Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 500 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V rozsahu částky 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 250 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 750 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 750 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 1 250 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 120 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 250 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že se žalovaný dne [datum] zaregistroval na portálu žalobkyně za účelem získání úvěru od žalobkyně, uzavřel s ní rámcovou smlouvu, dle které měly být mezi účastníky uzavírány jednotlivé smlouvy o úvěru dle žádosti žalovaného. Následně dne [datum] byla mezi účastníky sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které byla žalovanému poskytnuta částka 2 500 Kč na jeho bankovní účet, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úroky ve výši 750 Kč, celkem tedy 3 250 Kč, nejpozději do [datum]. Svůj závazek však nesplnil, a to ani přes opakované výzvy. Součástí smluvních ujednání byl také nárok žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny úvěru denně a žalobkyně tak požaduje zaplacení smluvní pokuty za dobu ode dne následujícího po splatnosti úvěru do [datum], což činí 2 730 Kč, avšak žalobkyně z ní požaduje toliko 1 250 Kč. V souvislosti s uzavřením rámcové smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to posouzením příjmu žalovaného dle jeho výplatních pásek, vyhledáváním žalovaného v nebankovním registru, insolvenčním rejstříku a exekučním rejstříku a dospěla k závěru, že je žalovaný úvěr schopen splatit.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání konanému dne [datum] se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř).
3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 2 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 750 Kč, celkem měla být uhrazena částka 3 250 Kč do [datum]. Ve smlouvě o úvěru je dále upraven v článku VII. nárok žalobkyně na platby v důsledku prodlení žalovaného, mj. na smluvní pokutu zde specifikovanou, jakož i na účelně vynaložené náklady. Smlouva byla podepsána z IP adresy žalovaného, a to poté, co byla mezi účastníky sjednána rámcová smlouva o úvěru. [příjmení] 2 500 Kč byla dne [datum] poukázána na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Předžalobní výzvou ze dne [datum] zaslanou žalovanému doporučeně téhož dne vyzývala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 3 250 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] a vyzvala jej také k úhradě smluvní pokuty zde specifikované, celkem mělo být uhrazeno 12 135 Kč a dále zákonný úrok z prodlení. Dlužná částka měla být uhrazena do sedmi dnů od odeslání této výzvy. Žalobkyně dále soudu předložila komunikaci mezi účastníky, která měla být provedena SMS zprávami či telefonicky, avšak nebylo prokázáno, že by tyto zprávy byly žalovanému fakticky odeslány, jednalo se o komunikaci zejména týkající se upomínání k úhradě dlužné částky.
4. Ze vztahu k úvěruschopnosti žalobkyně soudu předložila čestné prohlášení žalovaného ke smlouvě o úvěru [číslo] v němž žalovaný prohlásil, že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by po poskytnutí úvěru mohly vyvolat osobní bankrot, ani skutečnost, že by úvěr nevrátil. Uvedl, že jeho měsíční závazky činí 1 200 Kč a jeho průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce bez poplatků činí 72 000 Kč, toto čestné prohlášení učinil prostřednictvím prostředků elektronické komunikace z uvedené IP adresy, kterým byla současně sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru. Dále žalobkyně podrobně popsala, jakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného, kdy z výplatních pásek žalovaného byl zjištěn příjem průměrný za měsíce září a říjen 2017 ve výši 24 352,50 Kč, závazky klienta činily 1 200 Kč, životní minimum 3 410 Kč a normativní náklady na bydlení dle nařízení vlády č. 449/2016 Sb. v bytech užívaných na základě nájemní smlouvy v [obec] (dle počtu obyvatel) činily 4 950 Kč Celkem tedy jeho výdaje činily 14 792,50 Kč dle interních pravidel žalobkyně, popř. dle druhého vzoru výpočtu maximální možné výše úvěru třetina příjmů žalovaného činí 8 117,50 Kč, což je maximální možnou částkou příjmů domácnosti pro účely zaplacení finančních produktů, takže maximální výše možného poskytnutí úvěru je 8 100 Kč. Žalovaný byl zařazen do skupiny B jako úvěruschopný s tím, že měl celkem 16 negativních záznamů o zpoždění se splátkou úvěru, v insolvenci byl bez záznamu, v evidenci exekucí byl rovněž bez záznamu. Z tohoto důvodu žalobkyně dospěla k závěru, že je mu možno poskytnout úvěr ve výši 2 500 Kč. Měla k dispozici výplatní pásky žalovaného, z nichž soud zjistil, že jeho výdělek u zaměstnavatele [právnická osoba] v měsíci září 2017 činil 24 005 Kč a v říjnu 2017 činil 24 700 Kč. Dále z výpisu z nebankovního [webová adresa] bylo zjištěno, že u žalovaného byl scoring B, měl 16 negativních záznamů a v insolvenčním rejstříku neměl negativní záznamy.
5. Žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla sjednána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru ve smyslu ust. § [číslo] a násl a § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovaného na její požádání úvěr ve výši 2 500 Kč na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem, tj. v celkové výši 3 250 Kč [datum]. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na úvěr něčeho uhradil. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, jakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného, avšak soud má za to, že toto prověření bylo učiněno nedostatečně. Je pravdou, že měla k dispozici doklady o příjmech žalovaného za dva měsíce předcházející datu poskytnutí úvěru, z nichž vyplývá průměrný příjem žalovaného 24 000 Kč, nicméně soud má za to, že nebyla náležitě zjišťována a ověřována pasivní stránka žalovaného, tedy jeho výdaje. Sám žalovaný uvedl, že má závazky ve výši 1 200 Kč (tyto však nedoložil a nespecifikoval). Nebyly však prokázány jeho výdaje na uspokojování základních životních potřeb, zejména náklady na bydlení, popř. dopravu do zaměstnání, či vyživovací povinnosti. Dle názoru soudu není možno u nákladů bydlení vycházet z normativních nákladů, ale je třeba výši těchto nákladů skutečně ověřit, např. příslušnou nájemní smlouvou, popř. jiným dokladem o platbách za bydlení, výpisem z účtu, či jinak. Dle názoru soudu také žalobkyně náležitě nezhodnotila, že u žalovaného existuje celkem 16 negativních záznamů v nebankovním registru s ohledem na opožděné platby jednotlivých splátek u jiných závazků, takže dle názoru soudu nebyla náležitě posouzena úvěruschopnost žalovaného, a to i přesto, že úvěr nedosahuje příliš vysoké částky.
6. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 2 500 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěr ve výši 2 500 Kč, neboť žalovaný dosud na úvěr neuhradil ničeho. Jelikož je žalovaný se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z částky 2 500 Kč, a to ode dne [datum] do zaplacení, neboť žalovaný byl prokazatelně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou žalobkyně s termínem splnění do 7 dnů od odeslání, tj. do [datum]. Soud neměl za prokázáno, že by žalovaný byl upomínán žalobkyní dříve [příjmení] zprávami, či e-mailem, neboť soudu byl předložen toliko přehled této komunikace, nikoli konkrétní zprávy prokazující jejich odeslání. Úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. 8,25 % ročně, ve výši přesahující tuto zákonnou míru byl nárok žalobkyně zamítnut. Rovněž byl zamítnut požadavek za úhradu úroků z prodlení z částky 2 500 Kč za dobu předcházející datu [datum], neboť v tomto období nebyl žalovaný v prodlení. Jiné částky jistiny ani příslušenství není žalovaný povinen žalobkyni vracet, neboť je-li neplatná smlouva o úvěru, jsou neplatná veškerá ujednání v ní obsažená, tedy i ujednání o úroku i smluvní pokutě. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu o částku 750 Kč se zákonnými úroky z prodlení (úrok z úvěru) a o smluvní pokutu ve výši 1 250 Kč.
7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného, zaplatit žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 12 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 44 % uplatněného nároku a úspěšná v rozsahu 56%. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 1 000 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů žalobkyně ve výši dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (§ 151 odst. 3 o. s. ř.), a to za předžalobní výzvu k plnění a sepis žaloby po 300 Kč. Žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 120 Kč.