Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 041,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 041,20 Kč za dobu od 31. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v niž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 398,19 Kč, úroku ve výši 991,20 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 939,39 Kč za dobu od 16. 11. 2025 do 30. 1. 2026 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 896,19 Kč za dobu od 31. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 439,39 Kč s úrokem ve výši 991,20 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 939,39 Kč za dobu od 16. 11. 2025 do zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi účastníky řízení dne 8. 6. 2025. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny úvěru ve výši 9 939,39 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 500 Kč a smluvního úroku z jistiny ve výši 991,20 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 22 482,80 Kč.
2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.
3. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.a) Ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z těchto informací: měsíční příjem ve výši 15 727 Kč, přičemž se jedná o důchodovou dávku, další příjem žalovaného ve výši 4 400 Kč měsíčně (tento příjem není blíže specifikován), u položky pravidelné měsíční výdaje je uvedeno 0 Kč, splátky jiných úvěrů ve výši 695 Kč měsíčně.b) Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že ji uzavřeli dne 5. 6. 2023 žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný, žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 22,65 % ročně. Žalovaný čerpal částku 23 524 Kč, kterou měl uhradit v měsíčních splátkách ve výši 889 Kč.c) Z dopisu ze dne 3. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že odstupuje od Smlouvy z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru.d) Z dopisu ze dne 23. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě žalované částky ze Smlouvy ve lhůtě 7 dnů od datace výzvy, tj. do 30. 1. 2026, a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení.e) Z potvrzení o podání soud zjistil, že zástupce žalobkyně dne 26. 1. 2026 zaslal poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění na adresu žalovaného.f) Z dalších předložených listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.
4. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě Smlouvy úvěrový rámec do částky 30 000 Kč, žalovaný vyčerpal částku 23 524 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně zesplatnila úvěr a odstoupila od Smlouvy. Žalobkyně zaslala žalovanému tzv. předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně ani k výzvě soudu neprokázala, z jakých zdrojů vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neprokázala jaká byla pasivní majetková stránka žalovaného v rozhodné době.
5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
8. Účastníci řízení uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při jejím uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně ani k výzvě soudu neprokázala, že by splnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tj. že by posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Jediným důkazem ohledně majetkové situace žalované v rozhodné době je Zpráva o posouzení úvěruschopnosti, tímto listinným důkazem nebyla prokázaná majetková situace žalovaného v době uzavření Smlouvy, žalobkyně zde vycházela ze sdělení žalovaného ohledně jeho příjmu, tuto informaci nikterak neověřila, žalobkyně neznala pravidelné měsíčné výdaje žalovaného, věděla pouze, že žalovaný již splácí další úvěry částkou 889 Kč měsíčně, o to větší důraz měla věnovat zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě Smlouvy částku 23 524 Kč a žalovaný dle sdělení žalobkyně dosud uhradil částku 22 482,80 Kč, soud zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni částky 1 041,20 Kč představující dosud neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu §§ 87 odst. 1 ZoSÚ. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil v rámci řízení nic o svých majetkových poměrech, neunesl proto svou procesní povinnost – tvrdit a následně prokázat svá tvrzení před soudem. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] uvedl: „…Je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky.“ Naopak nelze po žalobkyni požadovat, aby prokazovala, zda byl žalovaný schopen plnit jistinu spotřebitelského úvěru v době, kdy byl k tomu žalobkyní vyzván. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění žalované částky dopisem ze dne 23. 1. 2026, ve kterém mu dala lhůtu k plnění do 30. 1. 2026. Ode dne 31. 1. 2026 se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou žalované částky a žalobkyni náleží nárok zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla zamítnuta co do smluvních úroků, smluvních poplatků a částečně co do úroků z prodlení, neboť tyto nároky žalobkyni z neplatné Smlouvy nepřísluší.
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.