Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 500 Kč za dobu od 9. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 592 Kč s úrokem ve výši 535,19 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 9 316,15 Kč za dobu od 25. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 871,05 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 756,69 Kč za dobu od 25. 11. 2025 do 8. 1. 2026 a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 256,68 Kč za dobu od 9. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 22 092 Kč s úrokem ve výši 1 057,30 Kč s úrokem ve výši 535,19 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 9 316,15 Kč za dobu od 25. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 871,05 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 756,69 Kč za dobu od 25. 11. 2025 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba]. s žalovanou dne 3. 7. 2024, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, dosud uhradila částku 1 500 Kč. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy Žalobkyně připojila smlouvu o postoupení pohledávek včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek.
2. Žalovaná se nevyjádřila k žalobě.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala mlčky souhlas s tímto procesním postupem (§ 104 odst. 1 o. s. ř.), neboť se nevyjádřila k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne ze dne 15. 6. 2026, č. j. [spisová značka]. Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 27. 7. 2026 postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná se dosud nevyjádřila, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění.a) Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 a její přílohy (seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. postoupila pod pořadovým číslem [hodnota] v rámci seznamu postoupených pohledávek žalovanou pohledávku na žalobkyni. Z dopisu ze dne 6. 1. 2026 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. oznámila žalované, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni a vyzvala ji k úhradě žalované částky přímo žalobkyni. Z Potvrzení o expedici obyčejných zásilek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala na adresu žalované dne 5. 1. 2026 oznámení o postoupení žalované pohledávky.b) Z Žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná požádala dne 2. 7. 2024 právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, ke své majetkové situaci žalovaná uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč, další sociální dávku ve výši 830 Kč a její pravidelné měsíční výdaje činí 7 000 Kč, žalovaná uvedla, že je svobodná, je na rodičovské dovolené a má vyživovací povinnost vůči jednomu dítěti.c) Z Oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 22. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná pobírá přídavek na dítě ve výši 830 Kč měsíčně.d) Z Oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne 22. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná pobírá rodičovské příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně.e) Z poštovních poukázek B bylo zjištěno, že Úřad práce ČR vyplatil žalované tyto sociální dávky: v dubnu 2024 se jednalo o částku 10 000 Kč, v květnu 2024 se jednalo o částky 2 371 Kč a 23 070 Kč, v červnu 2024 se jednalo o částku 12 371 Kč.f) Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“)bylo zjištěno, že ji uzavřely dne 3. 7. 2024 společnost [právnická osoba]. a žalovaná, přičemž společnost [právnická osoba]. se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit navýšený o 8 592 Kč, tj. úrok ve výši 507 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 380 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí hotovosti ve výši 10 000 Kč. Strany smlouvy si sjednaly úrok ve výši 8 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky.g) Z platební historie Smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná uhradila částku 1 500 Kč.h) Z dopisu ze dne 9. 3. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě nezaplacení. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně zaslal dne 9. 3. 2026 na adresu žalované poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění.
5. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba]. poskytla žalované dne 3. 7. 2024 hotovostní úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky v celkové výši 8 592 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 380 Kč. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, dosud uhradila částku 1 500 Kč. Při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z informací od žalované poskytnutých v den uzavření Smlouvy a uvedených v žádosti o poskytnutí úvěru, její příjem – rodičovský příspěvek a přídavek na dítě – si ověřila z příslušných rozhodnutí Úřadu práce ČR. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky před podáním žaloby.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
9. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení mezi jinými i žalované pohledávky, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba]. postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Postoupení žalované pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaná byla při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně jí poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně ani k výzvě soudu neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila povinnost danou jí § 86 odst. 1 ZoSÚ, tj. že by s obornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy. Bylo prokázáno, že příjmem žalované jsou dávky státní sociální podpory, které nejsou určeny k splácení úvěru, ale primárně mají sloužit k výdajům spojeným s péčí o zletilé dítě. Pasivní majetková stránka žalované v rozhodné době nebyla prokázána. Právní předchůdkyně žalobkyně nevynaložila odbornou péči za účelem zjištění majetkové situace žalované, čímž porušila tzv. princip odpovědného úvěrování, který ve svém důsledku chrání jak žalovanou – schopnost zaplatit poskytnutý úvěr, tak právní předchůdkyni žalobkyně – dobytnost její pohledávky. Soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, na kterou žalovaná dosud uhradila částku 1 500 Kč. Z toho důvodu soud zavázal žalovanou, aby zaplatila žalobkyni zbývající část dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru podle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ ve výši 8 500 Kč. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná netvrdila v rámci řízení nic o svých majetkových poměrech, neunesla proto svou procesní povinnost – tvrdit a následně prokázat svá tvrzení před soudem. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] uvedl: „…Je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky.“ Naopak nelze po žalobkyni požadovat, aby prokazovala, zda byla žalovaná schopna plnit jistinu spotřebitelského úvěru v době, kdy byla k tomu žalobkyní vyzvána. Žalobkyně byla vyzvána k plnění žalované částky v rámci oznámení o postoupení pohledávky, které jí bylo doručeno dne 8. 1. 2026 (§ 573 o. z.), ode dne 9. 1. 2026 se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou žalované pohledávky a žalobkyni přísluší nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla zamítnuta co do smluvních úroků a částečně co do úroků z prodlení, neboť tyto nároky žalobkyni z neplatné Smlouvy nepřísluší.
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.