Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 12. 6. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 000 Kč za dobu od 22. 11. 2024 do 12. 6. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 21 000 Kč za dobu od 13. 6. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 000 Kč za dobu od 13. 6. 2026 do zaplacení a částky 8 370 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky za dobu od 24. 11. 2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 8 370 Kč s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba]. uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které převedla na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] částku 15 000 Kč. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku, právní předchůdkyně žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného z jeho občanského průkazu. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 22. 11. 2024. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, avšak nebude-li v řízení prokázán její nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, nechť je žalobní nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 15 000 Kč, jelikož žalovaný dosud neuhradil ničeho na poskytnutý úvěr. Žalobkyně předložila smlouvu o postoupení žalované pohledávky.
2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto procesním postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do jeho datové schránky dne 21. 9. 2026. Žalovaný, ač byl poučen soudem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., se k postupu podle § 115a o. s. ř. nevyjádřil, tudíž má soud za to, že udělil konkludentní souhlas k rozhodnutí této věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.a) Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29. 4. 2026 včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni. Z dopisu ze dne 30. 5. 2026 bylo zjištěno, že původní věřitelka společnost [právnická osoba]. oznámila žalovanému, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni.b) Z Žádosti o spotřebitelský úvěr č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru a ke svým majetkovým poměrům uvedl, že je ženatý, bydlí v nájmu, jeho průměrný měsíční příjem činí 32 454 Kč a pravidelné měsíční výdaje žalovaného jsou ve výši 4 860 Kč.c) Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že ji uzavřeli dne 22. 7. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. a žalovaný, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit do částky 15 000 Kč, žalovaný uvedl, že úvěr bude čerpat na svůj bankovní účet č. [č. účtu]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 4 % měsíčně. Žalovaný se zavázal řádně a včas zaplatit úvěr.d) Ze sdělení [právnická osoba]. ze dne 10. 9. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem bankovní účtu č. [č. účtu].e) Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne 22. 7. 2024 částku 15 000 Kč.f) Z dopisu ze dne 21. 11. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru ze Smlouvy ke dni 21. 11. 2024 z důvodu prodlení žalovaného s jeho splácením.g) Z dopisu ze dne 30. 5. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím své zástupkyně k zaplacení žalované částky ve lhůtě 3 dnů a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z potvrzení o odeslání zásilky bylo zjištěno, že dne 2. 6. 2026 zástupkyně žalobkyně odeslala poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění na adresu žalovaného.h) Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.
5. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet úvěr ve výši 15 000 Kč, který žalovaný nesplácel řádně a včas, a proto ke dni 21. 11. 2024 byl úvěr prohlášen za splatný. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z tvrzení žalovaného uvedených v rámci žádosti o úvěr. Žalobkyně zaslala žalovanému tzv. předžalobní výzvu k plnění.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení mezi jinými i žalované pohledávky, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Postoupení žalované pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno podle § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, jak vyžaduje výše citované ustanovení § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto je Smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V rámci řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 15 000 Kč a žalovaný, který je v řízení pasivní, dle tvrzení žalobkyně dosud neuhradil ničeho na tuto částku. Z toho důvodu soud zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč podle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaná) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil v rámci řízení nic o svých majetkových poměrech, neunesl proto svou procesní povinnost – tvrdit a následně prokázat svá tvrzení před soudem. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] uvedl: „…Je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky.“ Naopak nelze po žalobkyni požadovat, aby prokazovala, zda byl žalovaný schopen plnit jistinu spotřebitelského úvěru v době, kdy byl k tomu žalobkyní vyzván. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění žalované částky dopisem ze dne 30. 5. 2026, který byl doručen žalovanému dne 8. 6. 2026 (§ 573 o. z.) a ve kterém dala žalovanému lhůtu k plnění v délce 3 dnů, tj do dne 11. 6. 2026. Ode dne 12. 6. 2026 se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou žalované částky a žalobkyni náleží nárok na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému (v 55 % předmětu řízení včetně příslušenství) dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.