Výrok
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 9. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit částku 11 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že účastníci uzavřeli dne 15. 10. 2021 smlouvu o úvěru. Žalované bylo poskytnuto 36 360 Kč s tím, že půjčená částka činila 20 000 Kč a souhrnný poplatek 16 360 Kč. Žalovaná nehradila řádně a včas, uhradila pouze 25 360 Kč2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 10. 2021, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru. Žalované bylo poskytnuto 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkem 36 360 Kč v 60týdenních splátkách, kdy úrok činil 3 960 Kč, poplatek za zpracování úvěru 6 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 6 400 Kč.4. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její příjem činí mzda ve výši 20 638 Kč, životní výdaje na bydlení 500 Kč, životní minimum na ověření činí 13 730 Kč. Žalovaná je svobodná, má základní vzdělání, u žalobkyně již úvěr měla, je zaměstnaná jako dělnice.5. Danou věc soud posoudil dle ustanovení § 2395 o. z. a žalobu v celém rozsahu zamítl. Žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru. Toto prokazovala listinou nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 10. 2021. Jedná se však o spotřebitelský vztah a žalobkyně je povinna tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřovala solventnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně pouze předložila kartu klienta. Ze závěru rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. [spisová značka], zejména bodu 26 však vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že by finanční situaci žalované prověřovala v různých registrech jako je například insolvenční rejstřík, rejstřík vedených exekucí či seznamy bankovních či nebankovních smluv. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění povinností tvrzení a důkazní dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. S ohledem na výše uvedené je tak smlouva o úvěru absolutně neplatná dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Soud by mohl žalovanou zavázat k vydání částky, kterou dostala. Bylo prokázáno, že žalované bylo poskytnuto 20 000 Kč. Z tvrzení však vyplývá, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku 25 360 Kč, tedy částku vyšší, než ke které by byla zavázána k úhradě ze strany soudu. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšné žalované nevznikly prokazatelné náklady řízení.