Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

112 C 94/2026

Soud: Okresní soud v Karviné, pobočka HavířovDatum rozhodnutí: 31. 8. 2026Č. j.: 112 C 94/2026-23Samosoudkyně: Mgr. Petra PomykaczováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 27. 10. 2026Předmět řízení: 10 030 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKI:2026:112.C.94.2026.23
náklady řízeníbezdůvodné obohacenídokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladůpostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (9) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 9. 6. 2026 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V rozsahu částky 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 5. 10. 2024 do 8. 6. 2026, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 000 Kč od 9. 6. 2026 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 9. 6. 2026 do zaplacení a částky 3 030 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 6. 2026 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 10 030 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 7 000 Kč od 5. 10. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že pohledávku za žalovaným nabyla dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2026 od společnosti [právnická osoba]. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla prostřednictvím webové stránky www.tando.cz sjednána smlouva o úvěru poté, co si žalovaný vybral parametry úvěru, poté se zaregistroval, uvedl heslo a dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. Poskytl věřiteli také kopii svého dokladu totožnosti a po ověření úvěruschopnosti žalovaného výpisy z účtu či výplatními listy a lustrací ve všech veřejně dostupných databázích mu byla žádost o poskytnutí úvěru schválena, čímž byla dne 4. 6. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota]. Smlouva byla podepsána pětimístným verifikačním SMS kódem. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč na jeho bankovní účet a žalovaný jej měl vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Protože se dostal do prodlení, úvěr byl zesplatněn ke dni 5. 10. 2024. Žalobkyně požaduje úhradu částky 7 000 Kč, která představuje neuhrazenou jistinu ve výši 5 000 Kč, nezaplacený smluvní úrok ve výši 2 000 Kč a dále požaduje smluvní pokutu sjednanou ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to od 5. 10. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy, tj. do 2. 6. 2026 ve výši 3 030 Kč. Pokud by soud nárok žalobkyně neuznal z titulu smlouvy o úvěru, požaduje, aby byl nárok v části jistiny posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka původním věřitelem poskytnuta.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a při rozhodování vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř).

3. Žalobkyně soudu předložila listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], která měla být sjednána mezi společností Tando financial a.s. jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným a dle této smlouvy měly být žalovanému poskytnuty na jeho požádání peněžní prostředky do výše 30 000 Kč jako revolvingový úvěr, a to na jeho bankovní účet. Úvěr měl být sjednán na dobu neurčitou s úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Tato listina je podepsána osobou za úvěrujícího, žalovaným podepsána není, a to ani tvrzeným SMS kódem.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2026 včetně přílohy k ní bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. postoupila žalobkyni pohledávky za svými dlužníky z nesplacených spotřebitelských úvěrových pohledávek, mj. pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. [hodnota].

5. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 5. 2026 zaslané žalovanému doporučeně dne 2. 6. 2026 (dle potvrzení o podání zásilky k přepravě) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě částky z nesplacené smlouvy č. [hodnota], která měla být sjednána dne 4. 6. 2024 mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným, a to ve výši 22 029 Kč do tří dnů.

6. Ze sdělení Raifeissenbank a.s. a z potvrzení o provedení platby z účtu společnosti [právnická osoba]. bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem a disponentem bankovního účtu č. [č. účtu] a že na tento účet byla dne 4. 6. 2024 připsána částka 5 000 Kč.

7. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní (žádost o spotřebitelský úvěr, všeobecné obchodní podmínky, oznámení o postoupení pohledávky) soud nečiní pro nadbytečnost žádná podstatná skutková zjištění.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení nebylo prokázáno, že by existoval smluvní vztah mezi původním věřitelem a žalovaným dle smlouvy o úvěru, když nebyl zjištěn žádný projev vůle k uzavření této smlouvy. Smlouva, kterou žalobkyně předložila, neobsahuje podpis žalovaného (ani formou verifikačního SMS kódu), ani zástupce původního věřitele a nebylo tak prokázáno, že by tato byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, prostřednictvím webové stránky původního věřitele, jak je tvrzeno v žalobě. Podle ust. § 562 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Smlouva předložená soudu nebyla stranami smlouvy podepsána a neobsahuje ani jiný znak, který lze považovat za podpis. Soudu nebyl předložen jediný důkaz o kontraktaci specifikované v žalobě. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudnímu jednání nedostavila, nemohl ji soud poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě označení důkazů k prokázání tvrzení o vzniku závazku ze smluvního vztahu.

9. Protože však v řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného byla původním věřitelem poukázána částka 5 000 Kč, má soud za to, že žalobkyni je možno tuto částku přiznat jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jak požadovala žalobkyně. Žalovanému byla tato částka poskytnuta bez právního důvodu, neboť zde neexistuje žádný závazkový vztah, dle něhož by měl původní věřitel žalovanému plnit. Za této situace má žalobkyně právo na vrácení toho, co bylo plněno, ve smyslu ust. § 2991 a § 2993 o. z., tedy částky 5 000 Kč, neboť v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaný na uvedenou částku původnímu věřiteli či žalobkyni něčeho uhradil. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovaným původním věřitelem postoupena ve smyslu § 1879 o. z. Soud přiznal žalobkyni také úroky z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. ve výši stanovené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. 11,5 % ročně, a to od 9. 6. 2026 do zaplacení. Splatnost pohledávky nastala dne 8. 6. 2026 na základě výzvy k úhradě ze dne 30. 5. 2026, v níž byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 3 dnů. Výzva byla odeslána dne 2. 6. 2026 a za předpokladu doručení do tří pracovních dnů ji lze považovat za doručenou 5. 6. 2026. Požadavek žalobkyně na úroky z prodlení za dobu předcházející datu 9. 6. 2026, jakož i ve výši přesahující zákonnou výši, byl jako nedůvodný zamítnut, stejně tak jako požadavek na úhradu zbývají části žalované částky, na kterou nemá žalobkyně nárok.

10. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací