Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 300 Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí a pro případ prodlení se zaplacením této částky, je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky ve výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 % bodů, a to až do zaplacení této částky.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 10 477 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 897,88 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 897,88 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 826,39 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, úrok 11,75 % ročně z částky 8 826,39 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 16 777 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 897,88 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 897,88 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 826,39 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, úrok 11,75 % ročně z částky 8 826,39 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely dne 15. 5. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaná se zároveň zavázala uhradit 5 101 Kč kapitalizovaný úrok, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatek za komfortní a flexibilní splácení 2 316 Kč. Žalovaná však neplnila závazky ze smlouvy řádně a včas, když uhradila pouze 3 700 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok ve výši 2 897,88 Kč je vypočten z úroku 11,75 % ročně z částky 8 826,39 Kč od 15. 5. 2022 do 27. 1. 2025 a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 897,88 Kč je vypočten ze zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 826,39 Kč od 15. 5. 2022 do 27. 1. 2025.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 5. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Žalované bylo poskytnuto 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úrok ve výši 5 101 Kč, poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení 2 316 Kč. Úvěr v celkové výši 20 477 Kč měl být uhrazen v padesáti dvou týdenních splátkách po 394 Kč, poslední splátka činila 383 Kč. V celkové částce je zahrnuta i částka 1 560 Kč za doplňkové pojištění.
4. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 15. 5. 2021 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že žije s rodiči, má základní vzdělání, je svobodná, je na mateřské nebo rodičovské dovolené, její příjem činí 10 000 Kč, další příjmy domácnosti 35 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované měly činit 3 000 Kč.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek. Ze seznamu postoupených pohledávek pak bylo prokázáno, že pod č. [hodnota] byla postoupena pohledávka za žalovanou.1. Žalobkyně svou aktivní legitimaci ve sporu prokázala smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní dle ustanovení § 1879 o. z. Dále žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z. Toto tvrzení prokazovala smlouvou o úvěru ze dne 15. 5. 2021. Jedná se však o spotřebitelský vztah a je nutno tvrdit a prokázat, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala solventnost žalované. Dle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně byla poučena o doplnění tvrzení, jakým konkrétním způsobem právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru prověřovala solventnost žalované. K tomu byla povinna navrhnout důkazy (ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Žalobkyně svá tvrzení však žádným způsobem nedoplnila, nenavrhla žádné důkazy. I z provedeného důkazu, a to zákaznické karty, však soud činí závěr, že solventnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřovaná nebyla, když bylo vycházeno pouze z odhadovaných měsíčních výdajů žalované, které měly činit 3 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla na mateřské dovolené či rodičovské dovolené, její příjem činil jen 10 000 Kč, měla mít vyživovací povinnost k další osobě, je zřejmé, že při zajištění základních životních potřeb žalované a jejího potomka nemohly tyto výdaje činit pouze 3 000 Kč. S ohledem na výše uvedené je tak smlouva o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud však zavázal žalovanou k vydání rozdílu mezi tím, čeho se jí dostalo, a to částkou 10 000 Kč a částkou, kterou již uhradila (3 700 Kč). Proto byla žalovaná zavázána k úhradě částky 6 300 Kč. Z této neplatné smlouvy tak žalovaná již ničeho nedluží. Jelikož se žalovaná jako spotřebitel dosud nedostala do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nevzniká žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení. Nárok na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož splatnost jistiny určil soud, může být žalovaná v prodlení v případě, že svou povinnost uhradit jistinu nesplní v pariční lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí. S ohledem na výše uvedené byla žaloba ve zbytku zamítnuta.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, když procesně úspěšnější žalované nevznikly prokazatelné náklady řízení.