Výrok
I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení. Uplatněný nárok plynul z titulu nesplněné povinnosti žalovaného ze smlouvy o úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne [datum], žalovaný úvěr čerpal ve výši [částka] splatný do [datum], žalovaný na dluh nic nezaplatil, neučinil tak ani po odeslání předžalobní výzvy. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání se nezúčastnil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán a z adresy trvalého pobytu, k doručení došlo dne [datum] náhradní formou v souladu s § 49 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), z účasti u jednání se neomluvil ani nepožádal o odročení jednání, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], se [adresa] [IČO] IČO, (dále také jako „věřitel“) jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným klientem nepodnikající fyzickou osobou měla být uzavřena písemná smlouva o úvěru č. [hodnota] prostřednictvím webové stránky [Anonymizováno], dle níž se věřitel měl zavázat žalovanému převodem na jeho účet č. [č. účtu] vyplatit úvěr ve výši [částka], termín splatnosti byl dojednán do třiceti dnů k [datum]. Soudu předložená listina smlouvy byla datovaná dnem [datum]. Následně v době od [datum] do [datum] mělo být mezi účastníky uzavřeno [Anonymizováno] dodatků úvěrové smlouvy, dle nichž se věřitel měl zavázat vyplatit žalovanému úvěr v celkové výši [částka] na stejný bankovní účet. Smlouva i všechny dodatky obsahovaly na konci textu pouze označení zástupce věřitele, ohledně žalovaného neměly žádný vlastnoruční ani elektronický podpis, který by byl jednoznačně spojen s žalovaným, jako podepisující osobou. Obsahovaly pouze údaj o tom, kdy a kde byl klientovi odeslán potvrzovací kód, a že tímto kódem klient listiny potvrdil. Soudu nebyla předložena komunikace mezi věřitelem a žalovaným, z níž by bylo možno zjistit proces podpisu smlouvy a dodatků ze strany žalovaného. Z výpisu z účtu banky soud zjistil, že majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaný a na účet byly v době od [datum] do [datum] evidovány příchozí platby z účtu věřitele v celkové výši [částka]. Z rámcové postupní smlouvy soud zjistil, že byla uzavřena mezi věřitelem [právnická osoba], IČO [Anonymizováno] jako postupitelem a společností žalobkyně jako postupníkem dne [datum]. Předmětem smlouvy bylo stanovení podmínek pro postupování pohledávek z postupitele na postupníka, a to na základě dílčích smluv o postoupení. Z dodatku č. [hodnota] k postupní smlouvě, který byl soudu k důkazu předložen, bylo zjištěno, že byl uzavřen mezi týmiž účastníky jako rámcová postupní smlouva, ovšem dle výslovného smluvního textu mělo jít o dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] nebyla soudu předložena. Soudu předložená rámcová smlouva ani dodatek č. [hodnota] neobsahovaly identifikaci žalované pohledávky. Listina nazvaná žalobkyní jako „seznam“ obsahující jména fyzických osob a označení smluv, nebyla připojena k žádné z předložených postupních smluv a ani z obsahu seznamu nebylo zjistitelné, zda je součástí některé z žalobkyní předložených postupních smluv. Advokát žalobkyně vyhotovil předžalobní výzvu ze dne [datum] k úhradě dluhu plynoucího ze smlouvy č. [hodnota] ve výši [částka] ve lhůtě „do tří dnů“ a zaslal ji poštou ve stejný den žalované na evidovanou adresu trvalého pobytu. Ve stejný dne věřitel jako postupitel vyhotovil oznámení o postoupení pohledávek, v níž informoval žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy č. [hodnota] ve výši [částka]. Oznámení bylo odesláno žalovanému stejnou poštovní zásilkou, jako předžalobní výzva.
4. Skutkový stav byl právně hodnocen následujícím způsobem. Požadavek žalobkyně na zaplacení žalované částky se opíral o § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Současně mělo jít o spotřebitelský úvěr dle definice spotřebitelského úvěru uvedené v § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Nárok však nevznikl žalobkyni, protože tato nebyla v projednávané věci nadána aktivní věcnou legitimací. Žalobkyně neprokázala, že je nositelkou tvrzeného hmotného práva, o nějž v řízení šlo. Bylo na žalobkyni, aby svou aktivní věcnou legitimaci v řízení dle § 1882 odst. 1 o. z. prokázala buď předložením příslušné smlouvy o postoupení pohledávky, či předložením dokladů o vyrozumění žalovaného postupitelem o postoupení pohledávky, přičemž je nutno, aby tento notifikační úkon (kterým je dlužník vyrozuměn o postoupení pohledávky) učinil vždy postupitel, tj. osoba věřitele v době postoupení pohledávky, jak zcela zřejmě vyplývá z § 1882 odst. 1 o. z., a je rovněž současně nutno prokázat i jeho doručení dlužníkovi (hmotněprávní úkon je vůči dlužníkovi účinný od okamžiku, kdy se o něm dozvěděl, viz např. rozsudek NS sp. zn. 23 Cdo 2704/2012). Bez splnění těchto dvou okolností není možno považovat podmínky vyrozumění o postoupení pohledávky stanovené § 1882 odst. 1 o. z. za splněné. Soudu předložené smlouvy o cesi neobsahovaly identifikaci pohledávky za žalovaným. Oznámení o cesi nebylo žalovanému doručeno, žalobkyně doložila jen jeho odeslání. Soud tak při svém rozhodování vycházel ze závěru, že žalobkyně neprokázala, že je právním nástupcem původního věřitele. Svou nepřítomností u jednání žalobkyně neumožnila soudu poskytnutí příslušného poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně potřeby doplnění rozhodných skutečností a důkazů k nim. Žaloba byla proto v celém rozsahu zamítnuta.
5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2, § 142a o. s. ř. negativně, protože žalované, která byla dle výsledku řízení procesně úspěšná, žádné náklady v řízení nevznikly.