112 C 218/2025

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 8. 2025, včetně jejího upřesnění ze dne 19. 1. 2026 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 58 492,33 Kč s obchodním úrokem a zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek. Žalobu odůvodnila tvrzením, že jí ke dni 1. 11. 2023 byla postoupena pohledávka společnosti BNP Paribas Personal finance, akciová společnost za žalovaným, která vznikla ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 7. 2021. Dle této smlouvy byl poskytnut žalovanému úvěrový rámec do výše 50 000 Kč, který byl žalovaný oprávněn čerpat opakovaně do výše povoleného úvěrového limitu a zavázal se úvěr splácet spolu s úrokovou sazbou ve výši 22,68 % ročně po celou dobu platnosti úvěrové smlouvy ve sjednaných splátkách počínaje měsícem srpnem 2021, včetně poplatků. Žalovaný zaplatil dohodnuté splátky od měsíce srpna 2021 do června 2024, poté z důvodu neplacení splátek žalobkyně ke dni 31. 8. 2024 odstoupila od úvěrové smlouvy a dluh se stal k tomuto dni splatným. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje neuhrazenou jistinu vyčerpaného peněžitého plnění ve výši 41 287 Kč, nezaplacené smluvní úroky ve výši 3 714,97 Kč za dobu od 1. 6. 2024 do 31. 8. 2024 a dále nezaplacené poplatky ve výši 1 200 Kč za dvě upomínky odeslané v měsíci dubnu a květnu 2024. Původní věřitel řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného, jednak lustrací v dostupných databázích, jednak dle informací zjištěných od žalovaného, který uvedl svůj příjem ve výši 25 000 Kč, což věřitel ověřil na základě příchozích transakcí na účet žalovaného, a výdaje uvedl ve výši 8 000 Kč a na nájemné 0 Kč. Věřitel proto stanovil výdaje žalovaného podle svého interního ekonomického modelu na částku 13 000 Kč a počítal s částkou nákladů 7 000 Kč na nájem, 3 000 Kč na vodné, stočné a energie, 3 000 Kč na stravu, ošacení a další výdaje, celkem 13 000 Kč. V době sjednávání úvěru neměl žalovaný žádné úvěrové produkty. Splátka nového úvěru činila 2 500 Kč a žalovaný byl tedy schopen úvěr splácet. Na úvěr vyčerpal 61 799 Kč a zaplatil 29 001 Kč. Dále žalobkyně požadovala úhradu částky 12 055,75 Kč představující nesplacený úvěr dle smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 18. 11. 2022. Dle této smlouvy mohl žalovaný čerpat kontokorentní úvěr do výše 10 000 Kč, a to průběžně s tím, že bude splacen nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání. Byl sjednán úrok ve výši 18,9 % ročně. Žalovaný porušil smluvní podmínky, proto žalobkyně ke dni 1. 9. 2024 úvěr zesplatnila a požaduje nesplacenou jistinu ve výši 12 055,75 Kč, nesplacené úroky do splatnosti za dobu od 1. 6. 2024 do 1. 9. 2004 ve výši 234,61 Kč. I při sjednávání této smlouvy žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, který uvedl příjem ve výši 30 678 Kč a tento byl prověřen na základě příchozích transakcí na účet žalovaného. Rovněž byly řádně prověřeny veřejně přístupné databáze a bylo zjištěno, že žalovaný má další úvěry u žalobkyně, a to revolvingový ve výši 30 000 Kč se splátkou 900 Kč a další úvěr se splátkou 4 441 Kč, úvěr na stavební spoření mimo žalobkyni se splátkou 4 281 Kč a kreditní kartu splátkovou mimo žalobkyni s limitem 50 000 Kč a s orientačně splátkou 1 500 Kč. Splátka nového úvěru činila cca 300 Kč a nové splátkové zatížení činilo 12 022 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že má výdaje 0 Kč, nájemné 0 Kč, avšak žalobkyně stanovila jeho životní výdaje dle svého interního ekonomického modelu na částku 13 000 Kč obdobně jako u výše uvedeného úvěru. Na tento úvěr žalovaný vyčerpal částku 12 055,75 Kč a nezaplatil ničeho. Z obou uplatněných nároků požaduje žalobkyně také obchodní úrok ve výši 12,75 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 41 287 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení a z částky 12 055,75 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, k němuž byl řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Ve vztahu k prvnímu nároku žaloby soud z žádosti žalovaného ze dne 10. 7. 2021 a akceptačního dopisu BNP Paribas Personal finance (Hello bank) ze dne 13. 1. 2021 zjistil, že mezi BNP Paribas Personal finance (dále „banka“) a žalovaným byla sjednána smlouva o revolvingovém úvěru číslo [hodnota] a dle této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím Hello kreditky. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve sjednaných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč, úrok byl sjednán ve výši 22,68 % ročně a měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů 50 Kč. Součástí této smlouvy byla její příloha, kdy bylo sjednáno specifické čerpání tohoto úvěru ve výši 5 499 Kč na cenu zboží či služeb u prodejce – společnosti [právnická osoba]., kterému byl úvěr převeden na jeho bankovní účet za účelem úhrady prodejní ceny zboží/služeb. Žalovaný měl tuto částku splácet se zápůjční úrokovou sazbou 19,14 % ročně v měsíční splátkách 549 Kč (celkem [hodnota] splátek). Žalovaný za dobu od 12. 7. 2021 do 30. 11. 2023 vyčerpal 61 799 Kč a na úvěr splatil 29 001 Kč, jak bylo zjištěno z přehledu čerpání úvěru a z podkladů pro soudní jednání k úvěru č. [hodnota] (do 30. 11. 2023 byla uhrazena částka 13 001 Kč a do 31. 8. 2024 částka 16 000 Kč). Pro posouzení žádosti o revolvingový úvěr žalovaný do této žádosti uvedl, že je svobodný, nemá žádné vyživované děti, bydlí v družstevním bytě, pracuje v profesi dělník, řemeslník či opravář u společnosti [právnická osoba] od dubna 2017, jeho čistý příjem činí 25 000 Kč a celkové náklady domácnosti 8 000 Kč. Žádné finanční závazky nemá. Z notářského zápisu číslo NZ 369/2023 ze dne 1. 11. 2023 (včetně jeho příloh) sepsaného notářem [tituly před jménem] [jméno FO] bylo zjištěno, že BNP Paribas Personal finance a. s. a žalobkyně souhlasně prohlásily, že mezi sebou uzavřely dne 18. 9. 2023 postupní smlouvu, dle níž BNP Paribas Personal finance a. s. postoupila žalobkyni pohledávky za svými dlužníky specifikované v přílohách tohoto zápisu, mimo jiné pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy a tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem žalobkyně ze dne 2. 11. 2023. Dne 29. 7. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému doporučeně poslední výzvu k úhradě dlužné částky a podmíněné odstoupení od úvěrové smlouvy s tím, že ke dni 23. 7. 2024 má dluh ve výši 5 000 Kč, který má uhradit do 31. 8. 2024 a pokud tak neučiní, žalobkyně odstupuje od smlouvy s účinkem ke dni 31. 8. 2024 (zjištěno z odstoupení od smlouvy a z podacího archu). Dopisem ze dne 31. 8. 2024 oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění celého dluhu z kreditní karty [č. účtu], a to ve výši 46 202 Kč. Dopis byl žalovanému zaslán doporučeně dne 4. 9. 2024 (zjištěno z podacího archu). Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 26. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nesplaceného úvěru číslo [č. účtu], jehož okamžitá splatnost nastala ke dni 31. 8. 2024. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 54 062,10 Kč a tato výzva byla žalovanému zaslána doporučeně s tím, že žalovaný si tuto zásilku nevyzvedl (zjištěno z dodejky).

4. Ve vztahu k druhému nároku uplatněnému žalobou soud ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 18. 11. 2022 zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč jako neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr s možností povoleného přečerpání na jeho bankovním účtu číslo [č. účtu] a žalovaný se zavázal úvěr splácet, včetně narostlých úroků a nákladů, nejpozději do jednoho roku ode dne čerpání úvěru bez stanovení výše pravidelných splátek. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,90 % ročně. Žalobkyně soudu předložila výpisy z účtu číslo [č. účtu] za období od 1. 5. 2024 do 1. 8. 2024 a dále listinu označenou jako „přehled narůstajících obratů k účtu“, z nichž bylo zjištěno, že se jedná o kontokorentní účet vedený na jméno žalovaného, počáteční zůstatek tohoto účtu ke dni 1. 5. 2024 byl -10 525,50 Kč. Následně dne 7. 5. 2024 bylo žalovanému poukázáno na tento účet 14 241 Kč, dne 10. 5. 2024 bylo z bankomatu vybráno 14 200 Kč a ve výpisu jsou uplatněny také částky za pojištění a vedení účtu včetně debetního úroku. V následujících měsících nebyly na tento účet připsány žádné částky, ničeho nebylo vybráno, pouze byly uplatněny ceny za pojištění ve výši 99 Kč a 169 Kč, 100 Kč za vedení účtu a dále byl vyčíslen debetní úrok za přečerpaný kontokorent. Dne 1. 9. 2024 byl dluh ve výši 12 055,75 Kč převeden na evidenční účet a ke dni 1. 9. 2024 byl kontokorentní účet zrušen.

5. Žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností BNP Paribas Personal finance a žalovaným byla dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) sjednána smlouva o úvěru, dle níž byl žalovanému poskytnut úvěr do výše úvěrového rámce 50 000 Kč. Žalovaný tento úvěrový rámec za dobu trvání smluvního vztahu vyčerpal v částce 61 799 Kč (částečně na nákup zboží a částečně formou kreditní karty) a do podání žaloby uhradil celkovou částku 29 001 Kč. Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla postoupena žalobkyni ke dni 1. 11. 2023, tudíž je žalobkyně ve věci aktivně legitimována ve smyslu ustanovení § 1824 o. z. Dále bylo prokázáno, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o kontokorentním úvěru, dle níž mohl žalovaný přečerpat svůj účet vedený u žalobkyně, a to až do výše 10 000 Kč a v řízení bylo prokázáno, že žalovaný tento kontokorent přečerpal tak, že ke dni 1. 5. 2024 činil zůstatek na tomto účtu -10 525,50 Kč. Následně v měsíci květnu 2024 byla na tento účet připsána částka 14 241 Kč a bylo z něj vybráno 14 200 Kč. Došlo k přečerpání o celkem 10 566,50 Kč (10 525,50 Kč +41 Kč jako rozdíl mezi příchozí úhradu a výběrem z bankomatu).

6. Vzhledem k tomu, že se v obou případech jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně jako věřitelky dostály své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé tohoto zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudily úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalovaného i jakým způsobem ji prověřovala sama žalobkyně, avšak soud má za to, že toto bylo učiněno nedostatečně. Sama žalobkyně uvedla, že výdaje žalovaného byly stanoveny dle interního ekonomického modelu banky, která neakceptovala údaje uváděné žalovaným v jeho žádosti o poskytnutí úvěru, tedy výdaje ve výši 8 000 Kč a nájemné 0, ale naopak k němu banka připočítala částku 7 000 Kč na nájemné a také další částky na vodné, stočné, stravu, atd., takže si sama určila výdaje žalovaného ve výši 13 000 Kč. K výši příjmů tvrzených žalovaným v částce 25 000 Kč nebylo ze strany původního věřitele učiněno žádné prověření. Soud má za to, že pokud byly výdaje zjištěny pouze z údajů uváděných žalovaným a dle interního modelu banky, pak to bylo učiněno nedostatečně. Nepochybně je možno, pokud jde o výdaje na bydlení, požadovat po spotřebiteli, aby tyto náklady doložil potřebnými listinami (nájemní smlouva, evidenční listy). Obdobně sama žalobkyně při sjednávání kontokorentního úvěru uváděla skutečnosti týkající se příjmů a výdajů, jak je uvedeno v doplnění žaloby, nicméně žádné listiny k prokázání toho, že tak skutečně bylo, nebyly doloženy. Pokud jde o výdaje, i v tomto případě žalobkyně počítala s těmito výdaji dle interního ekonomického modelu. Dále tvrdila, že žalovaného v obou případech lustrovala ve veřejně dostupných databázích, insolvenčním rejstříku, bankovním registru, v exekuční evidenci, avšak k tomu také nebyly doloženy žádné listiny, vše zůstalo pouze v rovině tvrzen. Navíc není zřejmé, zda s ohledem na tvrzené skutečnosti, tedy že žalovaný měl ještě další úvěry u žalobkyně a také úvěr na stavební spoření a kreditní splátkovou kartu, byl žalovaný s ohledem na tyto jeho závazky schopen tento kontokorent hradit. Žalobkyně se k soudnímu jednání nedostavila, a proto ji soud nemohl poučit o potřebě předložit důkazy ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. k prokázání jejího tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného při sjednávání obou smluv, neboť toto poučení soud poskytuje zásadně u jednání.

8. Protože právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně nedostály své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, má soud za to, že podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru jsou obě smlouvy neplatné, neboť byly sjednány v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Poskytla-li předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy žalovanému částku 61 799 Kč a žalobkyně mu poskytla částku 10 566,50 Kč formou přečerpaného účtu, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalovaný před podáním žaloby uhradil na první smlouvu celkem 29 001 Kč, tudíž je povinen vrátit částku 32 798 Kč a na druhou smlouvu neuhradil ničeho, tudíž je povinen vrátit částku 10 566,50 Kč. Obě tyto částky byly žalobkyni tímto rozhodnutím přiznány. Pokud jde o jejich splatnost, tuto určil soud v běžné zákonné lhůtě, tj. do 3 dnů od právní moci rozsudku. Protože byla splatnost nesplacené jistiny určena soudem, a to do budoucna, žalovaný se nemohl dostat do prodlení. Žalobou uplatněné pohledávky ze strany žalobkyně doposud nejsou dospělé ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., a proto nemá žalobkyně právo na úroky z prodlení. Z tohoto důvodu byla žaloba co do požadavku žalobkyně na úroky z prodlení zamítnuta, stejně tak jako v části týkající se obchodních úroků a poplatků (za pojištění, vedení účtu), neboť nárok na ně vyplývá z absolutně neplatných smluv.

9. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného, zaplatit žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 88 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 6 % uplatněného nároku a úspěšná v rozsahu 94 %. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 940 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 340 Kč a paušální náhrady hotových výdajů žalobkyně ve výši 600 Kč dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (§ 151 odst. 3 o. s. ř.), a to za předžalobní výzvu k plnění a sepis žaloby po 300 Kč. Žalovaný byl proto zavázán k úhradě částky 294 Kč žalobkyni do tří dnů o právní moci rozsudku.