Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

111 C 206/2026

Soud: Okresní soud v Karviné, pobočka HavířovDatum rozhodnutí: 18. 9. 2026Č. j.: 111 C 206/2026-33Samosoudce: Mgr. Otto SlavíkAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 12. 11. 2026Předmět řízení: 26 475 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKI:2026:111.C.206.2026.33
náklady řízenílhůtysmlouva o úvěrunáhrada nákladůpodnikatel
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (46) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 11,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu požadavku na zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 12 % ročně za dobu od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 12 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 0,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplatit částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které ji poskytl částku [částka] výplatou na účet, smlouva byla sjednána přes internetové stránky věřitele, úvěr byl věřitelem zesplatněn ke dni [datum], žalovaná na dluh nic nesplatila, nereagovala ani na předžalobní výzvu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, prvního jednání se nezúčastnila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána z adresy trvalého pobytu, předvolání i žaloba byly žalované doručeny ke dni [datum] náhradní formou doručení dle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvila ani nepožádala o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru a žádostí o něj, potvrzení o platbě, zprávy banky, zesplatnění dluhu, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení, z předžalobní výzvy s dokladem o odeslání a z výslechu žalované soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (dále také jako „věřitel“) společností [právnická osoba].[IČO] IČO, jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným klientem měla být uzavřena písemná smlouva o revolvingovém úvěru č. [hodnota] prostřednictvím webové stránky[Anonymizováno] [Anonymizováno], dle níž se věřitel zavázal žalované poskytnout na její účet č. [č. účtu] částku do limitu [částka] opakovaným čerpáním splacené části úvěru a žalovaná se měla zavázat úrok ve výši [Anonymizováno] % ročně přirostlý za měsíc splatit v pravidelných měsíčních platbách, jistinu pak nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Soudu předložená listina datovaná dnem [datum] nesoucí záznam smlouvy o úvěru neobsahovala podpis žádné ze stran. Podpis žalované není ani na formuláři o předsmluvních informacích, na žádosti o úvěr, ani na žádné jiné soudu předložené listině. Soudu nebyla předložena komunikace mezi věřitelem a žalovanou, z níž by bylo možno zjistit proces udělení unikátního kódu, který byl ve smlouvě označen jako „[Anonymizováno] “. Žalovaná uzavření smlouvy neučinila nesporné. V nepodepsané žádosti o úvěr, byly uvedeny poměry žalované, která byla [Anonymizováno], [Anonymizováno], zaměstnaná se mzdou [částka] a měsíčními výdaji [částka]. Její vyživovací povinnosti či jiné finanční závazky v listině uvedeny nebyly. Potvrzením o platbě bylo doloženo, že dne [datum] věřitel odeslal ze svého bankovního účtu na účet žalované částku [částka] s VS rodného čísla žalované. Věřitel výzvou ze dne [datum] vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši [částka] do tří dnů od doručení výzvy, výzva byla adresovaná na adresu trvalého pobytu žalované a doklad doručení nebyl soudu předložen. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že věřitel postoupil pohledávku za žalovanou žalobkyni. V postupní smlouvě je pohledávka označena. Postoupení bylo žalované oznámeno dopisem věřitele ze dne [datum]. Oznámení bylo odesláno dne [datum] společně s předžalobní výzvou k úhradě částky [částka] ve lhůtě „do tří dnů“, vyhotovenou advokátem žalobkyně rovněž dne [datum]. V řízení nevyšlo najevo, že žalovaná na dluh po podání žaloby cokoliv zaplatila.

4. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V dané věci byla žalobkyně nadaná aktivní věcnou legitimací k vymáhání žalovaného nároku, kdy na základě postoupení pohledávky dle § 1879 o. z. byla nositelkou tvrzeného hmotného práva, které bylo předmětem řízení. Provedenými důkazy však nebyla zjištěna existence tvrzené úvěrové smlouvy. K platnosti písemné formy právního jednání je podle § 561 odst. 1 o. z. vyžadován podpis jednajícího. V případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky odkazuje § 561 odst. 1 věta třetí o. z. na jiný právní předpis, který stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Tímto zvláštním právním předpisem je zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářející důvěru pro elektronické transakce, účinný od 19. 9. 2016, který v návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, platné od 17. 9. 2014, účinné od 1. 7. 2016 (dále také „eIDAS“), upravuje v závislosti na druhu právního jednání a podepisujícího subjektu požadavky na podepisování elektronických dokumentů. Podle § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Elektronická forma předpokládá elektronický dokument, tedy elektronická data, která jsou obsažena a uchovávána v určité databázi a bez technických prostředků nejsou čitelná. Předpokládá se, že data jsou čitelná v písemných znacích a lze je tak přechovávat. Samotný text dokumentu v elektronické podobě je však třeba odlišovat od podpisu, který má zvláštní režim a to podle § 561 odst. 1 o. z., jenž k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Vztah obou zákonných ustanovení nelze vnímat tak, že § 562 o. z. by měl být lex specialis k § 561 o. z. (viz Velký komentář Občanský zákoník I, Obecná část, str. 2025, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014). Tedy závěr, že písemná forma právního jednání je zachována již tehdy, pokud dojde k určení jednající osoby, není správný. I nadále se k platnosti písemného jednání vyžaduje podpis jednajícího. V případě komunikace elektronickými prostředky se tak jedná o elektronický podpis ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, účinného od 19. 9. 2016, který v §§ 5 až 7 upravuje tři druhy elektronického podpisu, zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Právní teorie se shoduje na závěru, že teprve zaručený elektronický podpis (kterým se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis) splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). V projednávané věci nebyla soudu předložena smlouva obsahující úkon žalované, jenž bylo možné označit za podpis, tím spíše za kvalifikovaný elektronický podpis. Smlouva o úvěru dle o. z. písemnou formu nevyžaduje. Smlouva o úvěru jakožto spotřebitelském úvěru tedy může být uzavřena písemně, ústně, nebo konkludentně. V souladu se zákonnou direktivou uvedenou v čl. 25 odst. 1 Nařízení eIDAS soud respektoval nařízení, že elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. V dané věci provedeným dokazováním však nebyla zjištěna vůle žalované smlouvu uzavřít, neboť žalobkyně nedoložila nic z toho, co sama označila za kontraktační proces, konkrétně, jaký byl obsah dohody kontrahentů o podobě podpisu smlouvy. I pokud by tvrzený dokument byl podepsán připojením určitých dat sloužících k podpisu, je z hlediska dokazování podstatné prokázat identitu jednající osoby, tedy jednoznačně prokázat, že smlouvu s věřitelem uzavřela žalovaná. Je však také nezbytné prokázat integritu dokumentu, tedy následnou nezměnitelnost podepsaného dokumentu. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis nebo uznávaný elektronický podpis. Všechny ostatní elektronické podpisy tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy. Soud tedy uzavřel, že závazek z úvěru mezi účastníky nevznikl. Žalobě mohlo být vyhověno pouze z pohledu bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně dle § 2991 odst. 2 o. z., kdy výplatou částky [částka] na svůj účet žalovaná získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobkyni proto vzniklo právo na vrácení toho, co bylo k rukám žalované plněno na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. Žalovaná žalobkyni před podáním žaloby nic neuhradila, žalobě proto bylo vyhověno v rozsahu celé poskytnuté částky [částka] a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Ohledně příslušenství pohledávky (§ 513 o. z.) v podobě úroku z prodlení soud uzavřel, že první kvalifikovanou výzvou k plnění bezdůvodného obohacení byla předžalobní výzva k plnění, kterou žalobkyně prokazatelně odeslala na jí známou adresu žalované dne [datum]. Při aplikaci domněnky obsažené v § 573 o. z. je pak nutno dojít k závěru, že výzva k plnění byla žalované doručena nejpozději třetím pracovním dnem po odeslání podání žalované (k otázce došlé zásilky viz například rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 125/2019 ze dne 30. 4. 2019), tj. dnem 5. 6. 2026. Žalovaná byla povinna dluh žalobkyni zaplatit ke dni [datum] (do tří dnů, viz text předžalobní výzvy), jelikož tak neučinila, dostala se dne [datum] dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni [datum] činila zákonná výše úroku z prodlení 11,5 % dlužné částky ročně, ke dni [datum] (od kdy žalobkyně úrok požadovala) činila zákonná výše úroku z prodlení 12 % ročně. V přesahujícím rozsahu požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení byla žaloba pro nedůvodnost rovněž zamítnuta.

5. Pokud by předmětná smlouva mezi věřitelem a žalovanou vznikla, tak právní vztah mezi smluvními účastníky by bylo nutno posuzovat jako spotřebitelský úvěrový vztah ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“). Žalovaná vystupovala jako spotřebitel, žalobkyně (resp. její právní předchůdce) jako podnikatel – poskytovatel úvěru. Na tento vztah se proto plně uplatní zvýšená ochrana spotřebitele, a to zejména na povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí (§ 86 ZSÚ). Z provedených důkazů bylo zjištěno, že věřitel s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované splácet úvěr. Za tohoto stavu soud uzavírá, že smlouva o úvěru by byla v dané věci stižena absolutní neplatností podle § 87 odst. 1 ZSÚ.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože procesní úspěch obou stran byl při porovnání přiznané a zamítnuté jistiny a kapitalizovaného příslušenství stejný.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací