Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 19. 5. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 7 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 017,06 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 974,68 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 800 Kč od 7. 12. 2019 do 18. 5. 2020, zákonný úrok z prodlení z částky 5 377,14 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky 6 777,14 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit částku 8 800 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 017,06 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši5 974,68 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 777,14 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,72 % ročně z částky 6 777,14 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne smlouvu o půjčce dne 26. 2. 2015. Žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč. Tato se se zapůjčenou částkou zavázala uhradit 1 400 Kč úroky, 2 000 Kč poplatek za administrativní činnost, 4 000 Kč poplatek za hotovostí inkaso splátek. Žalovaná z dlužné částky uhradila pouze 8 600 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2390 o. z. a žalobě vyhověl, avšak jen z části. Žalobkyně v řízení tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019, kterou uzavřela společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník. Součástí postoupených pohledávek byla také pohledávka za žalovanou. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 26. 2. 2015 smlouvu o zápůjčce. Žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč. Tato se zavázala uhradit 2 000 Kč poplatek za administrativní činnost, 1 400 Kč úrok, 4 000 Kč poplatek za hotovostí inkaso splátek. Částka měla být uhrazena v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplnila kartu zákazníka, kdy žalovaná sdělila, že její příjem tvoří 7 600 Kč mzda, příjem matky činí 9 000 Kč, přídavky 1 000 Kč. Výdaje na domácnost činí 6 000 Kč, splátky půjčky 5 000 Kč, výdaje na telefon 1 000 Kč. Neplatí žádný nájem ani inkaso. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla řádně prověřována solventnost žalované. Toto tvrzení však neprokázala, jelikož se jedná o spotřebitelský vztah, přičemž věřiteli povinnost prověřit úvěruschopnost dlužníka ukládá ustanovení § 9 dost. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění své důkazní povinnosti dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. Dle výše uvedeného ustanovení je tak smlouva neplatná. Věřitel se nemůže spokojit s pouhým prohlášením dlužníka o příjmových i výdajových stránkách domácího rozpočtu, navíc již ze samotného tvrzení žalované vyplývá, že její příjem nemůže být dostačující k pokrytí měsíčních výdajů, když mzda žalované má činit 7 600 Kč, navíc jako zaměstnavatel je uvedeno, že žalovaná je na mateřské. Žalovaná z tohoto příjmu navíc splácí půjčky ve výši 5 000 Kč měsíčně, i když v rozporu s tím, že má být na mateřské je uvedeno, že nemá žádné nezaopatřené děti. Informace vypsané v kartě zákazníka jsou tak ve vzájemném rozporu. Soud nárok žalobkyně proto posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2993 o. z. Bylo prokázáno, že žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná uhradila 8 600 Kč. Soud tak zavázal žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu, tedy částky 1 400 Kč. Jelikož soud nemůže vycházet z žádných ujednáních smlouvy, nemůže vycházet ani z dohody o splatnosti. Proto v souladu s ustanovením § 573, § 1959 písm. e) o. z. soud posoudil jako výzvu k úhradě dluhu výzvu k úhradě ze dne 7. 5. 2020, která byla dle podacího lístku dána k poštovní přepravě 10. 5. 2020, 13. 5. 2020 se výzva dostala do dispozice žalované, 18. 5. 2020 je povinna plnit a dnem následujícím se dostává do prodlení. Výše úroků z prodlení, která byla přiznána je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/[PSČ obec]. S ohledem na výše uvedené odůvodnění byla žaloba ve zbytku zamítnuta.
4. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně úspěšnější žalované nevznikly prokazatelné náklady řízení.