Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 28. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 744 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 300,16 Kč za dobu od 25. 12. 2024 do 28. 1. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 21 300,16 Kč za dobu od 29. 1. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 300,16 Kč za dobu od 29. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 521,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 744 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 300,16 Kč za dobu od 25. 12. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost Emma´s [právnická osoba]. uzavřela s žalovaným dne 1. 9. 2024 smlouvu o úvěru č. [číslo smlouvy], na základě které převedla na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit ve lhůtě do 24. 12. 2024. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 6 300,16 Kč a úrok činil 443,84 Kč. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku, žalovaný odsouhlasil znění úvěrové smlouvy verifikačním kódem. Žalobkyně uvedla, že k tvrzení o posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy nenavrhuje žádné důkazy a pro případ, že soud zhodnotí smlouvu o úvěru jako neplatnou, pak žádá o posouzení žalobního nároku jako bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalovaný dosud neuhradil ničeho na poskytnutý úvěr.
2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto procesním postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 28. 7. 2026 postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.a) Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 7. 1. 2026 bylo zjištěno, že společnost Emma´s credit s. r. o. postoupila žalobkyni žalovanou pohledávku. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 1. 2026 bylo zjištěno, že společnost Emma´s credit s. r. o. oznámila žalovanému, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni.b) Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 41E4D / 831998 (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 1. 9. 2024, žalovaný uzavřel smlouvu za pomocí prostředků komunikace na dálku uvedením verifikačního kódu 97742. Společnost Emma´s credit s. r. o. se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal uhradit tento úvěr společně s úrokem ve výši 443,84 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 670,14 Kč do 30 dnů od odeslání finančních prostředků na účet žalovaného.c) Ze sdělení RB, a. s. ze dne 10. 7. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem bankovního účtu č. [č. účtu].d) Z Potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že společnost Emma´s credit s. r. o. zaslala dne 1. 9. 2024 na bankovní účet žalovaného částku 15 000 Kč.e) Z dopisu ze dne 16. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím své zástupkyně k zaplacení žalované částky ve lhůtě 3 dnů ode dne doručení výzvy a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z podacího lístku bylo zjištěno, že zástupkyně žalobkyně zaslala dne 20. 1. 2026 na adresu žalovaného poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění.
5. Soud učinil následující skutkový závěr. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne 1. 9. 2024 částku 15 000 Kč, jednalo se úvěr ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným téhož dne. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky před podáním žaloby.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
9. Aktivní legitimace žalobkyně je dána smlouvou o postoupení mezi jinými i žalované pohledávky uzavřenou v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Postoupení žalované pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením Smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jak vyžaduje výše citovaný § 86 odst. 1 ZoSÚ, a proto soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Prokázáno bylo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému z titulu Smlouvy převodem na jeho bankovní účet částku 15 000 Kč a žalovaný, který je v řízení pasivní, dle tvrzení žalobkyně dosud neuhradil ničeho na tuto částku. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni jakožto dosud neuhrazené jistiny úvěru z neplatné Smlouvy podle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil v rámci řízení nic o svých majetkových poměrech, neunesl proto svou procesní povinnost – tvrdit a následně prokázat svá tvrzení před soudem. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] uvedl: „…Je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky.“ Naopak nelze po žalobkyni požadovat, aby prokazovala, zda byl žalovaný schopen plnit jistinu spotřebitelského úvěru v době, kdy byl k tomu žalobkyní vyzván. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění žalované částky dopisem ze dne 16. 1. 2026, který dne 20. 1. 2026 odeslala žalovanému a doručen byl dne 23. 1. 2026 (§ 573 o. z.). Žalovaný měl plnit žalovanou částku do 27. 1. 2026 (26. 1. 2026 byla neděle) a ode dne 28. 1. 2026 se ocitl v prodlení a žalobkyni přísluší nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla zamítnuta co do smluvních úroků, poplatků a částečně co do úroků z prodlení, neboť tyto nároky žalobkyni z neplatné Smlouvy nepřísluší.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla převážný úspěch v řízení v rozsahu 61 % předmětu řízení včetně příslušenství, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 521,40 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně činí 2 370 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 870 Kč, odměna zástupce žalobkyně za tři úkony právní pomoci: příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby ve výši 3 x 400 Kč, náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně ke 3 úkonům právní pomoci ve výši 3 x 100 Kč, to vše přiznáno dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b AT, neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Právní zástupce žalobkyně doložil soudu, že je plátcem DPH, a proto soud podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. přiznal žalobkyni v rámci náhrady nákladů řízení rovněž částku odpovídající 21 % DPH ze všech nákladů krom soudního poplatku (tj. částku 315 Kč). Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně.
11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.