplatila žalovanému částku [částka] a dne [datum] rovněž částku [částka] převodem na účet žalovaného. Žalovaný však své smluvní povinnosti neplnil, na úhradu svých závazků zaplatil pouze [částka]. Žalovaná částka sestává z nezaplacené jistiny, poplatku za vyplacení tranší úvěru, poplatků za doplňkové služby, smluvního úroku a sjednané smluvní pokuty. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně se domáhá rovněž úroku z prodlení v zákonné výši.
2. Dne [datum] je datováno vyhotovení smlouvy o revolvingového úvěru č. [hodnota], v níž žalobkyně je označena jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Listina obsahuje vymezení smluvních práv a povinností při poskytnutí úvěrového rámce [částka]. Listina neobsahuje žádný projev vůle žalovaného. Tyto skutečnosti má soud ze smlouvy o úvěru za prokázány.
3. Z listiny označené jako obecné principy posuzování má soud za prokázáno, že žalobkyně touto listinou deklaruje, že posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je v souladu se zákonnými nároky a splňuje požadavky vymezené zákonem. Listina neobsahuje žádné konkrétní údaje týkající se žalovaného. Z listin označených jako identifikované příjmy a výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného má soud za prokázáno, že žalobkyně kalkulovala čistý příjem žalovaného částkou [částka], výši pravidelných výdajů na půjčky [částka], výši výdajů na bydlení částkou [částka]. Jeho minimální výdaje vypočítala částkou [částka] měsíčně. Z výplatní pásky a potvrzení o příchozí platbě má sodu za prokázáno, že za listopad 2024 obdržel žalovaný na bankovní účet č. [č. účtu] mzdu ve výši [částka].
4. Z přehledu bankovních transakcí má soud za prokázáno, že žalobkyně odeslala žalovanému na jeho bankovní účet dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka].
5. Žalobkyně svou žalobu opřela o tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši [částka], žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky vrátit ve smlouvě sjednaným způsobem. Uzavření smlouvy s konkrétním vymezením práv a povinností nebylo v řízení prokázáno, avšak žalobní tvrzení a předložené důkazy jasně svědčí o úmyslu žalobkyně uzavřít se žalovaným smlouvu o úvěru. Prokázaný kontraktační proces žalobkyně a žalovaného směřoval k uzavření smlouvy o úvěru, která je svým charakterem smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 občanského zákoníku. Povinností žalobkyně jako poskytovatele takového úvěru bylo postupovat v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a před poskytnutím úvěru vynaložit odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Je prokázáno, že žalobkyně žalované finanční prostředky v celkové výši [částka] poskytla. Od žalobkyně jako poskytovatele úvěru proto lze důvodně požadovat, aby dříve, než tyto finanční prostředky žalovanému poskytla, takovou odbornou péči vynaložila. Tuto skutečnost však žalobkyně neprokázala. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně měla podložené informace o výši příjmu žalovaného za poslední měsíc před datem poskytnutí první finanční částky. V řízení naopak nebylo prokázáno, že by žalobkyně jako poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy získala alespoň základní ověřené informace o reálných nutných životních výdajích žalovaného. Ve výpisu posouzení úvěruschopnosti jsou uvedeny výše dosavadních splátek částkou [částka], výše nákladů na bydlení částkou [částka] a následně výše minimálních nutných výdajů částkou [částka], což neodpovídá ani aritmetickému součtu předchozích dvou částek. Navíc nebylo prokázáno, z čeho žalobkyně tyto informace čerpala. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být soudem poučena o potřebě dalšího dokazování o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Za absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného se soud zabýval otázkou, zda lze žalobě vyhovět jako bezesmluvnímu nároku žalobkyně. V tomto směru dospěl k závěru, že žalovaný od žalobkyně získal finanční prostředky ve výši [částka] a na úhradu svých závazků zaplatil částku [částka]. Rozdíl těchto dvou částek ve výši [částka] představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. Ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet. V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud si je vědom skutečnosti, že uzavření samotné smlouvy nebylo v řízení prokázáno, avšak žalobkyně jednoznačně jednala s úmyslem uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru, a proto bylo její povinností jednat jako zodpovědný a odborně pečlivý poskytovatel úvěru ve smyslu výše citovaných ustanovení. Bezdůvodné obohacení žalovaného soud s ohledem na výše uvedené nehodnotí jako bezdůvodné obohacení podle obecného ustanovení § 2991 občanského zákoníku, nýbrž jako bezdůvodné obohacení podle speciálního ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny. A protože žalovaný ničeho netvrdil o svých možnostech, je nutno vycházet ze skutečnosti, že je v možnostech žalované dlužnou částku uhradit do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Pro případ prodlení pak se zákonným úrokem z prodlení z celé dlužné částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou, zvýšené o osm procentních bodů, a to ode dne následujícího po splatnosti až do úplného zaplacení.
6. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na shora uvedené zamítnuta.
7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.