Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 10 968 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 575,13 Kč od 12. 8. 2024 do 17. 3. 2025, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 188,03 Kč od 12. 8. 2024 do 17. 3. 2025, úrokem 29,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 10 968 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 575,13 Kč od 12. 8. 2024 do 17. 3. 2025, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 188,03 Kč od 12. 8. 2024 do 17. 3. 2025, úrok 29,9 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že společnost [právnická osoba]. a žalovaný uzavřeli dne 12. 8. 2024 smlouvu o půjčce. Žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny 10 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 575,13 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 188,03 Kč a dlužných poplatků ve výši 968 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2025 mezi společností [Anonymizováno] a [právnická osoba]. byla pohledávka postoupena na společnosti [Anonymizováno] a následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2025 byla pohledávka postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 6. 10. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. a tehdy nezletilý žalovaný zastoupený svým zákonným zástupcem [právnická osoba], uzavřeli výše uvedenou smlouvu. Předmětem bylo vedení běžného účtu, přímé bankovnictví, vystavení debetní karty, číslo běžného účtu bylo přiděleno [č. účtu]. K účtu byla vydána debetní karta [Anonymizováno], limit karty 20 000 Kč. Byly stanoveny týdenní limity pro bezhotovostní transakce a hotovostní transakce. Dne 12. 8. 2024 žalovaný navrhl společnosti [právnická osoba]. uzavření smlouvy o zápůjčce, výše zápůjčky činila 10 000 Kč, doba trvání měsíčních splátek 24, měsíční splátka 626 Kč. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy soud zjistil, že banka [právnická osoba]. návrh smlouvy o zápůjčce přijala.
4. Z vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2025 soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. oznamuje žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky vyplývající ze smlouvy o půjčce číslo [hodnota] na společnost [Anonymizováno]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 7. 2025 soud zjistil, že společnost[Anonymizováno] [Anonymizováno] oznamuje žalovanému, že tato společnost postoupila pohledávku vyplývající ze smlouvy o minutové půjčce číslo [hodnota] na žalobkyni.
5. Aktivní legitimaci ve sporu žalobkyně prokázala oznámeními o postoupení pohledávky ze dne 12. 6. 2025 a 17. 7. 2025, kdy pohledávka za žalovaným byla postupována ze společnosti [právnická osoba]. na společnost [Anonymizováno] a následně na žalobkyni (ustanovení § 1882 odst. 2 o. z.). Dále žalobkyně prokázala, že [právnická osoba]. a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb dne 6. 10. 2021, kdy za tehdy nezletilého žalovaného uzavírala smlouvu [právnická osoba] jako zákonná zástupkyně. Následně již sám žalovaný a společnost [právnická osoba]. uzavírají smlouvu o zápůjčce dne 12. 8. 2024, kdy žalovanému bylo poskytnuto 10 000 Kč. Jedná se však o spotřebitelský vztah a je nutno nejen hromadně ve všech žalobách obdobných nároků stejně tvrdit, že úvěruschopnost u žalovaného prověřována byla, ale uvést konkrétně, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. solventnost žalovaného prověřovala (ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb.). Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že je nutno doplnit tvrzení, jakým konkrétním způsobem úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce byla prověřována a k tomuto navrhnout důkazy. Smlouva o úvěru je tak dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná. Soud by mohl žalovaného zavázat k vydání částky, která se mu dostala do dispozice po odečtení částek, které uhradil, žalobkyně však v žalobních tvrzeních neuvádí, zda a v jaké výši žalovaný částečně na dluh hradil, ať původnímu věřiteli společnosti [právnická osoba]. či právním nástupcům. Jak je shora uvedeno, žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění povinnosti tvrzení dle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2025, č.j. 8 Co 100/2025-136). Soud může ještě podotknout, že žaloby o úhradu závazků z tvrzených smluv o zápůjčkách a úvěrových smluv jsou všemi společnostmi, které byly v různém časovém období věřiteli žalovaného, podávány opakovaně a je známo, co má být obsahem žalobních tvrzení, a jaké důkazy k tomuto mají být navrženy. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl pro neunesení břemene tvrzení a důkazního.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšnému žalovanému nevznikly prokazatelné náklady řízení.