Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 732,37 Kč s úrokem z prodlení výši 10 % ročně z částky 19 732,37 Kč za dobu od 3. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 430,28 Kč s úrokem ve výši 1 683,28 Kč, s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 19 732,37 Kč za dobu od 14. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 732,37 Kč za dobu od 14. 3. 2020 do 2. 6. 2020, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 110,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 16. 6. 2020, postoupenou zdejšímu soudu a doplněnou dne 20. 6. 2023, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 162,65 Kč s úrokem ve výši 1 683,28 Kč, s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 19 732,37 Kč za dobu od 14. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 732,37 Kč za dobu od 14. 3. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně – [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 26. 11. 2018 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěrový limit 20 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách ve výši 3,2 % z vyčerpaných peněžních prostředků. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný dosud dluží na jistině částku 19 732,37 Kč. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o vydání kreditní karty.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě doručena dne 3. 6. 2022 prostřednictvím dožádaného soudu v Polské republice - Sąd Rejonowy w Rybniku. Dne 3. 7. 2023 si žalovaný osobně převzal výzvu soudu k vyjádření se k rozhodnutí věci bez nařízení jednání, žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá žádných námitek vůči takovému procesnímu postupu. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění.
5. Z návrhu na uzavření Smlouvy o vydání kreditní karty [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ Smlouva“) soud zjistil, že tento návrh směřující k [právnická osoba] (dle jen„ [anonymizováno]“) podal žalovaný dne 26. 11. 2018. Žalovaný zde uvedl ke své majetkové situaci následující: je ženatý, bydlí v nájmu, je zaměstnán s čistým měsíčním příjem ve výši 29 000 Kč. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč a zavázal se splácet poskytnuté peněžní prostředky měsíčními splátkami ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky.
6. Z protokolu o převzetí kreditní karty bylo zjištěno, že dne 4. 12. 2018 [anonymizováno] předala žalovanému kreditní kartu vztahující se ke Smlouvě.
7. Z výpisů z bankovních účtů žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný měl průměrný měsíční čistý příjem ze zaměstnání za 3 měsíce předcházející měsíci uzavření Smlouvy ve výši 23 981 Kč, v říjnu 2018 žalovaný čerpal spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč. Z těchto výpisů nelze určit pravidelné měsíční výdaje žalovaného.
8. Z Prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že [anonymizováno] vycházela při posuzovaní solventnosti žalovaného z jeho příjmu ve výši 31 956,23 Kč měsíčně.
9. Z dopisu ze dne 19. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru ze Smlouvy a vyzvala ho k okamžitému zaplacení dlužné částky 22 845,93 Kč.
10. Ze Souhrnného výpisu z účtu Kreditní karty bylo zjištěno, že dlužná částka ze Smlouvy je ve výši 22 845,93 Kč (tj. jistina úvěru včetně poplatků a úroků).
11. Ze Smlouvy o postoupeí pohledávek ze dne 29. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka byla postoupena z [anonymizováno] na žalobkyni pod pořadovým [číslo] v rámci seznamu postoupených pohledávek.
12. Dopisem ze dne 24. 4. 2020 [anonymizováno] oznámila žalovanému, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Z podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 24. 4. 2020 žalovanému oznámení o postoupení žalované pohledávky na adresu pro doručování dle Smlouvy - [anonymizováno] [číslo], [obec], i na adresu jeho trvalého pobytu v Polsku – [anonymizována tři slova] – [anonymizováno].
13. Dopisem ze dne 25. 5. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k zaplacení žalované pohledávky s upozorněním na podání žaloby v případě nezaplacení. Ze Seznamu odeslaných předžalobních výzev bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala předžalobní výzvu k plnění žalovanému na adresu pro doručování dle Smlouvy - [anonymizováno] [číslo], [obec], i na adresu jeho trvalého pobytu v Polsku – [anonymizována tři slova] – [anonymizováno].
14. Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.
15. Soud dopěl k tomuto skutkovému závěru: žalovaný čerpal na základě Smlouvy peněžní prostředky od žalobkyně, přičemž dosud neuhradil dle tvrzení žalobkyně částku 19 732,37 Kč. Žalobkyně při uzavření Smlouvy ověřila aktuální čistý měsíční příjem žalovaného. Žalovaná pohledávka byla postoupena z [anonymizováno] na žalobkyni a tato skutečnost byla oznámena žalovanému. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění žalované pohledávky před podáním žaloby.
16. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.
18. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
20. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
21. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
22. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
23. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení mezi jinými i žalované pohledávky, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně ([anonymizováno]) postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. Postoupení žalované pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno v souladu s §1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ zákona o. z., jedná se o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala aktivní majetkovou stránku žalovaného, když bylo prokázáno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného v rozhodné době činil 23 981 Kč. Žalobkyně však ani k výzvě soudu neprokázala, že její právní předchůdkyně zkoumala rovněž pasivní majetkovou stránku žalovaného, přičemž poskytovatel spotřebitelského úvěru je schopen si učinit celistvý obraz o solventnosti spotřebitele pouze tehdy, pokud zná jak pravidelné měsíční příjmy spotřebitele, tak jeho pravidelné měsíční výdaje. Rovněž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v dostupných databázích dlužníků za účelem zjištění, zda žalovaný v době uzavření Smlouvy již nebyl nadměrně zadlužen, přitom právní předchůdkyně žalobkyně věděla, že žalovaný v říjnu 2018 čerpal spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč. Z uvedeného má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost danou jí § 86 ZoSÚ a článkem 8 Směrnice, tj. neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto je Smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Žalovaný je v řízení pasivní. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dosud neuradil částku ve výši 19 732,37 Kč vyčerpanou na základě Smlouvy z peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně, a proto soud zavázal žalovaného podle § 87 ZoSÚ, aby tuto částku vrátil žalobkyni. Žalobkyni byl přiznán rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v souladu s § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán ode dne 3. 6. 2020 v návaznosti na výzvu k plnění ze dne 25. 5. 2020, která byla doručena žalovanému dne 28. 5. 2020 (§ 573 o. z.) a ve které byl žalovaný vyzván, aby ihned zaplatil žalovanou částku, tj. žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni žalovanou částku ve lhůtě 5 dnů v souladu s § 1958 písm. e) o. z., tedy do 2. 6. 2020, žalovaný tuto částku neuhradil a ode dne 3. 6. 2020 se ocitl v prodlení s její úhradou. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu poplatků, smluvních úroků, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení.
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 352 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 57 % předmětu řízení včetně příslušenství a úspěchu žalovaného v rozsahu 43 % předmětu řízení včetně příslušenství). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 2 512 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 1 060 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 900 Kč, režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 300 Kč a částka odpovídající 21% DPH ve výši 252 Kč, když zástupce žalobkyně doložil soudu, že je plátcem daně z přiznané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Odměna a režijní paušály byly přiznány za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy k plnění), přičemž odměna za 1 úkon právní služby činí 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. b) bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) – tj. 3 x 300 Kč, režijní paušál za 3 úkony právní služby činí 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT – tj. 3 x 100 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Dále soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení nákladů odvolacího řízení podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 3o. s. ř. ve výši 2 758,80 Kč, tj. odměna za sepsání odvolání ve výši 1 980 Kč podle § 7 bodu 5 AT, režijní paušál ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1, odst. 4 AT a částka odpovídající 21% DPH ve výši 478,80 Kč Celkem soud přiznal žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 110,80 (tj. 352 Kč + 2 758,80 Kč). Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku právnímu zástupci žalobkyně.
25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.