Výrok
I. Žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V rozsahu částky 10 867,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 845,92 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 436,79 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 336,87 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem 8 % ročně z částky 4 195,92 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 10. 2025 ve znění jejího doplnění ze dne 21. 11. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 11 567,99 Kč s úroky a se zákonnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba]. uzavřela s žalovaným dne 10. 12. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které byly žalovanému téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu úrokem a paušálními cenami za plnění a služby související s úvěrem, celkem měl uhradit 14 868 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil, poslední splátku uhradil dne 18. 8. 2023 a následujícím dnem po marném uplynutí lhůty vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu zbývající části dlužné částky s tím, že se nesplacená jistina úvěru ve výši 4 195,92 Kč úročí od 11. 10. 2024 úrokem ve výši 8 % ročně, který byl sjednán ve smlouvě. Pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy postoupil původní věřitel žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 195,92 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 140,95 Kč, dlužné úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1 960 Kč, za administrativní činnost ve výši 551,12 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 720 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč, úrok vyčíslený od 11. 2. 2024 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 436,79 Kč, zákonný úrok z prodlení od prodlení vyčíslený do 20. 2. 2025 ve výši 845,92 Kč a dále úroky z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z částky 4 336,87 Kč (dlužná jistina s úroky) od 21. 2. 2025 do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného jednak dle informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, jakož i nahlédnutím do veřejně dostupných registrů (NRKI, BRKI, Solus a insolvenčního rejstříku).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání, se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Z žádosti o úvěr ze dne 10. 12. 2022 soud zjistil, že byla sepsána pro účely spotřebitelském úvěru v částce 25 000 Kč, obsahuje osobní údaje žalovaného, údaj o tom, že je svobodný, nevyživuje žádné děti do 26 let, bydlí u rodičů. Je zaměstnán u společnosti Caragelo pro s.r.o. na dobu neurčitou od 1. 3. 2022 a jeho čistý příjem činí 22 240 Kč, což bylo doloženo pracovní smlouvou, jakož i výplatními lístky za měsíce srpen až říjen 2022 (z nich vyplývá, že žalovanému byla v těchto měsících vyplacena mzda ve výši 20 090 Kč, neboť srážky ze mzdy činily 2 150 Kč). U běžných měsíčních výdajů je uvedeno, že výdaje na bydlení a energie činí 1 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady činí 4 250 Kč, srážky ze mzdy, výživné činí 2 150 Kč, celkové výdaje byly vyčísleny částkou 7 400 Kč měsíčně a žalovaný měl použitelný měsíční příjem 14 840 Kč.
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 10. 12. 2022 bylo zjištěno, že tato byla sjednána mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem a věřitel se v ní zavázal poskytnout žalovanému při podpisu smlouvy neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný jej měl vrátit spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně a současně uhradit úroky v celkové výši 406 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 3 920 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 102 Kč a inkasní poplatek 1 440 Kč. Celkem mělo být uhrazeno na nákladech spotřebitelského úvěru 6 868 Kč a žalovaný měl vrátit 14 868 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 062 Kč. Jako důsledek prodlení dlužníka splácet úvěr byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, maximálně však 500 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil převzetí poskytnutého úvěru. Z transakční historie smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný uhradil v nepravidelných splátkách celkovou částku 7 300 Kč.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. postoupila žalobkyni pohledávky za svými dlužníky uvedené v příloze č. [hodnota] v této smlouvě, přičemž z přílohy č. [hodnota] vyplývá, že mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovaným z předmětné úvěrové smlouvy.
6. Z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 17. 7. 2025 zaslané žalovanému doporučeně téhož dne (dle podacího lístku) bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nesplaceného úvěru ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], a to do 1. 8. 2025.
7. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, že celkem měl zaplatit částku 14 868 Kč v měsíčních splátkách, přičemž z listinných důkazů vyplývá, že uhradil pouze 7 300 Kč a v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že zaplatil něčeho dalšího. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z.
8. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Žalobkyně v žalobě tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalovaného, avšak dle názoru soudu toto učinil nedostatečně. Lze mít za řádně prověřené pouze příjmy žalovaného, jakož i jeho zaměstnavatele, nikoli však jeho výdaje. Ve vztahu k výdajům byly sice zjišťovány náklady na bydlení (nebylo však ověřeno, zda skutečně činí pouze částku 1 000 Kč), na další potřeby žalovaného, jakož i její další výdaje, avšak není zřejmé, zda a jakým způsobem byly věřitelem ověřovány. K prokázání výše nákladů na bydlení mohl žalovaný předložit doklady bez větších obtíží, neboť se jedná o běžně dostupné listiny (nájemní smlouva, evidenční list, či doklad o platbách SIPO). Rovněž není zřejmé, z jakého důvodu jsou žalovanému prováděny srážky ze mzdy, tedy zda není i jinak splátkově zatížen. Nebylo prokázáno ani to, že by původní věřitel nahlížel do příslušných databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jak je tvrzeno žalobkyní.
10. Žalobkyně byla u jednání poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit a předložit další důkazy k prokázání tohoto jejího tvrzení, avšak žádné další důkazy nepředložila.
11. Soud proto učinil závěr, že původní věřitel nedostál své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného při sjednávání úvěrové smlouvy a tato je podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu.
12. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 8 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona, a to v době přiměřené jeho možnostem. Protože žalovaný již uhradil částku 7 300 Kč, má žalobkyně nárok na vrácení částky 700 Kč představující rozdíl mezi tím, co obdržel na základě neplatné smlouvy a jeho úhradou. Pokud jde o splatnost přiznané částky, tuto určil soud v běžné zákonné lhůtě, tj. do 3 dnů od právní moci rozsudku. Protože byla splatnost nesplacené jistiny určena soudem, a to do budoucna, dlužník se nemohl doposud dostat do prodlení. Žalobou uplatněná pohledávka ze strany žalobkyně doposud není dospělá ve smyslu stanovení § 1970 o. z., a proto nemá žalobkyně právo na úroky z prodlení. Z tohoto důvodu byla žaloba co do požadavku žalobkyně na úroky z prodlení zamítnuta, stejně tak jako v části týkající se poplatků za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty, neboť nároky na ně vyplývají z absolutně neplatné smlouvy.
13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci převážný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.