112 C 69/2025

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2025 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 1 800 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 5. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tvrzením, že v období od poloviny března 2022 do konce května 2022 půjčil žalovanému celkovou částku 2 000 000 Kč za účelem jejího zhodnocení, a to na základě ústně uzavřených smluv vždy na částku 250 000 Kč. Finanční prostředky byly žalovanému předány v hotovosti na jeho žádost, neboť nechtěl, aby mu uvedená částka byla zaslána jednorázově na účet. Žalovaný je jeho synovcem a žalobce mu důvěřoval zvláště poté, co jeho prostřednictvím prodal svůj rodinný dům a následně mu žalovaný jako makléř zprostředkoval nákup družstevního bytu. Za jeho služby mu dal mimořádnou odměnu 200 000 Kč. Žalovaný mu pomáhal se stěhováním, pravidelně jej navštěvoval a nabídl mu možnost zhodnocení peněz, které mu zbyly po prodeji nemovitostí, část peněz hodlali využít na trávení společné dovolené. Po obdržení poslední částky 250 000 Kč se vzájemný styk účastníků začal omezovat pouze na telefonický kontakt. V březnu 2024 požádal žalovaného o vrácení částky 200 000 Kč na úhradu svých výdajů a tu mu žalovaný řádně vrátil. V listopadu 2024 žádal žalovaného o sdělení, jakým způsobem jsou jeho finanční prostředky zhodnocovány a následně jej vyzval k vrácení zbývající částky 1 800 000 Kč v termínu do konce února 2025. Z opatrnosti písemnou formou smlouvu o zápůjčce vypověděl dopisem, který byl žalovanému doručen 26. 3. 2025. Žalovaný na dopis nereagoval a zápůjčku nevrátil. Důvodem, proč nebyly sepsány žádné listiny o předání peněz žalovanému a byly mu předány v hotovosti, byla skutečnost, že žalovaný jej utvrzoval, že jsou rodina, že si musí věřit a také skutečnost, že bez jeho vědomí a svolení na peníze nesáhne, protože věděl, že se jedná o celoživotní úspory na stáří. Navíc žalovaný argumentoval tím, že o všem ví jeho partnerka, také starší sestra žalobce a její manžel, kteří jsou rodiči žalovaného a také mladší sestra žalobce. Když žalobce žalovaného kontaktoval telefonicky a také prostřednictvím SMS zpráv a žalovaný na vrácení finančních prostředků nereagoval, napadlo žalobce, aby si telefonické hovory nahrával, aby měl nějaký důkaz o penězích. S těmito nahrávkami chtěl seznámit rodiče žalovaného s tím, aby žalovanému řekli, že má důkazy o tom, že má jeho peníze a nevrací mu je. Tímto způsobem se žalobce snažil předejít soudu v šetření na policii a chtěl vše vyřešit v rovině.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a tvrdil, že s žalobcem nikdy neuzavřel osm ústních smluv o zápůjčkách a nepřevzal od něj v osmi případech 250 000 Kč v hotovosti. Potvrdil, že v pozici makléře pomáhal pro žalobce zajišťovat prodej jeho nemovitostí a také nabytí družstevního podílu. Následně se s žalobcem dohodl na jediné smlouvě o zápůjčce ve výši 200 000 Kč, kterou mu žalobce poskytl na jeho účet a tuto částku mu následně vrátil dne 4. 4. 2024. Nikdy se nejednalo o dar za pomoc při prodeji nemovitostí, když žalobce byl za svou činnost odměněn v rámci realitní kanceláře. Tvrdil, že v minulosti veškeré finanční transakce mezi účastníky probíhaly pouze přes jeho účet. Žalovanému je známo, že žalobce v minulosti napůjčoval spoustu financí svým známým a vedl s nimi i řadu sporů o vrácení svých finančních prostředků. Vztah mezi účastníky se zhoršil, když žalobce požadoval po žalovaném stále více pozornosti, přičemž žalovaný měl svůj život a rodinu. Poté se žalobce skutečně začal vyjadřovat tak, že mu žalovaný něco dluží, obvolával rodinu a vymýšlel si historky o půjčených a nevrácených financích.

3. Žalovaný se k prvnímu soudnímu jednání nařízenému na den 9. 9. 2025 nedostavil a svou neúčast prostřednictvím svého právního zástupce omluvil z důvodu pracovního vytížení a cesty do Prahy. K dalšímu jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 13. 10. 2025, se také nedostavil, přičemž k tomuto jednání se nedostavil ani jeho právní zástupce. Soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a jeho právního zástupce, a to i přesto, že před jednáním, které započalo v 8:37 hodin, byla soudu dne 13. 10. 2025 v 7:52 hodin doručena omluva právního zástupce žalovaného, že se kvůli akutním žaludečním problémům není schopen k soudu dostavit a z tohoto důvodu se bez jeho účasti nebude u soudu účastnit ani žalovaný. Požádali tak o odročení jednání. V případě, že by soud jednání neodročoval, žalovaný uvedl, že jeho stanovisko je neměnné, žalovaný si poslechl doložené nahrávky hovorů, trvá na tom, že nejsou autentické, nejsou použitelné a stanovisko žalovaného k nahrávkám je takové, že se nejedná o jeho osobu. Soud si je vědom toho, že omluva právního zástupce žalovaného byla do e-mailové schránky soudu doručena ještě před jednáním, nicméně z technických důvodů byla soudkyni předložena až v průběhu jednání. Soud i přes tuto omluvu ve věci jednal, když má za to, že žalovaný měl možnost se dostavit k prvnímu jednání, k němuž byl řádně předvolán a mohl si pracovní cestu naplánovat na jiný termín, u tohoto prvního jednání proběhlo téměř celé dokazování, z druhého jednání se prostřednictvím svého právního zástupce omluvil, neučinil to však osobně, byť se do jednací síně mohl včas dostavit a požádat soud o odročení jednání a právnímu zástupci žalovaného nebránilo nic, aby svou omluvu soudu sdělil rovněž telefonicky, aby bylo možno jednání před jeho zahájením odvolat, popřípadě po jeho zahájení přímo odročit. Soud proto rozhodnutí vydal i přes nepřítomnost žalovaného a jeho právního zástupce u jednání, s čímž byl žalovaný srozuměn, když se v omluvě vyjádřil tak, že jeho stanovisko k žalobě je neměnné, a navíc popírá autentičnost zvukových nahrávek.

4. Z pokladních dokladů vydaných [právnická osoba]. dne 8. 3. 2022, 15. 3. 2022, 22. 3. 2022, 29. 3. 2022, 12. 4. 2022, 19. 4. 2022, 3. 5. 2022 a 24. 5. 2022 bylo zjištěno, že z bankovního účtu číslo [č. účtu], jehož majitelem je žalobce, byly v každém z těchto dnů vybrány v hotovosti částky 250 000 Kč na pobočce v Orlové.

5. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že když se rozhodl prodat rodinný dům, jeho starší sestra mu navrhla, aby to učinil prostřednictvím žalovaného, aby si přivydělal nějaké peníze za provizi, neboť byl zástupcem firmy Remax. Žalovaný zajistil prodej rodinného domu a rovněž mu pomohl koupit byt, protože věděl, že jeho syn se k němu nehlásí. Byl na něj strašně hodný, což žalobce v životě nezažil, nahrazovalo mu to lásku syna k otci. Rodinný dům prodal v roce 2021 za částku 4 300 000 Kč, byt koupil za 1 300 000 Kč, následně jej zrenovoval a pořizoval do něj zcela nový nábytek. Ze starého domu nic nestěhoval. Mladší sestře dal 50 000 Kč a rovněž žalovanému poslal jako poděkování na jeho bankovní účet částku 200 000 Kč za to, že mu pomáhal vše zařídit, a to včetně stěhování do nového bytu. Část peněz měl doma a spotřeboval je se svou přítelkyní v částce asi 200 000 Kč a zbytek peněz měl ve spořitelně na svém účtu, z něhož pak vybral částky po 250 000 Kč. Důvodem jejich výběru bylo to, že se v roce 2022 v březnu na něj žalovaný obrátil s tím, že kdyby mu peníze svěřil, mohl by je zhodnotit, a to takovou formou, že pokud přijde klient a chce rychle prodat byt nebo pozemek a aby dostal své peníze a nečekal na zájemce, tak jde s tržní cenou dolů. Společně by nemovitost koupili a pak to prodali za tržní cenu. O rozdíl by se rozdělili a popřípadě jeli spolu na dovolenou. Uváděl, že kdyby se něco takového namanulo, žalobce s tím seznámí, žalobce se podívá a rozhodne se, zda do toho půjdou či nikoliv a nemovitost koupí. Žalovaný ho ujišťoval, že bez jeho vědomí a souhlasu na jeho peníze nesáhne. S tím žalobce souhlasil, protože si za poslední období od něj žalovaný získal důvěru. Sdělil mu, že až přijde taková situace, ať mu zavolá a je schopen během několika minut ze svého účtu danou částku přeposlat. On však s tím nesouhlasil, protože kdyby se žalobci něco stalo, mohl by být u soudu napaden potencionálními dědici, že je obral o tuto částku. Chtěl po něm, aby peníze vybral v hotovosti, což chtěl žalobce učinit a vybrat 2 miliony v hotovosti, avšak žalovaný jej požádal, aby vybíral po menších částkách, a to v částce 250 000 Kč, aby na něj nemohl finanční úřad. Žalobce proto na žádost žalovaného vybral částky, jak požadoval žalobce, a to v bankovkách po 5 000 Kč, poté mu zatelefonoval a vzhledem k tomu, že má povolání makléře, jezdí hodně do Prahy, tak se vždy cca do týdne u něj stavil a vyzvedl částku 250 000 Kč u něj doma. U toho nebyl nikdo přítomen. Stále mu říkal, že bez jeho vědomí a svolení na peníze nesáhne. Navíc jej ujišťoval, že jsou rodina a věří si a že o tom ví jeho matka, která je starší sestrou žalobce, také jeho mladší sestra a partnerka žalovaného, což byla pro žalobce garance, že když o tom rodina ví, nemohlo by dojít k tomu, že by mu to žalovaný popřel. Z důvodu příslibu dovolených si žalobce rovněž nechal vystavit pas vydaný v roce 2022. Na žádnou dovolenou však účastníci nejeli, vztahy mezi nimi ochladly. Protože už se blížily tři roky od poskytnutí peněz, žalobce zatelefonoval žalovanému a požádal jej, aby mu peníze vrátil, že už nechce žádné zúročení a chtěl by si peníze užít, neboť si v mládí odebíral a nedopřával. Žalovaný mu přislíbil, že mu peníze přepošle, až přijede do firmy, že má peněz z Ameriky dost. V následném hovoru se jej dotazoval, proč peníze chce. Již bylo vidět, že jsou mezi nimi nějaké zádrhely. Po dvou hovorech si je začal nahrávat na diktafon, aby s celou situací seznámil rodinu. Žalobce potvrdil, že mu žalovaný v roce 2024 poslal z 2 milionů částku 200 000 Kč. Jednalo se o vrácení půjčky, byť žalovaný uvádí, že se jednalo o vrácení odměny, kterou mu dal v souvislosti se zajišťováním prodeje nemovitosti. Kdyby se nejednalo o vrácení půjčky, dlužil by mu žalovaný více. Žalobce nechtěl věc řešit přes policii, ale pouze v rodině. Když nahrávku pustil své sestře, tak uvedla, že asi žalovaný nějak špatně investoval a švagr neřekl nic. Když začal mít problémy s žalovaným, říkal své sestře, aby mu domluvila a jeho otec mu řekl, že vůbec neví, co mu v té hlavě „střelilo“. Splatnost byla dohodnuta tak, že po nějakou dobu budou peníze u žalovaného. Nebyl dohodnut konkrétní čas, pouze to, že na požádání žalobce mu pošle žalovaný peníze zpátky. Tomu věřil, protože součástí dohody bylo to, že vždy dojde k investicím pouze s jeho vědomím a souhlasem, tím pádem by se nestalo, že by investice nevyšly. Poté, co peníze svěřil žalovanému, řekl o tom mladší sestře [jméno FO], jiným lidem se svěřil až poté, co to mezi nimi začalo skřípat. Potvrdil, že v minulosti půjčoval finanční prostředky jiným lidem, někteří mu peníze vrátili, ale měl i negativní zkušenosti, konkrétně se dvěma ženami, které mu poskytnuté finance nevrátily a musel se s nimi soudit nebo podat trestní oznámení. Jednalo se o částky 20 000 Kč, popř. vyšší.

6. Z výpovědi [jméno FO], sestry žalobce a tety žalovaného, bylo zjištěno, že od žalobce ví, že asi před třemi lety, poté, co žalobce obdržel peníze z prodeje domu, za ním přišel žalovaný s návrhem, že mu peníze zhodnotí a za nějakou provizi budou jezdit i na dovolené. Žalobce měl vybrat osm výběrů po 250 000 Kč, protože to žalovaný nechtěl poslat na účet kvůli tomu, že kdyby se s žalobcem něco stalo, mohl by v dědickém řízení tyto peníze požadovat syn žalobce, s nímž se však žalobce nestýká. Od žalobce ví, že mu měl žalovaný peníze vrátit, když je bude potřebovat. Nyní to však popírá. O tom, že žalobce peníze žalovanému dal, jí řekl až poté, co to udělal a ona se divila, že nemá žádné potvrzení. Na to jí žalobce řekl, že jsou rodina a musí si věřit. Celou situací se rozbila celá rodina a svědkyni to mrzí.

7. Z výpovědi svědka [jméno FO], kamaráda žalobce, bylo zjištěno, že žalovaný žalobci pomáhal při stěhování do bytu a že se s ním při té příležitosti žalobce spřátelil a pak mezi nimi došlo k půjčce nebo předání peněz, které měl žalobce z prodeje. Žalobce měl v té době žalovaného rád jako syna, měl k němu blízký vztah. Žalovaný mu navrhl, že peníze zhodnotí a žalobce mu věřil a svěřil mu přes 2 miliony korun. Od žalobce ví, že s penězi mohl žalovaný manipulovat pouze tehdy, kdyby dal žalobce souhlas. Je mu známo, že žalobce dal žalovanému lhůtu k vrácení, ale nestalo se tak. Zpočátku měl žalobce synovce velmi rád, byl z něj nadšený, ale pak nastal zlom a žalobce mu řekl, že mu žalovaný tvrdí, že mu nikdy nic nedal, peníze zapírá a nechce mu nic vrátit. Všechno však zná z vyprávění žalobce.

8. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], kamarádky žalobce, bylo zjištěno, že mezi účastníky do určité doby nebyl žádný kontakt. Svědkyně se s žalobcem stýkala často, znají se 25 let a žalobce byl nejlepším přítelem jejího manžela, který již zemřel. Žalovaného osobně nezná. Když se prodal dům a žalobce se nastěhoval do paneláku, kontakt mezi účastníky se obnovil a žalovaný jej navštěvoval i doma, čemuž se svědkyně divila. Žalovaný se k žalobci začal hlásit a po prodeji domu navrhl, že mu peníze zúročí a že si naplánují a zrealizují nějakou dovolenou, což se nestalo. Od žalobce ví, že mu žalobce peníze nedal, ani nedaroval, jen mu je svěřil, aby je zúročil a pak vrátil. Nedávno se jí svěřil, že když po žalovaném žádal peníze, tak mu žalovaný tvrdil, že o ničem neví a že mu žádné peníze nedal. Měl mu svěřit 1 800 000 Kč. Potvrdila, že v současné době je rodina rozvrácená. Žalobce se s rodinou nestýká, vychází pouze s mladší sestrou.

9. Z výpovědi smluv o zápůjčkách ze dne 24. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vypověděl z opatrnosti tímto dopisem osm ústně uzavřených smluv o zápůjčce dle ustanovení § 2393 občanského zákoníku v šestitýdenní výpovědní lhůtě a vyzval jej k úhradě dlužných částek v částkách po 250 000 Kč v termínech zde specifikovaných, popřípadě ke sjednání dohody o splátkovém kalendáři. Písemná výpověď byla dána proto, že žalovaný nereagoval na výzvy žalobce k úhradě částky 1 800 000 Kč učiněné formou SMS ze dne 14. 11. 2024 a nereagoval ani na telefonickou výzvu advokáta ze dne 21. 3. 2025. Zásilka byla žalovanému zaslána doporučeně na adresu jeho trvalého bydliště dne 25. 3. 2025, jak bylo zjištěno z podacího lístku.

10. Z korespondence mezi účastníky prostřednictvím SMS zpráv bylo zjištěno, že žalobce zaslal žalovanému dne 14.

11. SMS zprávu, v níž uvedl, že přemýšlel o jejich rozhovoru, v němž říkal, že pro něj není problém poslat zpět peníze, co má u něj, ve výši 1 800 000 Kč, že má svých peněz dost, za což je žalobce rád, protože už nepotřebuje ve svém věku nijak zúročovat své úspory na stáří, je zabezpečen, aby nemusel být na někom závislý a žádal jej, aby mu dal vědět, až mu ty peníze přepošle zpět na jeho účet. Dne 27. 12. opakovaně žádal žalovaného o vrácení částky 1 800 000 Kč, tak, jak jej k tomu vyzýval minulý měsíc z toho důvodu, že jej ujišťoval, že na jeho peníze bez jeho vědomí nesáhne. Požádal jej o vrácení do konce ledna. Dne 27. 2. zaslal žalobce žalovanému SMS zprávu označenou jako předžalobní výzva, v níž je uvedeno, že ho 14. listopadu 2024 písemně formou SMS požádal o vrácení peněz, které mu v dobré víře svěřil. Jedná se o částku 1 800 000 Kč. Žalovaný mu sděloval, že to pro něj není problém, že má svých peněz dost, a proto mu žalobce dal tři měsíce na to, aby mu peníze vrátil na účet s tím, že zítra je poslední den termínu pro vrácení peněz. Sdělil mu, že seznámil Lidku a Vénu s částí zvukových nahrávek, které dokazují, že má jeho peníze a že jej žádá o jejich vrácení. Navštívil advokáta a policii, aby si ověřil, zda je možno tyto zvukové nahrávky použít jako důkaz a zda nahrazují písemnou smlouvu a bylo mu řečeno, že tyto nahrávky přípustné jsou. Uvedl, že jej nechce tahat po soudech a žádal jej, nechť peníze vrátí dobrovolně. Dne 4. 3. zaslal žalobce žalovanému zprávu o tom, že nemá zájem ho vláčet po soudech a dal mu poslední šanci, aby se vyjádřil písemně, v jakém nejkratším termínu je schopen mu vrátit na účet 1 800 000 Kč představující jeho celoživotní úspory. Zjistil, že jeho peníze údajně investoval do nějakých fondů, kde je bude mít na neznámou dobu zablokované. Podle posledního hovoru žalobce pochopil, že vše byl záměr, jak jej o peníze připravit, když argumentoval tím, že není třeba sepisovat dohodu, protože jsou rodina a věří si, dal mu poslední šanci, aby mu do 7. 3. sdělil, kdy mu peníze vrátí na jeho účet. Dne 7. 3. zaslal žalovaný žalobci SMS zprávu o tom, že neví, o co mu jde, že se musel zbláznit a požádal jej, aby jej přestal obtěžovat a celou jeho rodinu a známé a když bude někoho nahrávat, má si přečíst o zákoně na ochranu osobních údajů. SMS zprávy jsou bez uvedení roku jejich odeslání, avšak soud s ohledem na skutečnosti zjištěné z dalších provedených důkazů, zejména z výpovědí žalobce a zvukových záznamů má za to, že zprávy ze dne 14. 11. a 27. 12. byly zaslány v roce 2024 a ostatní zprávy v roce 2025.11. Žalobce soudu předložil zvukové nahrávky, v nichž spolu hovoří dvě osoby. Celkem se jedná o pět hovorů, přičemž jedním z hovořících je žalobce a druhá osoba je v těchto nahrávkách žalobcem oslovována „Ivo“ a tato osoba komunikuje s žalobcem a oslovuje jej „strejdo“. Z tohoto důvodu soud nemá pochybnosti o tom, že se jedná o komunikaci mezi žalobcem a žalovaným. Tyto zvukové nahrávky byly pořizovány někdy začátkem roku ve stejné době, kdy byly žalovanému zasílány i SMS zprávy. V prvním hovoru se žalovaný doptává žalovaného, proč má za to, že se žalovaný změnil. Následně si vysvětlují skutečnosti ohledně vrácení 200 000 Kč a také to, že se nevyplatí, aby částka 1,5 milionu korun nebo 2 miliony korun nebyla investována například do koupě nemovitostí, a že je dobré, aby peníze vydělávaly, aby to oba zhodnotili a měli na útratu a na život. Žalobce dále uvádí, že když vybral 2 miliony korun po 250 000 Kč, a když si to vzal žalovaný k sobě, aby to bylo pohromadě na nějakém účtu s tím, že jak se naskytne nějaká dobrá koupě, tak na to mu žalovaný uvedl, že je to tak, jak řekl, je to tak udělané a že to nějaké peníze vydělává (2:00 min záznamu). Dále spolu účastníci komunikovali o tom, že žalovaný není často doma a žalobce moc nenavštěvuje. Žalovaný uváděl, že nestíhá, neboť je pracovně mimo a nestíhá ani svou rodinu. Dále se žalobce ujišťuje, že kdyby se mu něco stalo, tak má u žalovaného 1 800 000 Kč (čas nahrávky 4:55 min). Proti tomu se žalovaný nijak neohrazoval, pouze řešil to, zda žalobce říkal, že z těch peněz mají být dány určité částky jiným příbuzným. Dále žalovaný hovoří o tom, že tam, kde jsou peníze uloženy, tak úroky skáčou (9:00 min nahrávky). Dále se žalovaný vyjadřuje k tomu, že když mu žalobce řekne, že peníze chce, tak mu je dá, ale že mu je to líto, protože by s nimi mohl neuváženě nakládat. Hovořil o dřívějších půjčkách žalobce. V dalším hovoru, který započal žalovaný, se žalobce dotazuje, jak to vypadá, že v březnu to budou tři roky, co mu dal 2 miliony korun v hotovosti po 250 000 Kč. Žalovaný uváděl, že vrátil 200 000 Kč a potvrdil, že je tam 1 800 000 Kč na vkladu a že jestli je potřebuje, takže mu je pošle, ale že nemá čas. Žalovaný jej ujišťuje, že se jedná o jeho peníze, dále uvedl, že peníze žalobci dá, pokud je chce, že jsou na termínovaném vkladu, že je vybere a přepošle, ať si s tím dělá, co chce (čas 20:00 – 22:17 minut). Žalovaný uvádí, že se peníze již nebudou úročit a že mu všechno přepošle na účet, až přijede, že má svých peněz dost (čas 24:40 – 25:04 minut). Třetí hovor započal žalobce a dotazoval se žalovaného, zda nedostává výpisy z účtu každý rok, protože on to dostává a chtěl by vědět, jestli ty peníze jsou pohromadě. Ptal se, kdy je možno peníze získat, aby nedošlo ke ztrátě na úrocích a že by peníze potřeboval do konce února. K tomu žalovaný sdělil, že si tedy vezme hypotéku, ale že je to žalobci k ničemu, když mu to bude ležet na účtu (27:25 min). Na to účastníci komunikují o tom, že by bylo možno vydělat i na hodnotě nemovitostí. Žalovaný uvádí, že mu peníze kdykoliv dá, ale kdyby se s ním něco stalo, dostane to jeho syn. Poté žalobce uvádí, že už to v únoru budou tři roky a byl by rád, kdyby to šlo nějak udělat a žalovaný na to uvedl, že když to tak chce, tak to udělá. Čtvrtý hovor žalovaný nepřijal a v pátém hovoru se žalovaný vůči žalobci vulgárně vyjadřuje a říká mu, že mu nic nedluží a poté, co mu žalobce říká, že má kamerové záznamy o předání peněz, žalovaný argumentuje tím, že nemá nic (30:40 – 31:39 min).

12. Pokud žalovaný namítal, že zvukové nahrávky nejsou autentické a že se nejedná o jeho osobu, pak soud má za to, že jeho zpochybnění tohoto důkazního prostředku není důvodné. Soud poukazuje na SMS zprávu ze dne 7. 3. 2025, kterou zaslal žalovaný žalobci. Z této zprávy je zřejmé, že žalovaný věděl o nahrávkách, které měl žalobce ze vzájemných telefonátů pořídit a dle výpovědi žalobce s nimi seznámit rodiče žalovaného, nijak se nebránil, že by uvedené nahrávky nebyly pořízeny s ním, ale s nějakou jinou osobou, pouze jej upozorňoval na ochranu osobních údajů a nemožnost použití této nahrávky a také jej žádal, aby neobtěžoval jeho rodinu. Dle názoru soudu si byl vědom toho, že se jedná o komunikaci mezi účastníky a jeho obranu o tom, že na nahrávkách není projev žalovaného, soud považuje za nedůvodnou a účelovou. O tom svědčí i obsah těchto nahrávek, z nichž je patrno, že se účastníci navzájem oslovují „Ivo“ a „strejdo“, přičemž žalobce uvedl, že žádnou jinou osobu jménem „Ivo“ nezná a není ani jiná osoba, vyjma neteře, která by jej oslovovala do uvozovek „strejdo“, avšak z nahrávek je zřejmé, že se jedná o dva mužské hlasy. Je také zřejmé, že osoby hovořící v těchto nahrávkách se velmi dobře znají, znají svůj zdravotní stav, komunikují o synovi žalobce, o svých zdravotních a jiných problémech, o práci žalovaného v Praze, o investicích do realit, což všechno soud vedlo k závěru, že se skutečně jedná o autentické nahrávky tak, jak tvrdil žalobce. Soud tyto nahrávky jako důkaz připustil, byť se jedná o záznamy pořízené bez souhlasu nahrávané osoby, tedy žalovaného, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], který v něm učinil závěr, že zvukový záznam, který se týká člověka nebo jeho projevu osobní povahy a který byl pořízen soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby, lze použít jako důkaz v občanském soudním řízení pouze tam, kde má vést k prokázání skutečnosti, kterou není možno prokázat jinak a kde i další okolnosti případu vedou k závěru, že nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti dotčené osoby před právem na spravedlivý proces toho, komu je použití důkazu zvukovým záznamem týkajícího se této osoby nebo jejich projevu osobní povahy na prospěch. V daném případě žalobce tvrdil a svou výpovědí prokázal, stejně tak jako výpověďmi ostatních slyšených svědků, že mezi účastníky neexistovala písemná dohoda o předání finančních prostředků s ohledem na jejich vřelý vztah a tudíž kromě své účastnické výpovědi mohl soudu nabídnout pouze nepřímá svědectví o poskytnutí těchto finančních prostředků, neboť u předání peněz nebyla jiná osoba, a dále zvukové nahrávky, v nichž hovoří účastníci právě o poskytnutí částky 2 milionů a zbývající nevrácené částky 1 800 000 Kč. Bylo by nespravedlivé a porušením práva na spravedlivý proces, kdyby soud neumožnil žalobci tento důkazní prostředek použít s poukazem na ochranu zvukového projevu žalovaného.

13. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázán následující skutkový stav: Žalobce a žalovaní jsou příbuzní, žalobce je strýcem žalovaného a bližší vztahy mezi sebou navázali v roce 2021, kdy žalobce prodal za součinnosti žalovaného vykonávajícího činnost realitního makléře rodinný dům za částku 4 300 000 Kč a následně si zakoupil družstevní byt, přičemž při těchto transakcích mu žalovaný pomáhal, sblížili se a žalobce jej považoval za svého syna. Za prodej bytu žalobce zaplatil 1 300 000 Kč. Část utržených prostředků vynaložil na zařízení bytu, část spotřeboval se svou přítelkyní a zbývající částku uložil na svůj bankovní účet u [právnická osoba]. Z tohoto účtu v období od 8. 3. 2022 do 24. 5. 2022 vždy v týdenních intervalech vybral částky 250 000 Kč. Tento skutkový stav byl zjištěn zejména z výpovědi žalobce, pokladních dokladů, jakož i z výpovědí svědkyň [jméno FO] a [jméno FO] a svědka [jméno FO]. Tito všichni vypověděli, že v době, kdy žalobce prodával svůj dům a kupoval si byt, se účastníci velmi spřátelili a často se stýkali.

14. Soud má dále za prokázáno, že na žádost žalovaného žalobce svěřil žalovanému finanční prostředky v celkové výši 2 miliony korun, a to v osmi splátkách po 250 000 Kč, tak, jak jej žalovaný žádal v hotovosti a nikoli najednou. V tomto smyslu soud uvěřil žalobci, když jeho výpověď zcela koresponduje se způsoby výběrů z [právnická osoba]., nebyl by jiný důvod, proč by žalobce tímto způsobem finanční prostředky vybíral. A i když neexistují žádné přímé důkazy o předání těchto finančních prostředků žalovanému, např. písemné potvrzení, soud dospěl k závěru, že skutečnost, že uvedené prostředky byly předány žalovanému, jednoznačně vyplývá z výše uvedených zvukových nahrávek. V žádném z těchto telefonních hovorů mezi účastníky žalovaný nepopírá, že by mu finanční prostředky dány nebyly, pouze účastníci řešili, zda je výhodné peníze vrátit žalobci, jakým způsobem budou vráceny. V prvním z rozhovorů žalovaný uváděl, že mu vše pošle na účet, následně mu sdělil, že si musí vzít hypotéku, aby peníze vrátil, protože jsou investovány a pracují na vysoké úroky a žalovaný se nebránil ani tomu, když žalobce uváděl, že mu sestra [jméno FO] řekla, že mu svěřil 2 miliony korun. Pokud by tyto údaje, které žalobce uváděl, nebyly pravdivé, nepochybně by se žalovaný vůči těmto skutečnostem ohradil již při těchto telefonátech.

15. Soud má rovněž za prokázáno, a to zejména z výpovědi žalobce, že dohoda mezi účastníky byla taková, že žalobce žalovanému svěří finanční prostředky a ten je bude jakýmsi výhodným způsobem investovat, a to za účelem zúročení na výhodném účtu, popřípadě pořízením nemovitých věcí a jejich následným prodejem s tím, že zisk z rozdílu mezi původní kupní cenou a následnou tržní cenou si účastníci rozdělí, také společně odjedou na dovolenou a že všechny tyto transakce byly podmíněny souhlasem žalobce. Žalobce je ve své výpovědi konzistentní o způsobu nakládání s finančními prostředky, rovněž informoval svědky, kteří všichni potvrdili, že se žalobce tázali, jak to má ošetřeno a on jim uváděl, že jej žalovaný ubezpečoval, že bez jeho souhlasu předchozího nebude s finančními prostředky nijak nakládat a stále apeloval na to, že jsou rodina. Soud neměl důvod nevěřit těmto svědkům, byť uvedené informace získali až od žalobce v době, kdy žalobce zjistil, že mu žalovaný není schopen peníze na jeho požadavek vrátit, popřípadě jejich vrácení odepírá a popírá. Soud neuvěřil tomu, že žalobce žalovanému poskytl půjčku ve výši 200 000 Kč a tuto mu žalovaný vrátil dne 4. 4. 2024, když sice žalobce potvrzuje zaplacení částky 200 000 Kč, nicméně tuto mu žalovaný vrátil na celkovou poskytnutou zápůjčku v částce 2 miliony korun, což bylo řečeno i ve zvukových nahrávkách. Soud uvěřil tomu, že původně poskytnutá částka 200 000 Kč představovala odměnu či poděkování za činnost, kterou žalovaný pro žalobce vykonal v souvislosti s prodejem domu a koupí bytu, když v té době byl žalobce žalovanému vděčný, což prezentoval i ve svém okolí, jak uváděli slyšení svědci. K okolnostem tvrzené půjčky ve výši 200 000 Kč, jejího poskytnutí a vrácení žalovaný soudu nenabídl žádné důkazy, a proto soud uvěřil vysvětlení ze strany žalobce, tedy že žalovaným uhrazená částka 200 000 Kč začátkem roku 2024 představovala část z částky 2 000 000 Kč a že tedy nebylo vráceno 1 800 000 Kč.

16. Konečně bylo prokázáno výpovědí žalobce, SMS zprávami, zvukovými nahrávkami a také písemnou výpovědí zaslanou žalovanému doporučeně, že žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k vrácení částky 1 800 000 Kč, a to v průběhu měsíce listopadu 2024, následně v prosinci 2024, únoru i v březnu 2025. Nebylo však prokázáno, že by žalovaný něčeho žalobci uhradil nad rámec výše uvedené částky 200 000 Kč. Pokud žalovaný ve svém vyjádření poukazoval na to, že žalobce v minulosti půjčoval peníze svým známým, což žalobce také potvrdil, pak tato skutečnost není pro rozhodnutí soudu nijak významná, naopak podporuje tvrzení žalobce o tom, že byl ochoten žalovanou částku žalovanému poskytnout za účelem společného investování na jeho návrh.

17. Výše uvedený skutkový stav soud hodnotil tak, že mezi účastníky byla sjednána tzv. inominátní smlouva ve smyslu ustanovení § 1746 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) obsahující jednak prvky smlouvy o zápůjčce, popř. smlouvy o zprostředkování, když si ujednali obsah smlouvy spočívající v tom, že žalobce přenechá žalovanému 2 miliony korun a žalovaný je bude investovat způsobem, který zvolí, avšak vždy s předchozím souhlasem a informováním žalobce, přičemž účelem tohoto jednání bylo dosažení zisku, o který se měli účastníci podělit, případně jej investovat do společné dovolené. Dle názoru soudu se nejedná o smlouvu o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. o. z., neboť žalovanému nebyly peníze poskytnuty k tomu, aby je užil dle své libosti a po čase je vrátil, ale byl jednoznačně sjednán účel poskytnutí finančních prostředků žalobce za účelem společné investice učiněné s předchozí konzultací a souhlasem žalobce. Žalobce svou povinnost vyplývající z této ústně uzavřené smlouvy mezi účastníky splnil, když žalovanému předal uvedenou částku. Nebylo však prokázáno, že by žalovaný také svou povinnost ze smlouvy splnil, tedy že by uvedené finanční prostředky jakýmkoliv způsobem se souhlasem žalobce zhodnotil, či je využil k pořízení nemovitostí za účelem jejich dalšího prodeje. Poté, co se žalobce rozhodl ukončit smluvní vztah, neboť za celou dobu jeho trvání nedošlo k naplnění účelu a ke zhodnocení finančních prostředků žalobce výše uvedeným způsobem, požádal žalovaného v listopadu a prosinci 2024 formou SMS a telefonicky o jejich vrácení, což lze považovat za výpověď smlouvy sjednané na dobu neurčitou ve smyslu ust. § 1999 o. z. Dle tohoto ustanovení došlo ke zrušení závazku ke dni 31. 3. 2025, tj. ke konci kalendářního čtvrtletí v důsledku výpovědi podané alespoň tři měsíce předem, byť žalobce z opatrnosti zaslal žalovanému dne 24. 3. 2025 prostřednictvím svého právního zástupce písemnou výpověď s další 6týdenní výpovědní lhůtou (s ohledem na svůj právní názor o uzavření osmi smluv o zápůjčce). Protože žalovaný z uvedené smlouvy získal částku 2 000 000 Kč, kterou měl se souhlasem žalobce investovat, což neučinil, má soud za to, že poté, co smlouva byla ukončena, se žalovaný na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z., neboť získal majetkový prospěch z důvodu, který odpadl. Žalobci tak svědčí právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 800 000 Kč s přihlédnutím k částečnému plnění ve výši 200 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl jak co do požadované jistiny, tak co do zákonných úroků z prodlení, na které má žalobce nárok dle § 1970 o. z. ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to dle žalobního požadavku od 9. 5. 2025 do zaplacení, byť dle názoru soudu se do prodlení s vrácením této částky dostal žalovaný již dnem následujícím po dni ukončení smlouvy výpovědí, tj. 1. 4. 2025, neboť žalobce jej opakovaně vyzýval k vrácení finančních prostředků formou SMS zprávy či telefonicky ještě před touto písemnou výpovědí, od níž zřejmě žalobce počátek prodlení odvozuje.

18. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo dále rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši s ohledem na plný procesní úspěch žalovaného. Výše těchto nákladů soudem dost určena nebyla, neboť náklady žalobce spočívají v odměně advokáta a náhradě hotových výdajů, které vznikly v souvislosti se zastupováním žalobce ustanoveným advokátem a tyto náklady ve smyslu ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. platí stát. Dle § 149 odst. 2 o. s. ř. poté, co bude po skončení řízení přiznána náhrada nákladů řízení ustanovenému advokátovi a určena jejich přesná výše, tyto zaplatí státu žalovaný na základě dalšího samostatného rozhodnutí soudu.

19. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit státu na účet Okresního soudu v [adresa] soudní poplatek ve výši 90 000 Kč, neboť žalobci byl soudním rozhodnutím přiznáno osvobození od placení soudních poplatků, žalovaný ve sporu podlehl a současně nebyl od poplatků osvobozen. Výše poplatku byla stanovena dle položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu citovaného zákona, tj. ve výši 5 % z žalované částky.